Dnes (27. 8. 2012) vyšel na Novinkách strašidelný článek „Matematiku neučte, ať ji děti tvoří, hlásají inovátoři“ propagující „progresivní metody“ ve výuce matematiky, které až příliš připomínají „konceptualizaci inovativních řešení komplexních problémů“ devastující matematické kompetence kanadské mládeže, jak o tom před časem psal Miloš Kaláb na Britských listech.
Nic proti „osvojování si kreativního, logického a kritické myšlení“, ale základní škola (předpokládám, že je řeč o základních školách, protože to nikde není jasně řečeno, i když to, co chci říct, se podle mě týká i škol středních) má žáka vybavit pro praktický život a její absolvent má spíše než matematiku ovládat počty, dříve lapidárně zvané konečné. Matematika je zajisté krásná a inspirativní, ale žák musí ovládat základní penzum dovedností, které mu umožní spočítat si výplatu, kolik mu mají vrátit v obchodě, kolik má koupit lina do kuchyně nebo kolik zaplatí na úrocích ze zaručeně výhodné půjčky. Na tom není co vymýšlet a objevovat.
Matematika je snad výjimečná tím, že je přísně logická, ale to ještě neznamená, že si každý člověk měl vytvářet vlastní. A co si pak myslet o tom, že by se tyto postupy „mohly rozšířit i na další výukové obory“. To jako že by si žáci kreativně vytvářeli vlastní gramatiku, historii či biologii?
Znalosti zděděné po předcích nejsou stará veteš, nýbrž základ pokroku. Proč vymýšlet kolo, proč objevovat Ameriku? Kdyby každá generace znova objevovala kolo, tak ještě nestojí pyramidy. Pokrok je založen na tom, že ti noví vezmou to, co vymysleli ti staří, na tom staví a k tomu přidávají vlastní, a ne že vše „kreativně“ objevují zas a znova od začátku. Právě tím ovšem zavání nabádání k tomu, aby se Pythagorova věta neučila, ale aby k ní děti došly samy, protože když to dokázal Pythagoras, proč ne ony? Některé by to jistě dokázaly, ale Pythagorovu větu snad potřebují i ti bez matematického nadání, kteří ji sami odvodit nedokážou.
Podpora kreativity je jistě záslužná věc, ale i ta kreativita musí na něčem stavět. Aby žák mohl něco rozvíjet, musí nejprve alespoň tušit, že to něco existuje. Tzv. biflování jistě lze omezit a racionalizovat, ale něco ty děti prostě musí vědět, z něčeho musejí vycházet, něco jim musí ukazovat cestu. Osobně mi to „osvojování kreativity“ připadá jako alibistická výmluva učitelů, kteří neumějí zaujmout žáky tak, aby jim dokázali předat základní znalosti, nebo různých inovátorů, kteří se pokoušejí dělat z nouze ctnost.
Kreativita může jen těžko nahradit vzdělání a já bych byl s takovými a podobnými experimenty na dětech a na budoucnosti velmi opatrný.
Převzato z blogu Tribun
