1. květen 2014: Zlom v dějinách ÚSTR nebo epizoda?

Reklama


Každý má své dějiny. I ÚSTR je má, ačkoliv se sám jako pracoviště na výzkum nedávné minulosti má dějinami zabývat. 1. května, v den kdy se slavívá Svátek práce, bude jmenován nový ředitel, a tak je zcela na místě, aby v jeho předvečer, tedy v době, kdy se pálí čarodějnice, bylo prorokováno něco, co jej asi čeká a nemine.

Ke jmenování Mgr. Zdeňka Hazdry, PhD. jsem se již vyjádřil na tomto blogu již před týdnem poté, co byl vybrán díky změně postoje radního Jelínka. Možná to ale byla nejlepší volba ze špatných, které se nabízely. Uchazečů o místo ředitele ÚSTR bylo především neobvykle málo. Méně než v předchozích volbách. Pravda ale je, že každý, kdo se na to cítil, se mohl do konkursu na ředitele ÚSTR přihlásit. Přirozeně s výjimkou těch, kteří byli v KSČ, či se zapletli s StB.

Přiznávám, že jsem byl v případě této volby rád, že nebyl zvolen nikdo z cizinců. Byly to totiž mimořádně slabé kandidatury, které by v okolním světě nemusely být v případě jejich vítězství nijak příznivě hodnoceny. Zvláště v případě dr. Adrian Portmanna von Arburg, který si nejspíše ani neuvědomil to, že už jmenováním do čela vědecké rady silně přesáhl meze svých možností. Jistým způsobem tak – spíše ale kouzlem nechtěného – jako její předseda dokladoval názorně personální slabiny ÚSTR. Se svým kurikulem a hlavně s výsledky své předchozí činnosti prostě neměl na tuto pozici, natož pak na volbu ředitelem nárok. Jediné, co účastí v konkursu dokazoval, bylo to, že má opravdu přehnané, až nezřízené sebevědomí. Příště by si Rada ÚSTR měla dát tzv. „bacha“ na to, jaké podmínky pro konkurz stanoví, aby pokud možno předem vyloučila možnost, že ji svými touhami budou zaměstnávat přemrštěně ambiciózní jedinci.

To „příště“ se ostatně může přihodit poměrně brzo. Průměrná životnost ředitelů ÚSTR ve funkci je krajním způsobem redukována na něco málo přes rok času. Uvědomí-li si však někdo v Senátu, že i současná Rada ÚSTR by měla mít ve svých řadách jiné osoby, než má, respektive, že by tam měly být konečně osobnosti, bez nichž tento orgán nemůže dostát úkolům, které má ze zákona o ÚSTR plnit, bude následovat odvolání a nová volba ředitele ÚSTR tzv. „cobydup“. Vzhledem k tomu, jaké je ale personální obsazení samotného Senátu, nelze vyloučit, že podobné očekávání je příliš optimistické. Především by zde někdo musel být schopen něco takového reflektovat. Přinejmenším se tím ale už potvrdilo, že státní orgány jako Senát jsou nekompetentní k zřizování podobných institucí jako je ÚSTR ČR.

Hazdra se proto stal ředitelem ne kvůli tomu, co mohl nabídnout (co bychom asi mohli očekávat od čerstvého, třicetiletého absolventa doktorského studia z regionální univerzity), ale kvůli slabostem ostatních uchazečů. Nikoliv jen Portmanna von A., ale i dr. Muriel Blaive. K jejím aktivitám na téma nových českých dějin jsem se vyjádřil již v předchozím komentáři. Nepochybuji, že svým zájmem o současnou minulost Česka mnoha zdejším pozorovatelům dění kolem ÚSTR, kteří její souboj o ředitelské místo sledovali, zalichotila. Někteří Češi mají tradičně slabost pro cizince, kteří si je nepletou s jinými národy a něco málo o nich i vědí, resp. zajímají se o ně. Vsadil bych se ale, že s odstupem času bude ona sama ráda, že svá nejlepší léta neobětovala konfliktům a jiným problémům, které by se s jejím převzetím funkce ředitelky ÚSTR daly čekat. Nic moc by nezískala, hodně by ale mohla ztratit. Hazdra sám to odnese hůře, než si dnes umí představit. Je ve věku, kdy by měl prokázat, že je schopen samostatně myslet a bádat. Už se nemusí zabývat byrokracie kolem doktorantury a vynakládat úsilí na její ukončení. Měl by ukázat, že umí něco víc než psát pozitivně laděné příběhy o potomcích možná více, možná méně degenerovaných či jinak profláknutých šlechtických rodů. Šlechta v moderních českých dějinách – to není nejlepší téma pro badatele v oblasti, kterou se má ÚSTR ze zákona zabývat. Spíše je to o přežitcích z dávného minula. Něco jiného by ovšem bylo, kdyby byl schopen ve své disertaci prokázat kritický nadhled. Zatím to neudělal, a to je dost velký nedostatek i zátěž pro jeho ředitelování, kde to bude potřebovat ještě mnohem více. To, že disertaci obhájil v Olomouci, našince, který si najde čas si ji prostudovat, (je na internetu) asi moc neohromí. V dnešních společenských vědách při současné úrovni školitelské práce a jiných zátěžích je to ale možná normální. Nicméně nyní je jisté, že Hazdra nebude mít delší dobu čas bádat. Bude ředitelovat. Třeba se ale ukáže, že má pro to skrytý talent.

