Prosinec 19, 2009
Zakončili jsme tento mimořádný finanční rok zprávami, že ministerstvo financí vede diskusi s AIG o prodeji osmdesátiprocentního vkladu, který do této společnosti vložili daňoví poplatníci. Vláda nedávno povolila několika bankám zbavit se jejího doledu tím, že banky zaplatily půjčky, které jim byly poskytnuty při jejich záchraně. Při vší úctě k AIG by ministerstvo finací nemělo příliš spěchat. Zbývá totiž ještě jedna věc, která by měla být udělána.
AIG byla středem pavučiny špatných podnikatelských rozhodnutí, neprůhledných finančních derivátů, zkrachovalého hospodaření a podezřelých politických konexí, jež spustily hospodářskou katastrofu posledních dvou let. Když se zhroutila divize finančních produktů AIG – což přineslo požadavek na federální pomoc ve výši 180 miliard dolarů – ti, kteří vydělávali na těchto machinacích AIG, si běželi pro peníze daňových poplatníků. Nyní, více než rok poté, co začala záchrana, zůstaly ty nejzávažnější otázky nezodpovězeny. Kdo o tom věděl, a od kdy? Kdo na tom vydělal, a kolik přesně? Zkrachovali by obchodní partneři AIG bez podpory daňových poplatníků?
My tři, jako zkušení vyšetřovatelé a žalobci, specializovaní na finanční podvody, teď nemůžeme na tyto otázky odpovědět. Víme však, kde se odpověď na ně v tuto chvíli nachází. Je v archivu e-mailové komunikace, jež je stále zálohována na serverech AIG, v klíčových interních účetních dokumentech a finančních plánech, vytvořených AIG během posledních deseti let. Před tím, než se uvolnila pravidla pro regulaci, vláda mohla požadovat, aby společnosti neodkladně zveřejnily tyto materiály. Vláda si je mohla kdykoliv stáhnout a ustavit tak novo formu „open source“ vyšetřování.
Jakmile tyto dokumenty byly každému přístupné ke kontrole, mohly vyniknout tisíce žurnalistických talentů poté, co reportéři, oběti a naštvaní občané měli možnost sestavit dohromady mozaiku o skutečném stavu věcí. V minulých případech finančních podvodů – od „komplexních směnek“, jež Bankers Trust prodal společnosti Procter & Gamble na začátku devadesátých let, přes zmanipulované veřejné nabídky akcií na jejich konci, až k pádu Enronu – se e-mailová komunikace a interní dokumenty staly klíčovými důkazy pro naše kolektivní pochopení toho, co se stalo, a proč´.
Až doposud nebyli vyšetřovatelé a žalobci schopni obstarat si takové důkazy k něčemu, co by se podobalo přesvědčivému procesu proti jakékoliv finanční instituci. V poslední době porota zprostila zaměstnance Bear Stearns obvinění z podvodu souvisejícího se zhroucením trhu s rizikovými hypotékami, částečně i proto, že dostupné mailové zprávy nasvědčovaly, že se zaměstnanci nedopustili ničeho špatného.
Je možné, že zaměstnanci AIG by také mohli být zbaveni viny. My bychom však rádi viděli záznamy, které to potvrdí. Jako vyšetřovatelé podvodů bychom rádi zkoumali obchodní praktiky divize finančních produktů AIG, i její komunikaci s Goldman Sachs a ostatními bankovními partnery, kteří vydělali na státní pomoci. Chtěli bychom rozumět tomu, zda vedoucí činitelé AIG chápali, že směřují k finančnímu Armageddonu, a zda varovali své partnery, regulátory a akcionáře o hrozbě této pohromy.
Rádi bychom se též dozvěděli, jak AIG byla schopná platit ohromné bonusy svým vedoucím pracovníkům, založené na krátkodobých výnosech, jež obdržely od svých partnerů za to, že je pojistili proti platební neschopnosti v případě nedostatečné výše rezervních fondů. Rádi bychom se také dozvěděli, co o tom věděli regulátoři, a co udělali s informacemi, které obdrželi.
Kongres také požaduje odpovědi na své otázky. Tento měsíc, během slyšení k nominaci Bena Bernankeho na druhé období ve funkci šéfa FEDu, se někteří senátořivztekali, že jim je odpírán přístup k dokumentaci, týkající se AIG.
Bezpochyby některé z těchto e-mailů obsahují konverzaci právníků, kterou nelze zveřejnit. Jiné možná obsahují soukromé informace, jež nejsou relevantní pro roli AIG v této krizi. Ale valná většina z těchto dokumentů by měla být zveřejněna ve veřejném zájmu. Proč tedy ministerstvo financí a FED již neujistili veřejnost, že bude moci nahlédnout do těchto dokumentů? Chtějí chránit AIG nebo mají obavy o to, aby takto získané informace nevnesly více světla do jejich vlastní účasti, jež vedla ke krizi a jejímu prohlubování?
Správní rada AIG, důstojná skupina uznávaných vrcholových manažerů, má pravomoc rozhodnout, zda publikují tuto mailovou komunikaci a další dokumenty. Tito členové správní rady však slouží akcionářům AIG. A zatímco drobní akcionáři a veřejné korporace v podstatě nemají právo vynutit si publikaci interních dokumentů, má v tomto případě jeden z akcionářů – daňový poplatník – v držení 80 procent akcií. Kdokoliv s takto podstatným vlastnictvím má možnost účinné kontroly firemních rozhodnutí, a to i v tom případě, že tato korporace je ohromnou akciovou společností.
Náš podíl drží A.I.G. Credit Facility Trust, jehož třemi správci jsou Jill M. Considine, bývalá šéfka Depository Trust Company a bývalá ředitelka newyorské pobočky FEDu; Chester B. Feldberg, bývalý vedoucí pracovník newyorského FEDu, který byl v letech 2000 až 2008 šéfem Barclays Americas; a Douglas L. Foshee, předseda správní rady El Paso Corporation a šéf houstonské pobočky FEDu.
Tito tři správci mají opravdu veškerou moc v AIG, a mají právo odvolat všech 11 výkonných ředitelů AIG, pokud tito ředitelé nebudou ochotni zveřejnit tuto mailovou komunikaci. Jinými slovy, jestliže tito lidé požádají správní radu AIG, aby poskytla tyto zprávy a další dokumenty, nemá správní rada jinou možnost, než jim vyhovět. Slečna Considine, pan Feldberg a pan Foshee mají příležitost stát se jedněmi z nejefektivnějších a nejvlivnějších obhájců investorů v historii. Měli by požadovat důkazy předtím, než AIG opustí.
Čím déle to zůstane skryto, tím menší možnost budeme mít k získání odpovědí na mnoho otázek, týkajících se pádu AIG a největší hospodářské krize – všetně té nejdůležitější: Jak zabránit tomu, aby se opakovala? Čas je nepřítel každého účinného vyšetřování; záznamy mizí, paměť se ztrácí. Tyto dokumenty by měly být zveřejněny – bez výmluv a bez zdržování.
Eliot Spitzer je bývalý prokurátor a guvernér státu New York. Frank Partnoy je profesor práva na University of San Diego. William Black je profesor ekonomie a práva University of Missouri v Kansas City.
Převzato z New York Times
Překlad: Stan
