Jedním z nejméně analyzovaných aspektů egyptského prodemokratického hnutí a americké politiky vůči němu je role vlivné sionistické mocenské sestavy (Zionist power configuration – ZPC), včetně vedoucí zastřešující organizace – Konference prezidentů hlavních amerických židovských organizací (Conference of Presidents of Major American Jewish Organizations CPMAJO) – členů výboru Kongresu pro Blízký východ, představitelů, kteří obsazují strategické pozice v těch úřadech Obamovy administrativy, které se zabývají Blízkým východem, stejně jako prominentnch vydavatelů, publicistů a novinářů, kteří hrají hlavní roli v prestižních novinách a populárních týdenících. Tato studie je založena na průzkumu všech vydání propagandistického bulletinu CPMAJO Daily Alert, deníků NY Times a Washington Post od 25. ledna do 17. února 2011.
ZPC od samého začátku egyptského hnutí za demokracii zpochybňovala legitimitu protidiktátorských požadavků tím, že se zaměřila na „islámskou hrozbu“. Zejména noviny Washington Post, Wall Street Journal a Daily Alert hrály na na strunu „hrozby islámského převzetí“ Muslimským bratrstvem, i když takřka všichni nesionističtí odborníci a novináři v Egyptě poukazovali na to, že drtivá většina demonstrantů není členy žádného islámského politického hnutí, ale jsou to převážně zastánci sekulární demokratické republiky (viz Financial Times 1/26/11-2/17/11).
Poté, co jejich původní propagandistický trik selhal, ZPC rozvinula několik nových propagandistických linií: nejvýznačnější z nich byla trvalá obrana diktatury Mubaraka, jako záštity bezpečnosti Izraele a strážce takzvané „mírové dohody“ z roku 1979. Jinými slovy, ZPCAIPAC, aby podporovala Mubaraka jako klíčového garanta a spolupracovníka ve věci izraelské nadvlády na Blízkém východě, i když to znamenalo, že se Obamův režim bude muset otevřeně postavit milionům členů egyptského hnutí za svobodu. Izraelští novináři, političtí představitelé i jejich američtí sionističtí partneři ochotně přiznali, že Mubarakův režim by měl být podporován i přesto, že to byla krvavá, zkorumpované tyranie, protože demokratická vláda v Káhiře může ukončit desetiletletí trvající spolupráci Egypta na brutální izraelské kolonizaci Palestiny. tlačila na americkou vládu, pomocí slyšení v Kongresu, tisku a židovské lobby
Jakmile vyšlo najevo, že nekritická podpora Mubaraka již nemá naději a Obamova administrativa vyzývala demokratické hnutí k „dialogu“ a jednání s diktátorem, ZPC požadovala opatrnost v podpoře „dialogu“ a ujištění, že dialog nepovede k žádné náhlé změně ve smlouvě, kterou Mubarak uzavřel s Izraelem. ZPC a její pisálci ve Washington Post prezentovali Mubarakem vlastnoručně vybraného „místopředsedu“ Omara Sulejmana, nechvalně známého mučitele a dlouhodobého spolupracovníka izraelského Mosadu, jako legitimního partnera pro dialog, i když byl jednomyslně odmítnut celým prodemokratickým hnutím.
Jak počet demonstrantů rostl, rozléval se po hlavních veřejných prostranstvích v celé zemi a nabýval na početnosti po prvním týdnu protestů, Izrael a ZPC prosazovaly možné alternativní řešení, které by udrželo Mubaraka u moci během devítiměsíčního „přechodného“ období. Ochotní izraelští spolupracovníci v americké vládě i médiích byli zaskočeni rychlým růstem egyptského prodemokratického hnutí, a proto připustili, že konec diktatury by mohl být užitečný… ovšem kdyby to bylo náležitě řízeno, tedy především, pokud by byla vyloučena nebo minimalizována role Muslimského bratrstva, a naopak zdůrazněna role proizraelského vrchního velení ozbrojených sil a tajných služeb jako dohližitelů nad „transformací“. ZPC opovržlivě odmítla egyptské nezávislé prodemokratické hnutí s jeho vůdci, a usilovala o podkopání hnutí egyptských obyvatel přeceňováním role „nejlépe organizovaného“ Muslimského bratrstva a varovala před budoucím „uchopením moci“ ze strany islamistů.
Vrchní představitel sionistů v Obamově vládě a klíčový muž proizraelské lobby AIPAC, náměstek ministra zahraničí James Steinberg odcestoval do Izraele, aby ujistil Netanjahuův a Liebermanův režim, že USA jsou v kontaktu s vrchním velením egyptských ozbrojených sil a některými odnožemi občanské opozice, a že podpora Washingtonu demokratickému hnutí je podmíněna jejich ujištěním, že izraelsko-egyptská smlouva zůstane beze změny.
Když byl Mubarak nakonec donucen k rezignaci a předal moc vojenské juntě, ZPC gratulovala pučistům, podpořila jím provedenou demobilizaci hnutí, a co je ještě důležitější, oslavila to, že egyptští generálové potvrdili svůj souhlas s „mírovou dohodou z roku 1979“. Teprve poté izraelská propagandistická mašinerie začala tvrdě kritizovat Mubaraka a vylíčila vojenský převrat jako pozitivní krok směrem ke „spořádané a pokojné transformaci. Tou „spořádaností“ rozuměly sionistické think-tanky takovou změnu režimu, která nebude dělat nic s blokádou Gazy, neohrozí řádnou přepravu paliv do Izraele, ani horkou linku, na níž probíhala kolaborace mezi Tel Avivem a Káhirou. Izraelští a američtí sionisté zamítli předčasné volby a podporují prodloužení procesu, v němž egyptské ozbrojené složky, americká vláda a ZPC mohou vybrat takové členy „komise pro transformaci ústavy a volebního systému“, kteří budou odhodláni pokračovat v Mubarakově politice bezpodmínečné podřízenosti Izraeli. Tou „pokojností“ se podle proizraelských diplomatů a Obamovy vlády míní vyčištění ulic od davů prodemokratických aktivistů a demonstrantů, takže rozhodování bude moci být řízeno malým kroužkem armádních a civilních Mubarakových pohrobků za zavřenými dveřmi. Pojem transformace chápou sionistické propagandistické kruhy, americko-izraelští tvůrci politiky a egyptští generálové tak, že se nezmění nic, kromě Mubarakovy tváře.
Ve stejné době, kdy Izrael a většina sionistických pisálků a propagandistů v USA odporovala a zpochybňovala prodemokratické hnutí proti proizraelským vládcům na Blízkém východě, titíž lidé podporovali a propagovali sociální hnutí proti íránskému režimu. Ve všech médiích, tištěných i elektronických, zdůrazňovali proizraelští žurnalisté represivní a brutální povahu íránského režimu, volali po jeho změně a vyvolávali přízraky vojenské konfrontace, pokud íránské vojenské lodě proplují Suezským průplavem, což je íránské právo dané mezinárodními námořními zákony. Izraelská bezpečnost, ohrožení radikálním islámem a Írán, to byla témata, kterým byl dán prostor ve všech diskusích a debatách v USA, které se týkaly ohromného a stále rostoucího masového prodemokratického hnutí v arabském světě.
Ti samí čelní američtí publicisté, kteří nejdříve obhajovali americkou podporu pro Mubarakův diktátorský režim, a pak podporovali vojenský převrat v Káhiře, se nyní stali znovuzrozenými podporovateli protirežimních demokratů v Íránu. Není mezi tím žádný rozpor – hlavní otázkou sionistů ve Spojených státech je to, jaký vliv by mohlo mít toto prodemokratické hnutí na izraelskou koloniální politiku v Palestině a na izraelskou schopnost expandovat na Blízkém východě. Jinými slovy, ZPC v Kongresu a Bílém domě nejde o prosazování demokracie prostřednictvím americké zahraniční politiky, ale pouze o využití americké diplomacie a vojenského vlivu tak, aby sloužily Izraeli.
Zarážející na Obamových výkrutech a obratech v jeho strategii vůči masovému lidovému úsilí v Egyptě je to, jak věrně opakuje a vstřebává politické postoje americké ZPC, jež jsou jasně vyjádřeny v Daily Alert, propagandistickém orgánu těchto 52 organizací.
Převzato z Global Research
Překlad: Aram
