Al Kajda 4: Neoliberální marxisté v éře amerického kreativního účetnictví

Globální volný trh není výsledkem soutěžení mezi různými ekonomickými systémy. Stejně jako volný trh,který vznikl v polovině devatenáctého století v Anglii,byl zaveden a je udržován politickou mocí. Na rozdíl od svého anglického předchůdce,globální volný trh je bez dohledu a chybí mu protiváha. Protože je izolován od jakékoliv politické zodpovědnosti,je příliš křehký na to, aby dlouho vydržel.

Američtí političtí činitelé využívali svého vedoucího postavení v MMF a ve Světové bance a snažíli se urychlovat rozšiřovat americký volný trh po celém světě. Zdá se,že je nenapadlo,že by se USA mohly stát obětí systému,který budují. Globální volný trh je výsledkem zasnoubení pozitivistické ekonomie s americkým povědomím univerzálního poslání. Pozitivistické myšlení se začalo spojovat s obranou volného trhu teprve v posledních desetiletích dvacátého století. Američtí ekonomové následovali pozitivisty v tom,že se domnívali,že jediným měřítkem ekonomické účinnosti je produktivita ,ale chybělo jim pozitivistické chápání, že lidsky přijatelná ekonomie se neskládá jen z produktivity. Přitom tato pozitivistická doktrina,že ekonomickou účinnost lze měřit produktivitou ,propůjčila volnému trhu autoritu vědy.

Tato věda, podle jména ekonomická,začala být využívána k šíření nového náboženství. Teze ekonomické vědy se spojily s domorodým americkým mýtem. Americký volný trh byl pozdvihnut na úroveň univerzálního ekonomického systému.Mnoho Američanů už dlouho věří tomu,že jejich země má univerzální poslání. To není nezvyklé přesvědčení. Britové v devatenáctém století,Francouzi v osmnáctém,Španělé a Portugalci v sedmnáctém a šestnáctém – všichni si představovali,že jsou předchůdci univerzální civilizace. 

Po většinu devatenáctého století byl americký pocit jedinečného osudu ztělesněn v protekcionismu.V posledním desítiletí dvacátého století zanechal sovětský pád USA v roli jediné suoervelmoci v době, kdy  prestiž volného trhu- politického i akademického – nemohla být vyšší. Teprve tehdy se USA pustily do budování světového volného trhu.

Jedním z opěrných pilířů tohoto plánu byla víra,že USA odhalily tajemství nepřerušitelného blahobytu. Tvrdilo se,že kombinací neregulovaných finančních trhů,volného obchodování a nových technologií se USA podařilo zrušit obchodní cyklus a dosáhnout trvalého růstu americké produktivity.

Skutečnost byla,jako vždycky, mnohem všednější. Americká konjunktura konce století se ukázala být klasickou bublinou.Novinkou byla jen její velikost. Byla největší v dějinách, protože nafouknutá velkým množstvím laciného úvěru a přílivem cizího kapitálu.

V té době byla jedním z důvodů pro investování v americké ekonomice představa,že v ní dochází k silnému a trvalému růstu produktivity. Důkazy pro to jsou silně pochybné.V amerických ekonomických statistikách se používá metody zvané hédonické ocenění, která bere v úvahu změny v kvalitě zboží. Výsledkem je,že se zvedne ukazatel produktivity.Tento účetní rozdíl se rovná podílu na zázraku produktivity,který stále ještě přivádí věřící v Novou ekonomii do nadšení. Ještě jeden faktor se postaral o to,že americká konjunktura dlouho nevydržela.Právě víra,že obchodní cyklus se zastavil,měla za následek, že se koloběh vrátil s mnohonásobnou silou. Když investoři věří,že centrální banky zařídily konec střídání období mimořádné prosperity s hlubokou krizí,hluboká krize nemůže být daleko.Finanční trhy nejsou systémy se samočinnou regulací,jsou zásadně nestabilní,a nejvíc tehdy,když se všeobecně věří,že jsou stabilní.

Cizí kapitál byl mimořádně tvořivými účetními metodami a statistikami produktivity sovětského stylu sveden k tomu,aby investoval do ekonomického zázraku,který s největší pravděpodobností nikdy neexistoval. S úpadkem důvěry v úroveň účetnictví USA,který následoval po kolapsu Euronu,byl zpochybněn jeden z hlavních pramenů „ amerického ekonomického zázraku“ – příliv cizího kapitálu. V podivně předvídatelném obratu osudu jsou teď USA vydány na milost a nemilost režimu volných kapitálových proudů,který v devadesátých letech vnutily ostatnímu světu. Nestabilita,která se projevila v tak zvané asijské krizi a v nedobytnosti ruských dluhů,dospěla do epicentra světového volného trhu.Výsledkem bude globální vyšinutí s geopolitickými následky. Kombinace tržní globalizace s otřesy,způsobenými americkou bublinou,vytvořila obzvláště nebezpečnou situaci. Světová ekonomie si přivykla spoléhat na to,že vysoká hladina americké spotřeby udržuje poptávku na výši. Kdyby američtí spotřebitelé prudce omezili své výdaje,výsledkem by mohlo být globální ekonomické vyšinutí,v měřítku větším,než bylo kterékoliv od 30.let.

Neoliberální misionáři Ameriky ochotně přijali nejslabší aspekty Marxovy filozofie. Napodobovali jeho historický determinismus,ale chyběla jim jeho homérovská vize historického konfliktu.Marx věděl,že  kapitalismus je endemicky nestabilní. Jeho američtí následovníci si představovali ,že dosáhl rovnováhy,která bude trvat věčně. Marx si uvědomoval,že kapitalismus ničí buržoazní život. Jeho američtí žáci si byli jisti,že buržoazní

život se brzy stane univerzálním. Onen Marxovi poplatný,neoliberální světový názor,který formoval americkou politiku v devadesátých letech,nemohl vydržet dlouho. USA ztrácely zájem o globalizaci dlouho před teroristickými útoky. Později,když prezident Bush uvalil clo na ocel a zemědělské produkty,bylo zřejmé,že udržování globálního volného trhu už není prioritou. Je pravděpodobně jen otázkou času,než USA udělají dlouhý nos na Světovou obchodní organizaci. Namísto udávání tempa globalizaci se USA rozhodly pro globalizaci jediné země. Je nebezpečí,že velká změna v americké politice bude mít za následek zúžení světového obchodu. Bushova vláda vejde do dějin jako hrobník globálního volného trhu.