V diskusi pod mým článkem o důchodové reformě napsal diskutér vystupující pod nickem Gerd následující příspěvek.
Myslím, že má v zásadě pravdu, i když si nejsem jist správností jeho číselných údajů.
Nemyslím ovšem, že se jeho návrhy budou realizovat – ti, kterých by se navrhované radikální daňové změny týkaly, mají pevně v rukou otěže světové ekonomiky a politiky a těžko budou jednat jako pověstní kapři vypouštějící si svůj vlastní rybník.
Na druhé straně – ještě před třiceti lety patřila do říše absurdní fantazie např. otázka „Přežije SSSR rok 1984“?
Je jasné, co mohu očekávat v diskusi pod tímto článkem – jistě nebude nouze o slova jako „bolševik“.
Zdá se mi ovšem absurdní, že to pomyslné kyvadlo části veřejného mínění se vychýlilo natolik doprava, že jako „bolševické“ se označují požadavky návratu k principům fungujícím v západním světě ještě před několika desítkami let, k principům vyznávaným Masarykem či Rooseveltem, za bolševické rovnostářství se označují požadavky omezit řekněme o řád nynější (a stále se zvětšující) stonásobné a tisícinásobné majetkové rozdíly ve společnosti, ideálem se stává ten druh kapitalismu, který v Evropě panoval někdy před 100 lety a nyní obživl v Číně…
A teď už ten Gerdův text:
Sice se zde diskutuje o důchodové reformě a způsobu jejího provedení, ale špatně. Diskutujeme jen zda vybrat variantu č. 1 nebo 6 (nebo jinou, jedno jakou). Nikoho nenapadlo, že ani jedna varianta není dobře!
V současné "důchodové" reformě jde o obrovský obchod. V současném globalizovaném světě už není moc možností, jak snadno zhodnotit peníze elit.
Sociální stát už není ufinancovatelný a nebude ufinacovatelný žádným způsobem, pokud nedojde k razantnímu zdanění 1-2% nejbohatší populace. Ale díky pravicově orientované městské chudině, pardon, odpovědným pravicovým voličům stran ODS, TOP 09, VV, díky umírněným středovým voličům v ČSSD (ve skutečnosti nijak neškodících tomu 1% nejbohatších) a díky voličům KSČM (všimli jste si, že ani komunisté neuvažují o razantním zdanění nejbohatšího 1% populace?) se nic takového neuskuteční.
Problémem nejsou výdaje sociálního státu a systému, ani stárnutí populace. Problémem je, že ti, kdo nyní z 80 % sponzorují sociální stát, nevlastní ani 20% národního bohatství. Zkrátka bez zdanění toho 1-2% nejbohatších to nepůjde. Žádná důchodová reforma ani reforma státních financí, která nevezme v úvahu nezbytnost zapojit ve větší míře do výběru daní ty, kdo z národního bohatství mají největší prospěch, se nemůže povést.
Pozor čtenáři, nepleťme si výše napsané s požadavkem socialistickou rovnost – to je jen argument 1 % nejbohatších a užitečných idiotů! Postačí jen, aby se ti "nejschopnější" v přiměřené míře podělili se zbytkem populace. Přiměřenou mírou je taková, kdy zbytek populace postačí ufinancovat zbývající část sociálního systému. V Německu v roce 1950 to bylo 25% výběr daní od zaměstnanců a 75% firem a nejbohatších. Dnes je to tak, že nejbohatší připsívají jen 20% a 80 % táhnou zaměstnanci. Tento matematický model sociálního systému je nastaven tak, že nutně musí zkrachovat! Vyhnout se tomu může jedině tak, že skoro nikdo nebude mít nárok na sociální podporu z takového systému. A k čemu by pak byl?
Převzato z blogu autora na Aktuálně
