8. či 9. květen? Dějiny píší vítězové…

Reklama






Zajímá vás, jak to je s osmým a devátým květnem, a co se v tyto dny oficiálně slavilo a slaví?

 

http://www.kcprymarov.estranky.cz/archiv/iobrazek/991Přečetl jsem si na tomto webu článek a diskusi o tom, který den a proč by se u nás měl slavit jako státní svátek spojený s ukončením 2. světové války, případně s osvobozením republiky. Původně jsem chtěl přispět do diskuse, ale pak mě napadlo, že možná málokdo ví, jak to bylo u nás po válce s právní úpravou tohoto státního svátku. A tak vy, koho to zajímá, zkuste číst dále. Myslím, že je to i dost zajímavé a i suchá právničina o lecčems svědčí. Tedy:

První normou, která se otázkou významu dne 9. května v poválečné historii u nás zabývala, byl zákon č. 90/1946 Sb. ze dne 7. května 1946, podle kterého lze prohlásiti dny 9. května a 29. srpna v roce 1946 za dny pracovního klidu, v tomto znění:

„Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

Ministr vnitra se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem ochrany práce a sociální péče prohlásil dny 9. května a 29. srpna v roce 1946 za dny pracovního klidu.

§ 2

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě s ministrem ochrany práce a sociální péče a ostatními zúčastněnými členy vlády.

Dr. Beneš v. r.

Široký v. r.

Nosek v. r.“

Zákon byl proveden vyhláškou ministra průmyslu (nevím, proč „průmyslu“, když zmocněn byl „vnitra“) č. 1196/1946 Ú.l., kterou se prohlašuje den 9. května 1946 za den pracovního klidu.

V následujících letech nebyl 9. květen kupodivu ani dnem pracovního klidu, tím spíše státním svátkem.

Svátkové právo bylo po válce upraveno zákonem č. 248/1946 Sb. ze dne 20. prosince 1946, účinného od 1. 1. 1947, podle něhož byla úprava (v podstatě i ve smyslu pozdějších novel) následující:

㤠1

Státně uznanými svátky jsou: Nový rok (1. leden), Sv. tří králů (6. leden), Velký pátek, pondělí velikonoční, Nanebevstoupení Páně, pondělí svatodušní, Božího Těla, Sv. apoštolů Petra a Pavla (29. červen), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen), Všech Svatých (1. listopad), Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosinec), Hod Boží vánoční (25. prosinec) a druhý svátek vánoční (26. prosinec)

§ 2

Památnými dny republiky Československé jsou: 7. březen podle zákona ze dne 7. března 1946, č. 52 Sb. (narozeniny presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka), 1. květen (svátek práce), 5. červenec (sv. Cyrila a Metoděje), 6. červenec (mistra Jana Husi), 28. září (knížete sv. Václava) a 28. října jakožto státní svátek podle zákona ze dne 14. října 1919, č. 555 Sb.“

Pozdější normou, která zgruntu nově upravila svátkové právo, byl zákon č. 93/1951 Sb. o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, který stanovil, že

㤠1

Státní svátek

Devátý květen, výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, se prohlašuje za státní svátek republiky Československé.

§ 2

Dny pracovního klidu

(1) Státní svátek je dnem pracovního klidu.

(2) Ostatními dny pracovního klidu vedle nedělí jsou:

a) 1. leden (Nový rok),

b) pondělí velikonoční,

c) 1. květen (Svátek práce),

d) 28. říjen (Den znárodnění),

e) 25. prosinec (první svátek vánoční),

f) 26. prosinec (druhý svátek vánoční).“

Tento stav ohledně státního svátku trval až do 9. 5. 1990, od 10. 5. 1990 přibyl novelou zákona č. 167/1990 Sb. dvacátý osmý říjen, den vzniku samostatného československého státu.

Od 18. 5. 1990 novelou č. 204/1990 dostalo ustanovení § 1 o státních svátcích tuto podobu – „Dny 9. květen, den osvobození od fašismu, 5. červenec, den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a 28. říjen, den vzniku samostatného československého státu, se prohlašují za státní svátky České a Slovenské Federativní republiky.“

Hle – prvně od roku 1951 došlo k přejmenování státního svátku devátého května.

Od 1. 6. 1994 se novelou č. 74/1994 Sb. změnilo datum státního svátku „den osvobození od fašismu“ z 9. na 8. května, název svátku zůstal zachován.

Hle – změnilo se datum.

To platilo až do konce účinnosti mnohokrát novelizovaného zákona č. 93/1951 S., tj. do 8. 8. 2000, když dne 9. 8. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 245/2000 Sb., který tento státní svátek, tj. den 8. května opět přejmenoval, a to na „Den osvobození“, mezi státní svátky pak přibyly dny 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu a 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii.

Hle, první přejmenování nového dne státního svátku.

Od 5. 3. 2004 do 13. 4. 2006 na základě novely zákonem č. 101/2004 Sb. se tento státní svátek jmenoval „Den vítězství“ (datum se už neměnilo), což platí, zaplaťpánbůh, dosud.

Hle, tedy druhé přejmenování státního svátku 8. května (celkově tedy třetí jméno), pokud tento den chceme spojovat s předchozím státním svátkem 9. května, jde o jméno čtvrté.

Jaký z toho dělám závěr?

Myslím, že je zbytečné se v souvislosti s 8. či 9. květnem přít o to, kdy došlo ke kapitulaci Německa, kdy k osvobození vlasti a kým, dokdy se na území Československa ještě bojovalo, anebo kdy (a zda vůbec) skončila 2. světová válka, anebo dokonce, kdo zvítězil.

Skutečnost je taková, že ať 8. nebo 9. května, vždy se v zákonem stanovených dobách státním svátkem oficiálně slavilo něco jiného. Co? No přece to, co zákon o státních svátcích pojmenovával. A konec konců, obyčejní lidé si hlavně užívají placeného pracovního volna (pokud trefí na všední den). Komu z dnešních generací vůbec ještě něco říká dobová atmosféra a úleva z osvobození od německého nacismu? Ať to bylo v jižních a západních Čechách dílem hochů na tancích a džípech s bílými hvězdami pod vlajkou z hvězd a pruhů, anebo jinde na území Československa dílem ruských „soldat“ na tancích s rudou hvězdou na věži a pod rudou vlajkou se zlatou hvězdou, srpem a kladivem?

Paradoxem vítězství svobody a demokracie po roce 1989 jenom je, že uctívat se u nás smí už jen ty hvězdy a pruhy, kdežto hvězda, srp a kladivo jsou odstraňovány i z pomníků postavených na paměť těch 140 tisíců padlých rudoarmějců na našem území, kteří pod těmito symboly bojovali proti nacistickému Německu a pramálo věděli o zrůdnosti komunistické ideologie ve stalinském provedení, tím spíše o opětovném, tentokrát nezvaném návratu jejich pozdější generace do Československa v roce 1968.

Dějiny píší vítězové.

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku