„Tak je to správné, tak to musí být.“

Reklama


Někdy před něco více než rokem, jsem se na webu „U Stejskalů“ (však víte – blogu Aktuálně.cz) setkal se jménem Ivan Hochmann. Neznám ho, ale pochopil jsem že jde o staršího muže, jistě hodně přes šedesát, možná přes sedmdesát. Ani nevím zda jde o skutečné jméno, nebo „nickname“. Tenkrát mne zarazil svými extremisticky antikomunistickými názory, zarazil mě tím, že za všechnu tu bídu tehdy, devatenáct let po „velvetu“, může, podle něj, bolševik.

Jsem člověk, který se snaží vnímat věci co nejobjektivněji, a tak netrvalo dlouho, a došlo mezi námi k zajiskření. Napsal, že „Pokud ovšem přijde zase někdo podobný oprašovat bolševické zrůdnosti (a začíná to hezkými slovíčky o lásce a přátelství – však to známe)…… odcházím urychleně do skříně zkontrolovat, mám-li dosti nábojů do své zbraně.“ Napsal jsem mu, že, možná, mu bude stačit jediný. Odepsal mi, že jsem mrcha. Od té doby se hodně změnilo. Ivan Hochmann postupně začal psát jinak. Pořád na hraně, ale přitom tak, že člověk musí pochopit, že to myslí poctivě. Že jeho názory jsou utvořeny (vid dokonavý) jeho historickou zkušeností, a přestože jsou mnohdy dost extrémní, nejsou prosty životní moudrosti. Změnil se i náš vzájemný vztah, a to až do té míry, že na blogu JUDr. Tomáše Sokola „Plzeňské třeštění“ z 20.10.2009  napsal i toto (snad promine, že částečně přetiskuji): „Všimněte si,že mnoho perfektních lidí jako Lex, K.Mueller, bigjirka, Vlk, Skeptický, Pocestný, Zacheus, Zbyněk Matyáš, Grösling, buldatra, Im, Nuba, Pepa Řepa, (další prominou) se na těchto stránkách vyskytují už velmi zřídka…“

Ten blog JUDr. Tomáše Sokola se týká dění okolo Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, a Tomáš Sokol se, podle mého názoru, snaží problém relativizovat. Dočkává se proto hanobení i souhlasu, jak už to při svobodné (a anonymní) diskusi bývá. Pak se objevil nick „Sokolník“, který přišel s informacemi vážně znepokojivými. Ivan Hochmann reagoval, a já na něj – a snad mi prominete, že tu reakci si dovolím přetisknout zde:

„Zdravím Vás, pane Ivane. Vy víte, že my dva jsme každý z jiného těsta. Ale já vím, že se od určité doby, kdy jsme oba navzájem pochopili, že to – každý jiným prizmatem pohledu – myslíme poctivě, respektujeme. Že já Vás už nenechávám samotným s Vaší jedinou patronou, a vy už víte, že nejsem „mrcha“. Ano, musím s Vámi souhlasit, ne padesát, ale deset, jedno procento kdyby bylo pravdy na tom, co píše Sokolník, bylo by to k zoufání. Skoro na emigraci. Žel, vše tomu nasvědčuje. Já vím, že ani Vy, ani já, nebudeme nikam emigrovat, na to jsme přespříliš spojeni kořeny s touto zemí, s její půdou, řekami, horami, a přes mnohé výhrady, i s jejími lidmi a jejich osudy. Ale ten marasmus, který se tu rozbujel jak nádor, a rozšířil se svými metastázami do nejrůznějších struktur společnosti, působí skutečně zhoubně. Bez ohledu na okecávání páně Sokola, že skoro o nic nejde, dokud někdo něco nedokáže etc. etc. Myslím, že nám už toho nikdo moc dokazovat nemusí. Vidíme to na každém kroku. Uvnitř demokratického systému se zahnízdily mafie, které s plnou hubou hesel o malém, ale efektivním státu, s nejvyšším nasazením bojují – a daří se jim to – za co nejširší stát, avšak bez kompetencí a pravomocí, nadaný pouze odpovědnost, kterou navíc lze podojit. Lidé mají státem zaručenou takovou míru bezpečnosti, kolika „procent“ svých svobod se dokáží v tomto směru zříci. Ne, nebojte se, nepléduji za svěření své svobody do rukou státu, mluvím o tom, že člověk, který žije v souladu se zákony, s pravidly vlastní společnosti, se nemusí bát svěřit státu kompetence „načumovat“ do některých těch svobod. Protože pokud tomu budeme bránit, jsou touto cestou chráněni ne Vy, já, ale ti, co těch svobod zneužívají proti Vám, proti mně, proti státu samotnému. A svými levárnami, zlodějnou, podvody a jinými zločiny ho přivádějí na buben. A také stovky a tisíce skutečně poškozených, kteří na ten „buben“ spadli. Nebudu, jako mnoho jiných, dštít síru na doktora Sokola pro jeho advokátní praxi, za jeho podíl na tom, že řada těch nejvýznamnějších ksindlů (abych použil Vašeho výrazu) je na svobodě a užívá si svých nepoctivě nabytých majetků. A ještě u těch koryt hlasitě chrochtají. Snad nadejde příležitost, abych tu napsal pár slov o morálce a etice advokátů, jak mě na tu myšlenku přivedl web „Jiné právo“, resp. soudce Vojtěch Cepl ml. Pro tuto chvíli mi nezbývá než konstatovat, že lež a nenávist vítězí nad pravdou a láskou. A ještě jsme přesvědčováni, že tak to je správné, že tak to musí být.“ (22.10.2009 17:22:41).

Přejít do diskuze k článku