Čí je Donbas?

Čí je země? Státu, který kolem ní nakreslil své hranice, nebo lidí, kteří v ní žijí? Otázka, která měla dávno patřit historii, ale jak ukazuje krize na Ukrajině, tak je pořád velmi žhavá a bolestivá. A jestli na ni chceme v souvislosti s Ukrajinou hledat odpověď, měli bychom hledat rychle, dokud vůbec nějaká Ukrajina existuje a dokud v ní nějací lidé žijí, dřív než se změní v jedno velké krematorium.

Jaký princip by měl dostat přednost – státoprávní, kdy země patří státu a lidé v ní žijící jsou mu povinováni loajalitou, nebo lidskoprávní, podle kterého patří lidem, kteří v ní žijí, a ti si sami určují, jaký stát si pro její správu vyberou, nebo zřídí? Oba principy mají nepřekvapivě svá pro i proti a nic nenasvědčuje tomu, že by existovala univerzální, definitivní a autoritativní odpověď na otázku, který z nich má mít přednost.

Asi největší slabinou lidskoprávního principu je nebezpečí, že se obyvatelé těch (většinou jen shodou náhod) bohatších oblastí budou snažit ty méně šťastné hodit přes palubu, nechat si svoje bohatství pro sebe a trhnout se. Při troše šikovnosti a dobré práci s migraci by pak šlo s pomocí lidskoprávního principu rozebrat jakýkoliv stát na kousíčky, což, pokud stále uznáváme státy jako nezbytné a rozumné organizační jednotky lidské společnosti, není riziko zanedbatelné.

Státoprávní princip má slabin ovšem více a závažnějších. Především stát neprodukuje občany, ale občané produkují stát. Lidé jsou zdrojem státu, nikoliv naopak, a stát se nemůže domáhat legitimity své existence bez souhlasu lidí, kteří v něm žijí. Bez souhlasu svých občanů není stát nic víc, než organizované násilí (to je v podstatě i s ním, ale právě kvůli němu může i přesto existovat).

Další silnou námitkou proti státoprávnímu principu je volatilita států. Státy tu nebyly odjakživa, ale vznikaly postupně, měnily se a mění se stále a neexistuje jediný rozumný důvod, proč by nějaký momentální stav měl být prohlášen za definitivní a neměnný.

Při vědomí toho, jak násilná a v materiálu i lidech nákladná je snaha o prosazení státoprávního principu na Ukrajině, kloním se osobně k tomu, že přednost by měl mít princip lidskoprávní, tedy právo na sebeurčení, i za cenu toho, že se budou muset překreslovat mapy. Pořád lepší kreslit nové mapy, než kopat nové hroby.

Samozřejmě, že Kyjev může po Donbaských požadovat zdrženlivost, může žádat, aby své rozhodnutí zvážili, může se dovolávat stability a solidarity, ale pokud se lidé v Donbasu rozhodnout, že už nechtějí být Ukrajinci, nemá právo jim v tom bránit, a už vůbec ne silou. Konforntační linie a síla, kterou Kyjev proti Donbasu používá, jej zbavují všech „rodičovských“ práv a činí další soužití v jednom státě nemožné a nerozumné.

Bohužel, EU a NATO, takto jediní aktéři, kteří by mohli přivést Kyjev k rozumu, se rozhodli nebrat ohledy na utrpení lidí a dát přednost principu státoprávnímu, takže Kyjev má volné ruce k použití libovolné síly k vynucení si své vůle válkou – občanskou válkou – i s bianco šekem na válečné zločiny.

Před Rusy z Donbasu se tak otevírají v zásadě jen tři možnosti, jedna horší než druhá: 1. budou ze svých domovů vyhnáni, 2. budou ve svých domovech zabiti, 3. přežijí a zůstanou, ale už nebudou na Donbase doma a Ukrajinu už nebudou nikdy respektovat jako svoji vlast. Na každý pád ale o svoji zemi přijdou, už ji nebudou moci považovat za svoji. Existuje jen jediná další varianta – že by se do věci vložilo otevřeně Rusko a rozhodlo v neprospěch Kyjeva silou, ale ta hrozí tak nepředvídatelnými důsledky, že k ní, přes všechny sympatie k separatistům, doufejme nedojde.

V podstatě nejsme svědky ničeho jiného, než byli lidé před 100 lety: vražedného šílenství ve jménu čáry na mapě. A záruka, že na hekatomby tentokrát nedojde, žádná není. Stojí nějaká Ukrajina za to? Stojí nějaká Ukrajina za válku, smrt, bídu a utrpení? Stál by vůbec nějaký stát za to? Rozpadlo se Československo, rozpadl se Súdán, rozpadla se Etiopie, rozpadl se Sovětský svaz, proč by se neměla rozpadnou Ukrajina, když to chtějí sami lidé, kteří v ní žijí?

