A je tu nový díl příběhu o Usámovi

Reklama


Květen 05, 2011

Usámův hrob v podání AteoO Blízkém východě se v posledních dvou staletích obvykle rozhodovalo kdesi hodně daleko odtud, a tento trend pokračuje.

V Radě bezpečnosti OSN započala rozhádaná „diskuse" o válce v Libyi, v níž si mnozí členové rady stěžují, že válka, která započala 19. března (to to letí, že?) nedosahuje žádného hmatatelného pokroku a útočící strany nevykazují  žádnou ochotu k dosažení míru. Rusko z pozice stálého člena rady s právem veta kritizuje fakt, že obě strany konfliktu zabíjejí civilisty, Čína zase připomíná, že použití rezoluce rady o „bezletové zóně" jako záminky pro válku je dezinterpretací rezoluce. Připomínám, že obě země se při hlasování o válce zdržely a svého práva veta nevyužily.

Francie ale výzvy k ukončení války odmítla s tím, že mezinárodní společenství „má povinnost zasáhnout" a že tedy Paříž bude „v zasahování" pokračovat. USA pro změnu zopakovaly, že podmínkou míru je rezignace Kaddáfího. A Kaddáfí, jehož jednotky mezitím ostřelují hlavní přístupovou cestu do povstalecké Misuráty, rozjuchaným Američanům připomněl, že to byl on a nikdo jiný, kdo jako první na světě vydal zatykač na Usámu. Stalo se tak už v roce 1998, bezprostředně poté, co byli v libyjské Syrtě zastřeleni dva němečtí protiterorističtí experti. Zatykač tehdy potvrdil Interpol a teprve pět měsíců poté usámovci vyhodili do vzduchu americké ambasády v Africe.

Dotkli jsme se Usámy, je třeba v tom aspoň chvilku pokračovat. Po jeho spektakulární likvidaci, o níž se vlastně nic neví (a už ani fotky těla se světu neukážou), se začaly ozývat hlasy, že by tedy měla skončit okupace Afghánistánu, protože právě ta oficiálně začala právě snahou dopadnou bin Ládina. „Je naší nadějí, že můžete podobně sjednotit národ tím, že přivedete naše vojáky domů a ukončíte nejdelší válku v americké historii," napsala skupina demokratických kongresmanů Obamovi. Ale: Hillary Clintonová přece už řekla, že se bude válčit dál, a administrativa jako celek podle všeho hodlá využít své „postusámovské" popularity k prohloubení své politiky nekonečných válek. Zdá se totiž, že nyní je americká veřejnost s válkami méně nespokojena než jindy, a tak alespoň pro nejbližší dobu lze zabíjet – a krmit zbrojovky – vesele dál. V podobném duchu se (jak jinak?) přitom vyjadřuje i šéf NATO Anders Fogh Rasmussen, podle něhož by zabití bin Ládina nemělo mít na válku v Afghánistánu žádný vliv. Pochválil Ládinovo zabití jako „ospravedlnitelné", ale prý to stejně nezmění politiku aliance. By mě teda zajímalo, co že to ta „politika aliance" vlastně je? Ví to někdo?

No nic. Začala jsem tvrzením, že se o Blízkém východu rozhoduje jinde, ale v poslední době už se objevují náznaky, že se časy přece jen mění. Patří k nim rozhodně fakt, že Hamas s Fatahem podepsali v Káhiře usmiřovací dohodu, čímž ukončili přes čtyři roky trvající rozkol, a co je asi důležité, ceremoniálu se vedle Ligy arabských států zúčastnili i představitelé OSN, Evropské unie a dokonce i čtyři arabští poslanci izraelského Knessetu (kteří tím vyvolali mezi izraelskými „kolegy poslanci" skutečnou bouři). A podobnou bouři rozpoutal izraelský premiér Benjamin Netanjahu obecně, který usmíření obou palestinských frakcí označil za „vítězství terorismu" a přirovnával novou koalici k Al Kajdě. Izrael pak vyloučil jakékoli další mírové rozhovory s palestinskou samosprávou, což byl ale projekt beztak už dávno tak mrtvý – a ještě při životě bezobsažný – že je to gesto víc než prázdné. Zajímavá bude v této souvislosti ale nynější Netanjahuova cesta po Evropě, kde se snaží hostitelské země přesvědčovat, aby neuznávaly palestinskou státnost, o níž se má v září jednat na půdě OSN.

A další ukázkou nových poměrů v regionu může být třeba to, že nová egyptská vláda odmítla grant (ve výši 150 milionů dolarů) od vlády americké, protože ho doprovázely nepřijatelné podmínky.

Střih. Zajímavé je, že v saúdských médiích po oznámení o zabití Usámy zavládla tryznoidní nálada. Experti na cosi se v diskusním pořadu televize Al Arabíja, která patří švagrovi bývalého saúdského krále Fahda) pokoušeli vysvětlovat, že jako existují dvě větve Al Kajdy, saúdská a egyptská. Ta saúdská je prý hodná a mírumilovná, zatímco všichni ti hrdlořezové jsou ze sekce egyptské. Paráda, aspoň už víme, jak to teda je. Saúdská média navíc nyní soustředěně připomínají „vlídnost" a „umírněnost" Usámy. Nevím, vlídní jsou i pánové, co rozdávají dětem bonbony před školou. A poslední k tématu: saúdský klerik Salmán Audá tvrdí, že zabití bin Ládina prokazuje slabost USA, a pomodlil se za Usámu o odpuštění a milost. To vše zmiňuju hlavně proto, že tmářská Saúdská Arábie se svojí šaríjou a ropou je hlavní arabský spojenec Západu na Blízkém východě.

No a na závěr dnes další díl přepisování příběhu o zabití Usámy. Shrňme si, co jsme viděli v předchozích dílech: Bylo to vyvrcholení roků sledování, komando SEAL vtrhlo do silně opevněného velkého Usámova sídla a podstoupilo přestřelku epických rozměrů, při níž se Usáma s kalašnikovem kryl svou manželkou. Filmová studia už se řadí do fronty na zfilmování tohoto příběhu – který se ale nestal.

Už včera se ukázalo, že byl Usáma neozbrojený, za manželku se nekryl (ta byla postřelena ve zcela jiné místnosti) a z jeho vznešeného opevněného sídla za miliony dolarů, což měl být jako důkaz, že ho podporovala pákistánská vláda, se mezitím vyklubal hliněný domek bez klimatizace. Zdá se navíc, že jedinými ozbrojenými u Usámy byli členové komanda, protože podle šéfa CIA Leona Panetty se Usáma spoléhal na své informátory, že mu dají v případě potřeby echo, a tak u něj doma nebyli ozbrojeni ani jeho strážci. I to už je ale jinak, protože se zjistilo, že ve chvíli Usámova zabití s ním byla v pokoji jeho dvanáctiletá dcerka. Zdá se tedy, že Usáma byl normálně zatčen živý a teprve pak komandem popraven.

Z tohoto pohledu se pak Obamovo odmítnutí zveřejnit fotky Usámova těla jeví jen jako snaha kočírovat rychlost, s níž na světlo vyplouvají nová fakta. Asi je prostě potřeba si s tím fotošopem ještě pořádně pohrát.

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku