300 volů pro Amazon

Reklama



Z komentářů i dikce zpráv o oznámení firmy Amazon, že rezignuje na vybudování distribučního skladu v Brně, protože nebyla vyřešena otázka pozemků, jsem nabyl dojmu, že nejlepší by teď bylo, kdyby si prezident republiky oblékl šat kajícníka, vzal několik panen, hřivnu zlata, tři sta tučných volů a vydal se do sídla Amazonu na kolenou odprosit, že jsme tak bezbožně zhrdali požehnáním, které nám v podobě svého distribučního skladu nezištně nabízel; přinejmenším by měl stát dosadit do Brna nucenou správu a odebrat mu samostatnost, se kterou zjevně neumí zacházet, když pro Amazon neudělalo, co mu na očích vidělo.

 

Střízlivější náhled, že spolu dvě strany prostě jednaly, ale nakonec se nedohodly (což se stává dnes a denně a je to standardní a zdravá interakce dvou ekonomických subjektů), jako by lidem fascinovaným tím, Amazon je investor, vůbec nepřišel na mysl, protože s investorem se nejedná asertivně, ale podbízivě. Asi nejsmutnější je zděšení těchto dobře „amazonizovaných“ lidí nad tím, že existuje něco jako územní plán, tedy veřejná regulace soukromého podnikání (alespoň v teoretické rovině), a že byl v případě Amazonu uplatněn, místo toho, aby byl podle jeho potřeb změněn, nebo prostě ignorován.

 

Tento dobrovolně přijatý (sic!) submisivní postoj vůči investorům je sice tristní, ale velmi dobře ilustruje, jak kapitalismus funguje, a to jak v rovině praktické, tak v rovině ideové, totiž že suverénem v kapitalismu je kapitál, nikoliv obec. Samozřejmě, že není důvod apriori házet investorům klacky pod nohy, jistě je možné vyjít jim vstříc, ale nesmí to být automatické a je vždy nutno brát do úvahy jak to, jestli jsou nekvalifikovaná pracovní místa přínosem pro společnost, tak externality, které každou podobnou investici nutně provázejí. Deficit sebevědomí, který se vztahu k Amazonu projevuje, je dnešním základem zítřejšího úpadku. Přitom stačí málo – nejednat s investorem z pozice závislého, ale z pozice toho, na kom investor závisí, protože to je on, kde chce využívat naši krajinu a naše lidi. Jinak nás nečeká nic než krysí závod.

 

Nikoliv dráty kolem republiky, které se dají přelézt, podlézt nebo přestřihnout, ale právě tento mentální komplex závislosti a vděčnosti ve vztahu ke kapitálu je skutečnou nesvobodou a iluze bezpečí a prosperity, kterou kapitalismus nabízí, jsou skutečnou nesvobodou, která svazuje a podmiňuje nejenom naše jednání, ale především naše myšlení.

 

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku