Předseda Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král poskytl po vyřazení ve čtvrtfinále olympijského turnaje v ledním hokeji interview Právu. V něm pronesl velmi ošklivá slůvka (ba i fujky věty) která stojí za zaznamenání.
Vyjímám:
„Zdědil jsem téměř zkrachovalou firmu. Vše se musí znova nastartovat. Hráči, kteří udělali úspěchy na přelomu tisíciletí, vesměs začínali s hokejem kolem roku 1978 a vyrostli v jiném systému výchovy. Klukům, kterým bylo v době Nagana šest, je teď osmnáct. Tehdy jich draftovali desítky, teď nikoho. Přestali jsme produkovat hráče, odešli trenéři a systém se rozpadl.“
Otázka: Co současnému systému chybí?
Odpověď: „Padesát procent problémů českého hokeje spočívá v absenci morálky. Společnost je nemocná a nefunguje, což se přenáší do rodin. Nechal jsem na srazu sedmnáctky trenéry zkontrolovat vysvědčení. Kolik myslíte, že z 22 reprezentantů v pololetí propadlo? Sedmnáct! My produkujeme analfabety. Jestliže nechodí do školy, pošle učitele někam a nemá vůči nikomu respekt, nemá ho logicky ani vůči trenérovi…. Když skončí trénink juniorů, dva kluci jdou do školy a jsou za blbce. Dva měsíce vydrží, než je ostatní zlomí. Zbytek jde do kavárny, kde se chystají se do NHL. Do Ameriky nakonec odejdou tři a i ti tam prohučí.“
Zajímavé byly i některé čtenářské reakce:
„Pan Král má ode mne jedničku s hvězdičkou. Z dnešních fakanů vyrůstá generace absolutních neumětelů ve všech směrech života, jak profesně, tak, a to je moc špatné, hlavně po stránce mezilidských vztahů, chybí úcta k čemukoli či pokora před kýmkoli.“
Nebo:
„…dnes učitel nesmí zvýšit na zmetka hlas, hned má rodiče a pomalu prokurátora za krkem a na prů.ser zaděláno. Fakani mohou v podstatě všechno, nemusí nic. Mrtvá generace.“
Jeden optimističtější:
„Někdo tu napsal, že Komunistický režim nám vychoval zlatou generaci z Nagana .. já osobně myslím, že to není pravda! Trochu odbočím a vyjmenuji třeba M. Sáblíkovou .. ta se narodila na sklonku Komunistů (stejně jako já) a ejhle získala 3 medaile.“
A defétista mu odpovídá:
„No a pristi rok hraje na levem kridle.“
Fakani vychovávaní v domnění, že mohou všechno, ti prohrávají nejenom na ledě, ale i v životě: těžký rozpad morálky dokumentuje holčina, která s široce roztaženýma nohama onanuje na školním stolku, snímána spolužákem, patrně pro dokument o historii českého gymnaziálního školství prvního desetiletí nového století. Celkem nezúčastněně ji povzbuzuje desítka kamarádů, sledující výjev, krajinku českou postotalitní, zpovzdálí.
Mezi námi – je úplně jedno, jestli ta parta přeplacených hokejistických či fotbalistických trumbelínů prohraje nebo vyhraje. Když to první, tak zaplaťpánbůh, už je od nich pokoj, když vyhraje, tak prosím, alespoň se zvedne konzumace a do státní pokladny něco přiteče na daních. Poblitá nároží jako daň…
Není jedno, jestli se čtyři dvacetiletí výrostci rozmlátí na hadry v noci z pátka na sobotu, dva na místě, zbytek na krku společnosti nadosmrti. Viděli akční film, ve kterém američtí výrostci také tak blbnuli na cestě z diskotéky, ale tam to dopadlo lépe, bravurně se zachránili, a pak absolvovali mnohá milostná objetí s ošklivými a protivnými Američankami. Řidič Amík nebyl jako ten český srágora, kterého teď hasiči vystříhávají, připravují pro milostné objetí černého pytle se zipem. Hezké a milé české dívenky bude objímat někdo jiný.
Je úplně jedno, že hadí Sáblíková vyhrála souboj s Němkami se stehny jak belgický pivovarský kůň a podobnými zadky; její vítězství má pro společnost faktickou cenu koblihy za vozem se sudy pěnivého moku.
Není jedno, že prohráváme ve srovnání se západní Evropou skoro úplně ve všem, a nůžky se rozvírají.
Velkou chybou pak je, že poselství o stavu společnosti vysloví předseda hokejového svazu: tohle by měli říkat jiní předsedové, a hodně hlasitě.
(Diskuze k článku je otevřena také ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
