Ačkoli Bakalův volební blok nyní získal většinu v Poslanecké sněmovně, tak dokud se situace na americké scéně nezmění, nemá technologicky neúspěšný, ale teritoriálně zajímavý projekt šanci, a to ani v situaci, kdyby modrásků v parlamentu bylo stopadesát. O tomhle rozhoduje páníček, a ne záhadně pronajatý Jánský vršek. V rámci nějakého většího vojenského projektu nám proto zůstává jen Afghánistán.
A tady přichází jeden zajímavý paradox. Tam musíme být, je to náš závazek, a o tom se nediskutuje. Kdo případně navrhne nějakou redukci, či nedej bože požadavek na dlouhodobější koncepci, tak je automaticky rusofil, teroristofil a nenávidí naše spojence. Celý příšerný průšvih pro naše novináře je v tom, že naši bývalí svazáci a komunisti přebarvení na pravo a modro, či jejich intelektuální potomci neexistují v nějakém vákuu.
Díky prezidentské kampani u našich severních sousedů najednou vyplul na povrch i problém angažmá v historicky neřešitelném regionu opiových hor. Redukce, vycouvání, termín ukončení mise, či alespoň naprosto jasná definice jejich působení v regionu, to jsou hlavní hesla, která nikdo nezpochybňuje. V zemi, která je u nás často vnímána jako trojský osel Spojených států ve střední Evropě, nikdo nevyskakuje s hysterickými výkřiky jako že za Varšavu se bojuje u Kábulu, a že pro budoucnost jejich dětí všichni musí držet hubu. Chtějí konkrétně vědět proč, kdy a jak, zvláště když jejich žoldáci byli zas a znova i v posledních dnech navzdory propagandě počastováni kulkami místo šeříkových či makových květů, a co víc, tyto otázky kladou nejenom momentálně zaangažovaní politici, ale i novináři ze všech médií.
Rozhlédněme se ale na našem písečku. Jak vypadá i dnes naše diskuse na téma jediného zahraničního agresivního angažmá (či pohled na výše popsanou minulost)? Stále musíš být jen pro, jinak jsi komouš, terorista nebo idiot, případně vše dohromady. Co kdyby takhle nový virtuální program vlády navrhoval zdesetinásobení našeho kontingentu. John by to mohl podpořit, novinářsky by to bylo trendy a voliči jsou stejně idioti.
P.S. I nová vláda v Británii si klade stejné otázky jako rusofilní, antiameričtí a vůbec bolševičtí Poláci. Rok 2015, trochu dříve, trochu později, ale má to vlastně vůbec smysl? A to jsou dokonce spojenci našich modráků v EU parlamentu. Že by naše modrá strana seděla v komunistickém proruském spolku?
Převzato z Modré Šance
Foto (US soldiers stuck in sand in southern Afghanistan): zdroj