Převzato z blogu Tribun

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
21 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Béda
10. 11. 2014 0:23

První by musela padnout otázka, čí je Ukrajina, která byla ukeadena násilím jejímu lidu? Nynější vláda (bez ohledu na pozdější jako volby) se k moci dostala terorem. Proti tomu byl únorový převrat v Československu doslova vzorem ústavního převzetí moci. Další události včetně odštěpenectví jihovýchodu jsou pouze důsledkem prvotního teroru v Kyjevě a genocidního charakteru nové moci vůči ruskojazyčné menšině. To je alfa a omega celého příběhu. Za demokraticky zvoleného Janukovyče jihovýchod nepovstal ani neprojevoval tendence odštěpit se od Kyjeva.

peter.
10. 11. 2014 6:54

Ešte kým sa rozbehne diskusia,bude dobre ak si pripomenieme toto:
https://www.youtube.com/watch?v=cGxuO1JBYXg
A takto to vidia Poliaci :
https://www.youtube.com/watch?v=TzXaE2MtrUM

Sio
Sio
10. 11. 2014 8:53

orinoko napsal http://vedy.in/hadanie-pravdy/dnena-spolonos/kriiacka-vyprava-v-priamom-prenose Zajímavá analýza. Líbilo se mi: Prečo sa ten slovenský ľud každého tak bojí? Doja si ho sťa kravičku a on ticho stojí! Ľudia idú ako ovce, kam ich baran vedie, a ku stolu chodia vtedy, keď je po obede. Vyvolia si za poslanca, koho im rozkážu, a keď majú ruky voľné, sami si ich zviažu. Či to tak má byť naveky? Niet Slovákom rady? Kto si sám nevie byť pánom, nedočká sa vlády! A pre Slovienov zase citát od Sama Chalupku: A ČO TAM I DUŠU DÁŠ V TOM BOJI DIVOKOM, MOR TY LEN! A VOĽ NEBYŤ,… Číst vice »

peter.
10. 11. 2014 9:21

Sio napsal
Zajímavá analýza. Líbilo se

Článok dobrý.
Záborský,starý katolícky farár zo Šariša a národný buditeľ, chcel takto vyburcovať národné povedomie Slovákov v časoch maďarizácie.Dôraz treba klásť na jeho poslednú vetu,lebo je stále aktuálna a nie len pre Slovákov

Botičky od Diora
Botičky od Diora
10. 11. 2014 9:34

Mimochodem, je vám známo, že podle šetření RB OSN a sdělení samotným Pan Gi Munem, nemá Ukrajina žádné oficiální hranice? Při vědomí této skutečnosti dochází až k takové absurditě, že od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 Kyjev nejen že nevyznačil své hranice, ale hlavně je nezaregistroval v OSN, aby tím vymezil svrchovaný stát. Jinými slovy, dnešní území Ukrajiny tak de jure nejspíš stále spadá pod územní demarkaci SSSR, jehož legitimním nástupcem je Ruská federace! OSN – Při zkoumání ukrajinských záležitostí RB OSN vyšlo najevo, že Ukrajina je vlastně bez hranic. Na rozdíl od ostatních států po rozpadu SNS, si… Číst vice »

fajt
10. 11. 2014 9:49
Gatta
Gatta
10. 11. 2014 10:12

Čí je Donbas … ? Čí je „cokoliv“ ? – toho, kdo je schopen si jakékoliv vlastnictví nějak obhájit. A to buď sám – v zákonech džungle třeba silou svých paží, nebo to vlastnictví garantuje nadřízená autorita, třeba silou zákona a následně nadřízeným silovým aparátem. Vždy tedy za každým vlastnictvím je v základech nějaká ta síla, která určuje, která pravidla se budou respektovat, kdo je jejich garantem a kdo bude podle těchto pravidel i „vlastníkem“. Bohužel v posledních desetiletích už není respektováno domluvené mezinárodní právo platné pro všechny ani jeho aplikace mírovou cestou světového společenství. Jako rozhodující se prosazují síly… Číst vice »

peter.
10. 11. 2014 10:21

Gatta napsal
Čí je Donbas … ?

Viem iba jedno.Donbas už nikdy nemôže byť ukrajinský.

Gatta
Gatta
10. 11. 2014 10:38

peter. napsal
Viem iba jedno.Donbas už nikdy nemôže byť ukrajinský.

Bohužel může.

Gatta
Gatta
10. 11. 2014 10:41

PS
To „bohužel“ – pro Donbas i pro Ukrajinu.

Sio
Sio
10. 11. 2014 11:04

Gatta napsal Bohuželmůže. No, říká se, že Rusko nemůže anektovat Ukrajinu, protože by se na západě dostalo do role okupantů a nejspíše by neustálo partyzánskou válku podporovanou západem. Totéž naruby platí pro Donbas. Kyjevští Ukrové, i kdyby celý Donbas obsadili, těžko tam můžou mít chvíli klidu. Naopak partyzánský teror by si užili i přímo v Kyjevě. No, nebudem si nalhávat, podporovaní by byli Rusy. Rusové by tak dosáhli faktického vítězství, protože takový stát by se dal těžko dlouhodobě udržet. Čím větší teror by na jihovýchodě Ukrové zavedli, tím drsnější by byla odezva. Je to cynické, ale Rusům nic jiného nezbývá,… Číst vice »

peter.
10. 11. 2014 11:52

Opravím sa.Ľud Donbasu už nikdy nebude môcť žiť v ukrajinskom Donbase.Aj pre toto:
http://ukraina.ru/news/20141110/1011119230.html

peter.
10. 11. 2014 12:08

Donbas sa nevráti do Ukrajiny,pretože Donbas neexistuje.Tu bude alebo Ukrajina,alebo nič.Dovidenia v Donecku.Povedala v rozhovore pre „Novoe vremia“profesorka histórie Elena Stjažkina,účastníčka konferencie amerického fondu TED.
http://ukraina.ru/news/20141110/1011119341.html
Oni sú fakt schopní vyvraždiť alebo vyhnať z Donbasu všetkých pôvodných obyvateľov.

orinoko
10. 11. 2014 14:25

Tak je to pravda. Rusko je v Donbase přítomno.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=05zJArX3Hp8