Čtyři jezdci

Rekviem pro Homo Sapiens…

Nedávno jsem četl jakýsi článek, ve kterém se psalo o čtyřech jezdcích globálního bankovnictví. Po pravdě řečeno mě to moc nezaujalo a ani jsem to nedočetl do konce. Ne kvůli obsahu, ale na toto téma je napsáno nepřeberné kvantum článků a člověka to už nebaví číst, protože v tom musí denně žít a pokud není zaslepený a otupělý, konzumem opotřebovaný, tak prostě vidí realitu a její současné, i nadcházející důsledky. A pak, prostě nemám potřebu tím dál ještě týrat vlastní mysl. Byl to vcelku pohodový a klidně prožitý den. Když jsem ulehl do postele, tak jsem si před spaním ještě v duchu říkal: Hm, čtyři jezdci, jak v apokalypse… V duchu jsem se usmál, že je to docela výstižné a usnul jsem.

A protože to byl opravdu den klidný, relativně pohodový a mozek nepotřeboval řešit nějaké životně důležité věci, se kterými by se trápil i v noci, tak si ve spaní začal žít svým vlastním přirozeným životem, našel si téma a začal vytvářet sny, respektive sen. Občas mívám sny zvláštní, sny přemýšlivé, ve kterých mluvím sám se sebou, vidouce obrazy s komentářem, jakési zvláštní velmi živé vize. A tentokrát si moje vnitřní Já, nemajíce nic jiného k řešení, začalo zkoumat téma oněch čtyř jezdců. Byl to vskutku velmi živý sen, či spíše vize.

Jak známo, prvním apokalyptickým jezdcem je válka. V jeho podobě jsem ve svém snu viděl člověka. Jím vytvořený veškerý zbrojní průmysl a jeho lobby, se svými ničivými technologiemi, tak paradoxně produkovanými pro udržení světového míru. Zabíjením k trvalému míru… Trochu (nebo spíše hodně) ironicky mě napadá, že až zde žádní lidé nezbudou, bude zde konečně ten proklamovaný mír. Možná tedy mír, bez života. Jako by život, hlavně ten lidský, byl největší hrozbou pro mír a harmonii na této planetě… A kdoví, jestli nakonec ne v celém vesmíru…

Druhým apokalyptickým jezdcem je hlad. Hlad může způsobit neúroda, válečný konflikt, nebo změna klimatu, napadá mě myšlenka, v mém snu. Ale znova jsem viděl člověka. Viděl jsem opět průmyslové odvětví a jeho lobby, které geneticky manipuluje s potravinami, respektive plodinami a následně chovnými zvířaty, které nám příroda nabídla a pro nás vytvořila, v jejich čisté podobě. Přitom od nás příroda vyžaduje pouze naši práci a používání zdravého rozumu, místo syrové chamtivosti po zisku. Důsledek druhého jezdce – hladu, měl v mém snu podobu zničených a zamořených zdrojů potravin, které člověk nemohl jíst.

Třetím apokalyptickým jezdcem je mor. Napadla mě vcelku logická myšlenka, že mor v podobě nemocí přichází po válce a hladu, kdy jsou lidé fyzicky a psychicky oslabeni. Ale ve snu jsem opět viděl člověka. Člověka a jeho výtvor, v podobě farmaceutického průmyslu a jeho lobby. Základní potřebou pro život jakékoliv živé bytosti je zdraví. Říká se, že zdraví je dar. Často, aniž bychom si to uvědomovali, si tento dar můžeme darovat sami. Na zdravotnictví a oboru lékařství není nic špatného. Je to ušlechtilý obor lidské činnosti. Pro jeho humanitní zaměření si člověk dokonce kdysi vytvořil hippokratovu přísahu. Ale během doby se vyskytl zcela zásadní rozdíl mezi pojmy uzdravit a léčit. Pro zisk, který se stal hnacím motorem tohoto oboru je důležité léčení. Uzdravení již zdá se není podstatné. Při uzdravení, není potřeba léčit – není zisk. Aby se mohlo léčit, musí být nemoci… Včetně nemocí ze špatných potravin, životního stylu atd. Tak mi to můj sen ukázal…

