Úvod do teorie průserového pole

Jako každý vědecký systém prošel i fekalismus třemi stádii vývoje. První stádium bylo období fekalismu živelného, kdy si lidé dosud neuvědomovali zcela jasně působení jeho zákonů.

Druhým stádiem bylo údobí fekalismu utopického, kdy sice již byla známa základní poučka fekalismu, totiž že všechno stojí za hovno, ale jednotliví fekalisté si ji vykládali roztříštěně a nedovedli vědecky zdůvodnit různé stavy a děje.

Vrcholem je dnešní stádium fekalismu vědeckého. Jeho učení se opírá a vychází především z teorie průserů. Jeho základním postulátem je, že „všechno stojí za hovno“, který utopičtí fekaliste považovali za axiom, ovšem vědečtí fekalisté to dovedou dokázat.

Soustavným studiem, spoluprací všech kapacit fekalismu i průzkumem mezi masami bylo zjištěno, že průser vyplňuje spolu s hmotou prostor plynule a nepřetržitě. Záleží podobně jako u hmoty na své hustotě v daném prostorovém bodě a na časovém okamžiku. Základní částice průseru je ukryta alespoň v jednom elementu každého jádra atomu a nazývá se průseron. Průseron jako takový se projevuje ve dvou formách. Můžeme hovořit jednak o tzv. průserovém potenciálu a jednak o toku průserů.

Oba pojmy si vysvětlíme. Přesto, že jejich přesné matematické definice jsou již známy, na tomto místě je neuvádíme, aby s teorií fekalismu mohly být seznámeny široké masy čtenářů.

Nejdříve k průserovému potenciálu: Pohybuje-li se průser prostorem po křivkách, zvaných řiťoidy, vytváří kolem sebe průserové pole, jehož intenzita je v každém bodě dána derivací bordelu podle blbosti. Musíme tedy definovat jednotky těchto veličin.

Základní jednotkou blbosti je jeden mezinárodní blb, což je takové množství blbosti, které obsaženo v tvrzeni „žijeme lépe, žijeme radostněji“ nebo ve tvrzeni, že „volbami něco změníme“. Pro praktický život je jednotka 1 blb příliš velká, proto užíváme jednotky menší jako je mikroblb, pikoblb nebo nanoblb. V některých případech je naopak mezinárodní jednotka příliš malá. Proto pro státnické činy, hospodářské a kulturní reformy či hodnocení politické a vojenské spolupráce musíme používat jednotky větší od kiloblbů až po megablby.

Bordel měříme v jednotkách zvaných pro srozumitelnost bordel. Jednotkový bordel je přitom vyvolán osobou, nabitou blbostí jednoho blba, za jednu hodinu jeho činorodé práce.

Pro teorii průserového pole je ještě nutno definovat optimální řiťoidy. Jsou to takové křivky, po nichž se průser šíří tak, aby v co nejkratší době zasáhl co největší počet osob.

Zbývá teď již jen definovat přenos potenciálu z osoby s nasraností A na osobu s nasraností o velikosti B:

A₁=B/(B-1)*A

B₁=A/(A-1)*B

Z uvedeného plyne: Setkají-li se dvě osoby stejně nasrané, odcházejí ještě nasranější. Naproti tomu, je-li jedna osoba nasraná a druhá nikoliv nebo jen nepatrně, odchází první osoba ještě nasranější a to tím více, čím je druhá osoba méně nasraná. Zároveň je tím splněna i podmínka pro tok průseru, kde potenciál nasranosti nemůže překročit určitou mez.

Různí extrémisté se pokoušeli definovat i jednotku „mezinárodní bordel“ odlišně od zde uvedené definice, a to tak, že je to takové množství bordelu, které vytvoří z osoby průměrně nasrané osobu jmenovitě nasranou. Vědečtí fekalisté toto odmítají, protože z dřívějších úvah vyplývá, že tato definice nemůže vyhovovat celé teorii a zvláště ne spojitosti mezi průserovým potenciálem a tokem průseru. K teorii toku je nutno poznamenat, že průser je nezničitelný a jeho množství ve vesmíru je neustále rostoucí.

Důkaz je prostý: V roce 1 našeho letopočtu nemohlo být těch pár miliónů lidí v úhrnu tolik nasráno, jako jsou dnešní miliardy.

Přitom má průser podobné vlastnosti jako entropie. I když musíme upozornit na latentní formy průseru, takže se může zdánlivě v určitém časovém úseku zdát, že došlo k určitému poklesu celkového kvanta průseru. Ovšem průser, přesněji řečeno tok průseru, má jednu zvláštnost. Je to jednota průseru a srandy. Záporně vzatý průser je sranda a naopak. Naprosto objektivně zde uvádíme, že dosud nebylo dokázáno, zda jeden antiprůseron odpovídá srandonu a naopak, či zda dochází ke kvalitativní přeměně.