Základní chyba ve výběru vhodného ředitele byla v tom, že Rada nebyla způsobilá vytvořit podmínky pro kvalitní uchazeče schopné řídit ÚSTR. Přílišný důraz na tzv. historickou kvalifikaci (nota bene v oblasti, která na vysokých školách na těchto katedrách nebyla a dosud téměř není výukou téměř ani dotčena, nemluvě o nedostatečnosti odborných autorit pro takové zaměření) byl jedním z problémů, které nedokázala řešit. Je to ostatně znát i z jejích aktivit následujících po odvolání Hermana. Byl to sice slušný výkon, zbavit se ve vedení některých lidí, kteří si  ÚSTR pletli s cestovní kanceláří, aniž by projevili sebemenší zájem o problematiku, ale nemělo to šanci na pokračování. Nejspíše to také souvisel s p. Šustrovou, která šla do konfliktů spojených s nezbytnou výměnou ve vedení ÚSTR. Narazila však na své limity. Po vyčerpání dvou funkčních období už nemohla pokračovat ve své činnosti. A možná ani ona si neuvědomila, že ÚSTR po více než 5 letech své podivné existence už narazil na tradiční, ale zásadní problém: nebyli lidé.

Z tohoto úhlu pohledu je zvláštní i to, že oblast, která je tak bohatá na zajímavé problémy, na různé nezodpovězené otázky důležité pro tuto společnost a její rozvoj, kde je tolik pootevřených možností k bádání, se podařilo tak rychle zdevastovat. Totalitarismus jako téma má přitom v našich dějinách zcela zvláštní význam. Jeho kořeny sahají daleko před konec roku 1938, někde k pobělohorské době (tzv. černá totalita), jak to vystihl svého času i nestor moderních českých badatelů o minulosti J. Pekař. Přesto – anebo právě proto? – je tak málo známo o tom, jak jsme se jako společnost s tímto způsobem vládnutí vyrovnávali. Nejen jako badatelé, ale i jako celek. To samé platí i o tzv. výhoncích nové totality, které lze v české společnosti identifikovat i v různých dějích a procesech po Listopadu 1989, včetně zhroucení transformačních procesů.

Pracoviště, které teoreticky (ale jen teoreticky zatím) ÚSTR představuje jistý potenciál pro zvládnutí s tím spojených problémů, nemusí svoji potřebnost nikomu zdůvodňovat. Těžištěm těchto problémů není ve zřizování ústavu, ale v tom, jak byl řízen. Ani v posledním roce nedošlo k jeho osvobození od různých zátěží, ale kupodivu přibyla řada dalších. Infiltrace bývalých „soudruhů“ do vědecké rady, které vedla k narušení mezinárodních kontaktů je spojena s jednou z nich a volba nezralého, fakticky nezkušeného nového ředitele může být další takovou zátěží. Kdo jej bude chtít manipulovat a s jakým cílem, to se jen můžeme dohadovat. Dokonce bychom si mohli vsadit na to, kdo (kandidátů se najde dost) o to bude nejvíce usilovat.


***


Příloha: Pravděpodobný scénář vývoje dění v ÚSTR ČR:

  • Začátek května: Nástup nového ředitele

  • V průběhu května: Vypuknutí protestů a stávek proti novému vedení ze strany některých pracovníků

  • Červen: Rychlá reorganizace ÚSTR ČR, eliminace odbojných skupin

  • Září: Senát se začne zabývat doplněním i reorganizací Rady ÚSTR

  • Listopad:Ustavení nové Rady a začátek práce na nové koncepci ÚSTR

  • Prosinec – duben: Období nečinnosti

  • Začátek května příštího roku: Rezignace dosavadního ředitele ÚSTR

  • Květen: Senát začne jednat o zrušení zákona z roku 2007 a ukončení činnosti ÚSTR



Přejít do diskuze k článku