Al Kajda 3: Geopolitika a meze růstu

Reklama


Doba po studené válce byla jen mezivládím mezi dvěma érami konfliktu. Ideologické spory skončily a vynořily se starší zdroje rivality a nepřátelství. Svět se vrátil k situaci, která se v něčem podobá konci devatenáctého století, kdy válka a diplomacie se soustřeďovaly především na ovládání přírodních zdrojů. Ekonomická teorie, která podpírá volný trh, samotnou myšlenku, že by mohl existovat nedostatek zdrojů, zavrhuje. Jestliže poptávka převýší nabídku, zdroje budou drahé.


Podle tohoto vzoru,pokud fungují tržní ceny a technická zlepšení pokračují, ekonomická růst nelze vykolejit nedostatkem. Myšlenka, že lidská vynalézavost překoná přírodní nedostatek, není nová. Pozitivisté věřili,že industrializace umožní nedostatek překonat. V této víře je následoval Karel Marx, který si představoval, že industrialismus přinese takový nadbytek, že v něm trhy i stát zakrní a stanou se přebytečnými. Dlouhou dobu před Marxem byla víra, že lidská vynalézavost překoná nedostatek, hlavní oporou utopické filozofie.


Stejně jako marxisté, i neoliberálové si představují, že vítězství industrializace přinese konec válkám z nedostatku. Jenže průmyslové společnosti závisí na zdrojích energie, které se nedají použít znova. Nejdůležitější z nich – ropa  – je po světě rozložena velice nerovnoměrně. Totéž platí o pitné vodě. Jak bude industrializace pokračovat, boj o tyto zdroje se nutně stane intenzivnějším.


V devadesátých létech se nedostatek zdrojů stal důvodem k válce. Válka v Perském zálivu se vedla proto, aby se kuvajtské a saúdské zásoby ropy nevymkly z rukou západních mocností. Dlouho před 11. zářím 2001 se Bushova vláda jasně vyjádřila, že považuje přístup k energii za věc státní bezpečnosti. V dozvucích bojů obnovily Spojené státy dalekosáhlé přátelské vztahy s Ruskem – jejich ústředním bodem bylo společné využití zdrojů střední Asie. Velká hra začala znova. Hranice ekonomického růstu nezmizely. Přeměnily se v geopolitiku. Války jednadvacátého století se povedou o zdroje, budou o to nebezpečnější,neřešitelnější, že budou propleteny s etnickým a náboženským nepřátelstvím.


Boj o vodu byl faktorem v poslední velké genocidě dvacátého století. Válka mezi kmeny Hutu a Tutsi měla řadu příčin, ale brzy se stala zápasem o vodu, v němž byly zabity asi dva miliony lidí. Dnes se za každým větším potencionálním konfliktem skrývá zápas o zmenšující se zásoby uhlovodíků. Poslední velké rezervoáry konvenční ropy – pokud je známo, kolem dvou třetin světových ložisek – se nachází v Perském zálivu. V bývalé sovětské střední Asii zápasí velmoci o velká ložiska nafty a přírodního plynu v Kaspické proláknině. Nároky na ropná ložiska v blízkosti Spratleyho ostrovů v Jihočínském moři si dělá Čína, Tchajwan, Vietnam, Filipíny i Malajsie. V každé z těchto oblastí se rovněž odehrávají závody ve zbrojení.


V Perském zálivu tradiční životní styl a rostoucí moc radikálního islámu upírá obyvatelstvu přístup k antikoncepci. Počet obyvatel států Perského zálivu se zdvojnásobí každých 20 let. Tyto země netrpí hladomorem, ale během jedné generace budou čelit malthusiánské krizi, v níž stupňující se lidské potřeby narazí na ubývající přírodní zdroje. Jsou to rentiérské ekonomiky, spoléhající na jediný, vyčerpatelný druh zboží.


Rostoucí populace Perského zálivu potřebuje vysoké nebo stoupající ceny ropy. USA, Evropa, Japonsko, Čína a Indie potřebují stabilní nebo klesající ceny ropy. Sám o sobě by tento konflikt byl zvládnutelný, ale současně s ním prudce roste fundamentalismus. Zvyšující se počet obyvatel a klesající příjmy podněcují protizápadní hnutí. Nejtvrdší podmínky panují v Saúdské Arábii. Příjem na hlavu tam klesl o zhruba tři čtvrtiny. V dané chvíli je téměř padesát procent obyvatelstva ve věku 20 let a mladší. Značné množství mladých mužů čelí nezaměstnanosti. Většina z nich byla vychována k tomu,aby nazírala na Západ s podezřením. Kombinace rozpínající se populace a klesající životní úroveň s fundamentalistickým výchovným systémem činí saúdský režim nestabilním.


Knihu je možné objednat např. zde


GRAY, John. Al Kajda: a co znamená být moderní. Vyd. 1. Překlad Milena Turner. Praha: Mladá fronta, 2005, 134 s. Myšlenky (Mladá fronta), sv. 21. ISBN 80-204-1270-0.

Přejít do diskuze k článku