Oproti tvrzení jiných vědeckých směrů, které hlásají teorii přechodu kvantity v kvalitu jako rozhodujícího děje v přírodě, dokázali vědečtí fekalisté, že toto je pouze vulgárním výkladem postulátu o kvantitativním růstu průserů, kdy se při dosažení určité meze mění ve srandu a naopak kvantitativní růst srandy se mění v průser. Uveďme praktický příklad – na konci socialistické éry naše plánovité hospodářství – to byl průser a měli jsme z toho srandu. Ale v průběhu času zjišťujeme, že pravý průser teprve přijde.

Bystrý čtenář by mohl poukázat na to, že mění-li se průser ve srandu, nemůže jeho množství ve vesmíru stále narůstat. Ovšem ve skutečnosti se mění ve srandu jen část průserů, zůstává neměnný, tzv. remanentní (zbytkový) průser – což dotvrzuje i ještě úplně neujasněná otázka přechodu antiprůseronu ve srandon.

Pro úplnost lze uvést, že teorie průseru byla zpracována i ve vektorovém počtu, ale pro její složitost a neprůhlednost toto zde neuvádíme.

Zbývá ještě položit otázku: Mají fekalisté založit politickou stranu? Problémem je, zač by taková strana stála (viz základní poučka v úvodu).

A další otázka: Proč nehlásají fekalisté své názory tiskem, rozhlasem a televizí? Odpověď je jasná – bylo by to zbytečné, protože vzhledem k entropickým vlastnostem průseru se nakonec tato teorie prosadí sama.

Snad by bylo na tomto místě vhodné osvětlit, proč se tato teorie nazývá fekalismus a ne fakologie. Vysvětlení je prosté, V takovém případě by si některý, této teorie neznalý lingvista mohl tuto složeninu rozložit na fek a logie. Slovo logie jednoznačný smysl má, z řečtiny odvozeně má význam myslet. Ovšem slůvko fek bychom mohli snadno zaměnit za latinskou zkratku fec. slova fecit, v překladu „udělat“. Potom na příklad zkratku z uměleckých kruhů „fec. Knížák“ by si dotyčný mohl vysvětlovat jako „posral Knížák“, což by jednoznačně znevažovalo jeho umění.

I přípona „ismus“, která se zdá být jednoznačná, má své vědecké zdůvodnění. Kdybychom psali „izmus“, mohlo by to znamenat změnu stavu, což by ovšem popíralo původní definici. Proto preferujeme příponu „ismus“, kde nám souhláska s napovídá, že jde o pohyb shora dolů, což potvrzuje i užívaná fráze „spadneš do průseru“. Fyzikálně se jedná o tok průseronů z místa vyššího průserového potenciálu k místu s potenciálem nižším.

Matematicky vyjádřeno má řiťoida zápornou derivaci. Na druhé straně ovšem existuje i derivace kladná a to jak podle času, tak podle místa. Je úměrná těmto činitelům s n-tou mocninou převrácené hodnoty času a místa. Pro běžný život se n pohybuje mezi jednou a dvěma. V některých aplikacích fekalismu ovšem nelze vůbec n exaktně určit a je zřejmé, že i průběh n podle času a místa je omezená periodická funkce s proměnným kmitočtem. V takovém případě přechází řiťoida v řiťoplochu.

K jejich řešení nestačí ani počáteční a okrajové podmínky, se kterými průměrně vzdělaný matematik řeší obdobné matematické problémy. V tomto případě by se „topil ve sračkách až po uši“. Toto lidové přísloví v sobě skrývá hlubokou pravdu a je v podstatě vyjádřením lidové zkušenosti s omezeností řiťoploch. Pokud někdo tvrdí, že „má sraček až nad hlavu“, jedná se o průnik řiťoploch, tedy náběh do časoprostoru.

Ani fázovou složku nelze při rozboru zanedbávat. Existuje totiž poučka, jak lehce změnit vektor průseru p ve vektor srandy s. Máme v podstatě dvě možnosti – jako velmi efektní se nabízí změnit u průseru znaménko z plus na minus a tím okamžikem spadne do průseru někdo jiný a my z toho máme srandu. Druhá varianta nemá rovněž obtížné matematické řešení. Stačí totiž k fázovému natočení alfa připočítat úhel (180 – alfa) a dosáhneme stejného účinku. Podrobnosti k těmto fázovým problémům si bystrý čtenář jistě vyhledá v dostupné fekalistické literatuře.

Děkuji vám za pozornost.