Čtvrtým jezdcem apokalypsy je smrt. Smrt, která sklízí úrodu po svých třech bratrech: Válce, hladu a moru. A ve svém snu jsem již po čtvrté viděl člověka a jeho dílo: Finanční průmysl a s jeho lobby. Finanční průmysl, vlastně také sklízí úrodu po svých bratrech. Sklízí zisk… Kdysi už jsem napsal, že s penězi je to stejné, jako s ohněm. Dobrý sluha, ale špatný pán… Člověk vlastně transformoval svojí životní energii do peněz. Co je vlastně životní energií člověka? Napadne vás: Vědomí, vzduch, voda, jídlo, emoce, láska, potřeba sdílet pocity a spousta dalších věcí. Stačí chvíli pozorovat přírodu a život v ní. Člověk si to během doby transformoval do peněz, aby mu v tomto směru ulehčili potřeby života. Peníze pak během doby v člověku transformovali princip potřeby životní energie na princip spotřeby životní energie pro potřebu peněz. A tak se lidé začali navzájem pomocí peněz „spotřebovávat“ a „vytěžovat“. Pomocí peněz konzumují svojí skutečnou a vlastní lidskou životní energii, na úkor své skutečné svobody. Vnitřní svobody svého vlastního svobodného myšlení, které není v kleštích ideologických dogmat, spotřebních manter a společenských konzumních archetypů. Peníze zde již nejsou pro službu lidské podstaty, ale lidská podstata je tu pro službu peněz. Obecně se to nazývá mamonem. Mamon, to  je rovněž mystický syn ďábla…

Nakonec ta pyramida s vševidoucím okem a nápisem NOVUS ORDO SECLORUM (přeloženo: New World Order) na jednodolarové bankovce, jako základní jednotky mezinárodní rezervní měny, je výstižným symbolem, který dokonale asociuje globální pyramidovou finanční hru…

Ztráta peněz dovede spoustu lidí přivést do záhuby. Prostě čtvrtý jezdec si vezme rovnou svojí sklizeň. Přesto se občas najdou lidé, kteří začnou přemýšlet o životě jinak. Jako tento mladý Ir, jehož příběh je popsán zde. Je zřejmé, že mladý a zdravý člověk bez rodiny má tuto cestu asi snadnější. Ale občas se najdou i rodiny s dětmi, které se snaží svůj život změnit.

Takovéto změny v lidech jsou pro systém čtyř jezdců evidentně nemilé. A tak, jako mají apokalyptičtí jezdci armádu démonů, kteří je chrání a plní jejich úkoly, tak existuje jejich obdoba v lidské podobě. Armáda korporací, firem a různých supů, kteří předkládají lidem konzumní model spotřeby. Ten mystický démon uzavírá s člověkem smlouvu, ve které člověk prodává vlastní duši. Lidský poskok čtyř jezdců předloží nabídku a plán konzumu – spotřeby a nabídne rovněž smlouvu. Většinou smlouvu na úvěr apod. Člověk prodá svojí vnitřní svobodu myšlení, která by ho měla vést k jeho vnitřnímu já, jeho duševní podstatě – duši.

Tím jsou otevřeny dveře ideologii nutného růstu spotřeby, jako ekonomického zdroje peněz, pro konzumní život. Ideologie spotřeby vždy vytvoří propagandu, ospravedlňující činnost čtyř jezdců: Války, hladu, moru a smrti… Občas mám takový čistě osobní pocit, že je pro ně vytvořeno jakési terárium, kam jsou vypuštěni na rozcvičku. Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina… Prostě návštěva posilovny, aby byli ve stále lepší a lepší formě.

Možná vás napadne otázka, jak tento systém změnit. Osobně jsem přesvědčen, že změnit nejde. Tedy ne způsobem takzvaných voleb. Demokratických voleb, založených na PR kampaních, postavených na potřebě peněz – za účasti čtvrtého jezdce… Cestu ukázal ten mladý Ir inspirovaný Gándhího větou: „Buď tou změnou, kterou chceš ve světě vidět.“ Každý musí začít u sebe. V podstatě jen pro svůj osobní pocit a prožitek. Pokud se změní většina společnosti, změní se i systém…

Před nějakou dobou jsem měl s jedním kamarádem filozofickou debatu o spotřební stávce a volbách. Můj osobní názor je, že určité množství lidí, aplikujících spotřební stávku, je pro tento systém větším nebezpečím a hrozbou, než hromadné demonstrace, nebo armáda, vyzbrojená nejmodernějšími zbraněmi. Spotřební stávka odřízne tento systém od zdrojů, ale také od samotné konzumní ideologie, jinými slovy, usekne hadovi hlavu. Kamarád mi zcela správně namítl, že je to čistá utopie. Samozřejmě měl pravdu. Zeptal jsem se ho, zda si myslí, že hledáním různých stran, doufáním, že po zvolení tyto strany budou hájit blaho svých voličů, nevyjde na stejno. Po nějaké době jsme se shodli, že obě varianty vyjdou nastejno…

A tak lidem nezbude asi nic jiného, než si ty důsledky čtyř jezdců vyžrat do hořkého konce… Mimochodem, pokud, by jste přeci jenom uvažovali o vlastní cestě, tak můžete začít, tím že vytáhnete ze zásuvky debilizátor. A pokud televizi odstraníte ze své domácnosti a obzvláště z ložnice úplně, tak navíc ušetříte výpalné, které musíte masochisticky každý měsíc platit za své ohlupování. Blbců ve svém životě člověk nalezne většinou dostatek, aniž by se musel nějak výrazně namáhat, i bez té televize.

Převzato z blogu autora Karlovy ostrovy

Foto: © Karel Jíra