„Koalice neochotných“ dál koumá, co s Libyí

Reklama


Březen 24, 2011

Dneska začnu hlubokomyslnou úvahou o kvalitě letecké techniky.


Kam mi paměť sahá, americké letadlo či vrtulník třeba v Afghánistánu nebo Iráku nikdy nebyly oficiálně sestřeleny (vybavuje se mi jen ten film o sestřeleném černém jestřábovi, ale ten byl ze Somálska), a když už spadly, tak prý jen kvůli „mechanické závadě". A v Libyi se to opakuje – „Nevěřím, že byla sestřelena," prohlásil o spadlé stíhačce mluvčí afrického velení Vince Crowley. Dá se to vysvětlit několika způsoby. Například tím, že USA mají sice spoustu skvělých zbraní, ale málo mechaniků, a nebo prostě jen tím, že třeba raketa urve letadlu křídlo, u stroje v takové chvíli nastává „mechanická závada" a následně kvůli ní padá. Fakt nevím, ale ještě zajímavější je, že při akci na záchranu obou katapultovaných pilotů američtí vojáci postřelili šest libyjských venkovanů, kteří chtěli „zachránce" vítat. New York Times si pochvaluje, že nikdo nebyl zabit, i když malému chlapci musela být následně amputována noha.


V souvislosti s Libyí je zajímavá i proměna zpravodajství Al Džazíry. Katarské letectvo se prý chystá (už to trvá nějaký ten den, tak fakt nevím, jestli z toho něco bude) pomáhat Američanům, Francouzům a Britům s bombardováním, a tak katarská televize zničehonic mění tón a v headlinech na obrazovce píše o „mimořádné přesnosti" amerického a „spojeneckého" bombardování, aniž by vysvětlila, jaký že je rozdíl mezi „přesností" a „mimořádnou přesností"… zní to ale líp, to dá rozum. A na další vylepšování headlinů bude čas (nejen na Al Džazíře), protože ministr obrany USA Robert Gates, který se původně stavěl proti útoku jako takovému, už prohlašuje: „Doufám, že si nikdo nedělal iluze, že to bude trvat týden, dva nebo tři," aniž by ovšem, tak jako ostatní, prozradil, čím že to vlastně válka v Libyi má skončit nebo jaký je její cíl. NATO se mezitím proměnilo v „koalici neochotných", neboť znovu odmítlo převzít od USA vůdčí roli v tomto válečném úsilí.


Budiž, jedeme dál. Děti umíraly v Gaze po izraelském tankovém útoku a následně lidé umírají po palestinském pumovém útoku v Jeruzalémě. Mám dojem, že to byl Gándhí, kdo řekl, že pokud budeme uplatňovat princip oko za oko, oslepneme nakonec všichni. Už to musí, sakra, skončit, i když asi nikdo pořádně neví jak – za stávající situace. Ono by to vlastně i šlo, stačilo by kdyby… ale zanechme zbytečných řečí.


Co se týče Izraele, ještě jedna drobnost: Úvodník na ynetnews otevřeně konstatuje: „Nechte Kaddáfího u moci. Saddámův případ Západu jasně ukazuje, že arabské státy mohou být horší, když se zbaví tyranů."


A plavně přecházíme k mému milovanému Egyptu, který se po svržení diktátora Mubaraka čím dál víc mění v republiku pana Tantávího, takto šéfa vládnoucí – nikým nezvolené – vojenské junty. Jeho nový ministr zahraničí Nabíl Elaraby na jedné straně vyzývá Izrael, aby neprováděl v Gaze žádné vojenské operace, hned vzápětí ale prokazuje podřízenost zájmům Saúdské Arábie, když podporuje atak na civilisty v Bahrajnu. (Mimochodem, beze srandy, saúdský „panarabský" deník Aš Šark al Ausat (čili Blízký východ, majitelé: princ Salmán a synové) citoval výzvu krále Abdalláha, aby ho občané nepovažovali za „krále humanity". Koho by něco takového asi tak mohlo vůbec napadnout?)


Ale zpátky k podivnému Egyptu: junta zakázala demonstrace, protesty a okupační stávky a postavila je mimo zákon. Prý tím chce konečně rozjívené a neustále proti čemusi (nebo za něco) demonstrující Egypťany nahnat znovu zpátky do práce, ale možná je zákaz protestů prostě jen dalším projevem Tantávího republiky. A podle tohoto mustru se zachovala i Německá univerzita v Káhiře, která studentské aktivisty účastnící se revoluce vyloučila ze studia. Ukazuje se navíc, že vojáci během revoluce nutily zatčené aktivistky, aby podstoupily „test panenství". Na druhou stranu ale Muslimské bratrstvo začne jednat s egyptskými křesťany a řeč určitě přijde určitě i na druhý článek v referendu schválené pozměněné ústavy, který stanoví, že Egypt je islámský stát, což se Koptům nelíbilo a nelíbí. Muslimští bratři, snad jediná dostatečně organizovaná síla v porevolučním Egyptě, jsou si takřka jistí svým vítězstvím ve volbách naplánovaných na léto, a tak nejspíš budou s to ukázat koptům vlídnou tvář. Uvidíme, nicméně z bratrstva se už odštěpilo reformní křídlo, založilo si řádnou politickou stranu „Společnost pro mír a rozvoj" a nabídlo v ní členství i křesťanům. A poslední poznatek k Egyptu: tamní největší letecká společnost, státní Egypt Air, vymazala Izrael z mapy. Na jejím webu se nyní Jordánsko táhne až ke Středozemnímu moři.


Bahrajnská monarchie se pro změnu pokusila vysvětlit, proč že to její bezpečnostní složky, složené převážně ze žoldáků, s podporou saúdských okupačních sil obsadily hlavní nemocnici v metropoli Mánamě. Prý že se tam všichni ti prostřílení a i jinak zranění prodemokratičtí aktivisté domlouvají, jak dál. Zkrátka, že se prý nemocnice stala koordinačním centrem. Vzhledem k tomu, že neozbrojené a masakrované bahrajnské občany, jimž už třetí den nad hlavami nízko přelétávají stíhačky, před jejich panovníkem nikdo nechrání, není divu, že se terčem demonstrací vedle vládnoucí královské rodiny a Saúdské Arábie staly i USA.


Stovky demonstrantů se shromáždily také v mešitě v jihosyrském městě Dara´á – a pak jich vojáci nejméně patnáct zastřelili. Syrská vláda útok na mešitu potvrdila, nicméně vše připsala „ozbrojenému gangu", který prý pronikl do mešity… Jak jinak, ostatně.


Chalas!

 

Převzato z Literárek

 

Přejít do diskuze k článku