Překlad a dodatek Hamilbar, převzato odtud.
Všichni jsou tak pohlceni tématem zámořských lahůdek, že budu neomaleným a zmíním něco osobního, a totiž, čím mě tak přitahuje raný novověk. Zkusím to napsat co nejjednodušeji a prosím odborníky, aby se neuráželi.
Odpovědí je mnoho. Například, 14. důvod, proč mít rád XVI.století: Konec aristokracie jako nezastupitelné válečné síly.
Tímto stoletím se nelze zabývat ve vakuu, aniž bychom si připomněli, jak nepřekonatelnou do té doby byla propast mezi bohatými rytíři a chudšími válečníky. Peníze a sociální status rodičů dávaly urozeným pánům stravování, vybavení, volný čas a učitele pro tréning. Potomci elity byli v průměru viditelně silnější a doslova o hlavu vyšší než prostí vojáci, hromadně trpící rachitidou způsobenou hladovým dětstvím. Brnění je chránilo lépe, než si připouštíme, plus tradice brát do zajetí kvůli výkupnému. Standardní popis výsledku středověké bitvy – to je pečlivé vyjmenování zajatých aristokratů, zabitých oblíbených koní a několika málo zabitých rytířů. Nebylo-li zabitých rytířů, bitvu bylo možné nazvat „nekrvavou“, a nebo vůbec „jarmarkem“. Obyčejné lidi počítali neochotně, pokud je vůbec počítali, a problémy civilů byly zcela mimo tento obraz světa. Normy válečného práva se v drtivé většině případů uplatňovaly pouze na vlastní příslušníky aristokracie. Jejich způsob myšlení a jejich hodnoty byly také všem mimo této úzké kasty naprosto cizí. Dokonce i onen rytíř de Bayard, kterého jako prvního nazvali „rytířem bez bázně a hany“ nezabíjel ty obyčejné zajatce zcela bez potěšení.
Pak se jeden za druhým ozvaly výstražné zvonky. Jako by to byly náhody. A hle, konečně, v průběhu XIV.-XVI. století kopí, mušketa a hlavně křesací kolečková pistole definitivně ukončily tento svátek naprosto nekurtoázním způsobem. Švýcarská pěchota předvedla, že síla spočívá v jednotě útvaru a naučila svět nebrat zajatce. Španělští, italští a říšští střelci kašlali na drahá brnění, ale to byla stále spíše obrana, žandarmům[*] (obrněné jízdě) stále zůstávala taktická role v útoku. Ovšem rejtaři [**] zneuctili svátost: stali se silou útoku, našli si zbraň delší nežli kopí a vytlačili obrněnou jízdu z její niky. Tím spíše, že chudí zemané a prostý lid mohli klidně vydržet ztráty, které si elita prostě dovolit nemohla. Mimochodem, výše zmíněný „le chevalier sans peur et sans reproche“, byl nakonec střelen z arkebuzy a zemřel v mučivých bolestech – co může být spravedlivějšího.
Od tohoto okamžiku rodiče aristokratů věděli, že nezávisle na tom, kolik peněz a let investovali do svého potomka, od kulky ho to stejně neochrání, přičemž pistoli bude držet zemánek z Navarry nebo chudý německý žoldnéř jež teprve před rokem usedl na ubohého koníka a vypravil se bojovat. Ano, nečetli Vegetia nebo Christinu de Pisan a nedokázali by se trefit v plném trysku kopím přesně do krku naproti se řítícího jezdce, ale vadilo jim to? I bez tohoto umění se stala běžnou věcí bojiště, na kterých po stovkách umírali děti baronů, vévodů a hrabat, a byl to nádherný obrázek. Obyvatelé nebe se spustili na zem. Chybějící dlouholetý tréning již nebyl neřešitelným problémem. Rozhodovala osobní zkušenost z bitev, odvaha a Fortuna. Nastupovala století, kde byla pravděpodobnost přežití aristokratů, sloužících jako důstojníci, podstatně nižší než prostých vojáků…
***
A něco z Wiki od překladatele na vysvětlenou:
[*] Žandarmerie (fr. gendarmerie) – druh těžké obrněné jízdy, původně osobní družina panovníka.
Původ názvu z francouzského gens d’armes – „lidé ve zbrani“
„Zvláště pak nelze doporučit francouzskému šlechtici pistoli, neboť by zcela jistě ponechal péči o ni a její nabíjení sluhovi, a dá se předpokládat, že pistole pak v rozhodujícím okamžiku selže.“
(de la Noi k výzbroji francouzských žandarmů kopím)
Klasičtí žandarmové francouzského krále, polovina XVI. století
[**] Rejtaři (něm. Reiter – „jezdec“) – jejich výzbroj sestávala z několika těžkých pistoli. Meč byl zbraní pouze záložní. Při útoku na pěchotu ji metodicky drtili střelbou, dokud nezačala ustupovat. Stříleli přímo ze sedla.
Německý rejtar, druhá polovina XVI. století.
Převzato z ostrova Janiky
Autorovi slouží ke cti, že respektuje fakt, že středověk oficiálně skončil roku 1492, když Kolumbus doplul ke břehům Ameriky. Naproti tomu kategorické tvrzení, že středověcí poddaní byli podvyživení, rachitičtí a tak platí pokud vím spíš pro poddané v době baroka a ještě víc pro dělníky v době průmyslové revoluce. Autor také nezmiňuje, že první, kdo zavedli „demokratizaci“ při vedení bitvy byli husité. Tehdy platilo, že kdo se přiblížil k vozové hradbě, dostal cepem po šišáku a byl pochován do společného hrobu. (Mimochodem – nezdá se, že ti cepníci byli nějak zvlášť rachitičtí.) Pokud tatík Žižka počítal po bitvě padlé pány… Číst vice »
Dost možná byly lepší těžké kuše, než některá ta plivátka, a v kontextu je zajímavé že církev zakázala střílet s nimi na křesťany.
http://www.sebu.cz/?docID=zkuse