Inovace ideologií ­ podmínka přežití Systémů

Reklama


Asi nám už nepřipadá divné, když na politické scéně opakovaně vidíme porody dalších ziskových i „neziskových“ hnutí a nových ideologických stran, zakládajících nové koalice a domlouvajících si nové účelové dohody o budoucí kapitalisticko kolektivistické spolupráci. Ačkoliv oficiálně a pouze zdánlivě jde o přirozený vývoj demokracie, v reálu je to boj o místo na politickém slunci a o ještě účinnější parazitismus na dříve všelidových a nyní soukromých ekonomických zdrojích bývalého národního státu.

To však není všechno. Aby se Systém udržel, potřebuje důvěryhodné historické a ideologické zázemí ­ a právě ta důvěryhodnost se tu v posledních dvou desítkách let jaksi kamsi vypařila. Mediální elity přitom zjistily, že pouze jednoduchá propaganda už také nestačí, protože zejména s internetem skončilo období mnichovské „svobodně evropské“ informační výlučnosti a legislativní pokusy o zákaz nežádoucích verbálních projevů lidu také již naráží na zřetelný odpor. Také ten Lid už totiž pochopil, že nesouhlasnou řeč zakazuje jenom ten, kdo se bojí, že nebude mít pro své činy argument. „Zákon času“ si tudíž vyžádal pro starý systém nové a ještě neotřelé ideologie. Jak? Zdá se, že celkem jednoduše:

Přiřazováním nových pojmenování starým politickým názvům a lepením tajuplně mlhavých definic k neologismům, tak vždy začíná snaha všech ideologických novo „učitelů“ o fragmentaci světonázoru stále stejných, ale už značně otrávených plebejských „žáků“. Zároveň s tím pak u „žáků“ probíhá narušování paměťové pevnosti jejich zkušeností, které až doposud v životě získali. A i to je celkem jednoduché: Sociálním cílem manipulací „učitelů“ nových ideologií je ­ změnit světonázorovou integritu konzumentům neo­propagandy. Pokud se to „učitelům“ nepodaří hned, tak alespoň u „žáků“ navodí politicko ideologický myšlenkový chaos, čímž se naruší a zviklá ukotvení jejich dosavadní sociálně názorové jednoty.

Vůbec by nebylo divné, kdybychom časem zjistili, jak nějaké staré náboženství po takové inovaci, spolu se starým známým trockismem, byly nenápadně povýšeny na novou a zdokonalenou formu ideologií s cílem ještě více rozštěpit sebeuvědomělost třídy stále existujícího proletariátu. Třídy, jíž zatím ještě pan Keller nebo paní Švihlíková příznačně smí říkat pracující chudoba, protože jim to pan Pelikán ještě definitivně nezakázal. Zkrátka, štěpení všeho toho přesvědčení „socialisticky starého“ na nový světonázor s nově znormovaným názvoslovím a s inovovanými definicemi starých sociálních pojmů. Štěpení na jakýsi scientologicko náboženský newspeak NWO, resp. snad i jakýsi podivný islámský neotrockismus k tomu navíc.

A pozor, ta snaha o porod nového ideologického parchanta, jehož rodiči nejsou ani zdravý selský rozum, ani dialektika či marxismus, to tu v Československu už jednou bylo ­ pod rouškou svobody v roce 1968 ­ i s důsledky pokusů politicko mocenských a ekonomických! Leč pro dnešek ­ je to marné, je to marné. Kapitalismus a jeho „vědecko­náboženské“ ideologie fyzicky prohrávají z logiky primární vady funkce těchto systémů. Mají totiž v sobě přítomno stigma jedné zásadní a trvalé neschopnosti. Neschopnosti myšlenkově, hmotně a kreativně čerpat pouze z vlastních zdrojů. Proč? Inu proto, že odjakživa spoléhají jen na lži a násilí, na cizí práci a na „tvorbu hodnot ze vzduchu“ ­ manipulacemi s kurzy měn, úrokem z půjček a rentou z držby majetků dříve všelidových a dluhopisy a spekulacemi s rozkrádáním rozpočtů státu offshore systémem daňových rájů.

Aby Systém přežil, musí proto nejen své obyvatele strašit dosud nikdy nikde neexistujícím komunismem a musí falšovat dějiny. Musí též manipulovat a vraždit lidstvo dobyvačnými válkami s následným financováním stěhování národů a zároveň reklamou odvádět naši pozornost k slevovému blbství v konzumu. Proto i musí pomocí korupce a ideologických pseudo­religiozit podporovat legitimitu a legalitu propagandistické psycho­tyranie dokonce už i evropských deviantních menšin proti většinám a většiny tak světonázorově a sociálně rozbíjet.

Co dále musí zejména? Musí plodit a rodit nové ideologické „učitele“ v souladu se zásadou Inovace všech náboženství a světských ideologií, protože jen taková inovace je nutnou, přestože zatím nepostačující podmínkou pro přežití soudobého euroatlantického „civilizačního pořádku“. On ten Systém totiž ­ i kdyby nechtěl ­ tak musí. Musí plodit a rodit nové ideologické „učitele“ kvůli udržení zásadně většinové a totální občanské nejednoty a zmatků v hlavách těch, na nichž parazituje, pokud rovnou nejsou vražděni. Těch, kterým se dříve říkalo proletáři. Těch, kteří by se mohli jednoho krásného rána probudit a uvědomit si, kde má had jejich neštěstí svou hlavu.

A jak poznáme ty, kterým se všechny ony ideologické „inovace“ líbí? Myslím, že snadno. Začnou vést třeba i v parlamentu debatu nejen o tom, jak toto všechno „tak myšlenkově nové“ a tak „ideologicky inspirativní“ ještě lépe a radostněji pojmenovat a vydefinovat. Budou dokonce přemýšlet o tom, jak to všechno do naší košaté donucovací a trestní legislativy ještě účelněji mocensky zařadit. Osobně bych jim však doporučoval, aby se raději drželi toho slovního základu ­ koš ­ a tam to všechno pěkně a rychle vyhodili. Svoboda přesvědčení a slovního vyjadřování světonázoru totiž ještě z textu naší Ústavy vygumována nebyla. Zatím nebyla.

Přejít do diskuze k článku 17 komentářů