Únor 24, 2012
Za účasti 70 delegací z celého světa začala v Tunisku konference „Přátel Sýrie“, kteří chtějí rozhodnout o další budoucnosti země – a ukazuje se, že co „přítel“, to názor, přičemž zatím převažují ty na pohled humanitární, nicméně i ty se mohou snadno předefinovat jako předehra k intervenci.
Škála toho, co už zaznělo, je pestrá: Evropská unie počínaje 27. únorem zmrazí vklady syrské centrální banky (francouzský ministr zahraničí Alan Juppe), všechny země by měly zakázat cesty a zmrazit účty nejvyšších syrských představitelů (Hillary Clintonová, která si je jista, že syrští povstalci si zbraně už „někde najdou“), Británie uzná exilovou Syrskou národní radu (SNC) coby „legitimní představitelku syrského lidu“ (ministr zahraničí William Hague), Syrská národní rada chce pokračovat v povstání (jeden z šéfů SNC Burhán Ghaljún ale jiný představitel chce po Británii zbraně a vojenské poradce), měly by být vyslány arabské „mírové“ síly (katarský ministr zahraničí Hamád Ďžasím), je třeba najít politické řešení, v jehož rámci musí být Asadovi a jeho rodině a spolupracovníkům zaručena imunita, což prý dokáže zajistit Rusko (tuniský prezident Monsíf Marzúkí) a do toho všeho z konference údajně odešla delegace Saúdské Arábie, podle níž se všichni starají jen o humanitární pomoc Sýrii, což „není dostatečné“, protože to Syřany dál ponechá napospas „vraždící mašinérii“.
A mezitím podle kusých zpráv před hotelem, v němž se konference koná, houstnou davy Tunisanů, kteří stále hlasitěji požadují, aby dal Západ ruce pryč od Sýrie…
Celý článek v Literárkách
Stanův komentář: Na stejné téma jsem od Clair dostal překlad článku z Huffington Post. Když jsem ho však chtěl editovat, nestačil jsem se divit. Pod stejným názvem a autory bylo něco úplně jiného (samozřejmě daleko krotšího). Další "znormalizované" a (auto?)cenzurované médium…
