To jsem ještě netušil, jak přesná tahle paralela může být. Nejen s Kim čong Ilem, který je přece jen slabší kopií svého otce – Kim ir Sena, ale přímo s vůdcem Velkým. Jak se jistě vidí i náš drahý, předrahý vůdce na Hradčanech. Jistě by chtěl být také vůdcem Velkým.
Udělejme krátký exkurz styčných bodů.
Ano jistě – státník tvořící stát. Oba dosáhli téhož – když nemohlo býti po jejich, rozdělili stát, dříve jednotný. Naštěstí je tu drobný rozdíl. Leč podstatný – u nás máme kliku, že se to odehrálo bez války. Díky Bohu. Tím Klaus není.
Jiným styčným bodem je zásah obou géniů do ekonomiky. Oba neznali špinavé peníze. Znali jen peníze. Oba založili svoji ekonomickou vizi nikoliv na pragmatismu a cizích zkušenostech, nýbrž na čisté ideologii. Oba dopadli stejně. Jejich přestavba ekonomiky skončila debaklem. V říši obou Kimů až hladomorem. U nás pouze tvrdou hlubokou recesí. V roce 1997. U otevřené, velmi exportně zaměřené ekonomiky v době celosvětové konjunktury téměř osmý div světa. Skoro, naštěstí jen skoro srovnatelný s tím, že rýžová velmoc Korea není schopna vypěstovat dost rýže, aby všichni obyvatelé měli alespoň jednou denně plný žaludek……
Dalším styčným bodem je úcta k právu. Klaus utíkal před právníky a zhasínal, když budoval základy tohoto státu. I tady je, naštěstí, tak jako v obou výše uvedených příkladech, drobný, leč podstatný rozdíl. Kim je dal pro jistotu rovnou střílet nebo zavřít. Nicméně v obou případech se naprosto nihilistický přístup k významu práva notoricky podepsal na funkci státu. Samozřejmě, že vystřílení právníků přineslo daleko nefunkčnější stát než útěk před nimi. Ale že by platilo – kdo uteče vyhraje? Tak to tedy ne. Podíváme-li se na náš současný obecný marasmus ve správě věcí veřejných všeho druhu.
Co mají oba velikáni ještě společného? No ano – schopnost mít v ústavě přehršel demokratických pojistek a ty nikterak vážně nerespektovat. Viz například Klausova podmínka pro toho, koho pověří sestavením vlády, aby mu přinesl 101 podpisů předem. Která nemá sebemenší oporu v platném právu. Jak kdosi nesmírně trefně napsal na Aktuálně – Klausovi se provedlo nemožné – ze zastupitelské demokracie vytvořit prezidentskou republiku bez změny ústavy. Kimovi se povedlo to samé. Jen to vzal daleko přímočařeji. Tedy – opět naštěstí, drobný, leč podstatný rozdíl.
Je to všechno? Samozřejmě – není! Oba fungují na bázi svého fanklubu! Který nekriticky obdivuje jakékoliv vůdcovy nové šaty. Ať udělá cokoli. Kim vyhlásí válku a jeho lid, pardon , fanklub za něj pošle ty druhé umřít. Klaus vyhlásí mobilizaci a jeho fanklub hrdinně spolkne, že se následně během 14 dnů spojí s nepřítelem…
Co dál? Ano, oba mají stejné slabosti, či libůstky, chcete-li. Jeden i druhý mají rádi film. A dávají to najevo. Ostatně – to jsem pojal příliš skromně – oba rozumí úplně všemu. Včetně filmu. Vždycky a všechno vědí nejlépe.
Je to všechno? Není – oba mají například rádi mladá děvčata… To nebudu rozvádět. Nepřísluší mi to.
Už je hotovo? Není. Oba mají zásadní výhrady proti zaplevelení právního systému svého státu lidskými právy!Tohle, pokud se nepletu, je přímý Klausův výrok. Pokud se pletu, nechť mi odpustí. Kimové je suspendovali už dávno. A kompletně. Klaus teď suspendoval strašením sudetskými Němci tzv. lidská práva třetí generace. Za nadšeného jásotu své klaky. Přiznávám – je pro mne těžko uvěřitelné, že pod pláštíkem obhajoby národní suverenity jsme schopni se vzdát svých osobních práv. Zejména v sociálních otázkách. A nad tím okleštěním ještě jásat! Což je nejspíš opět tradiční drobný, leč zásadní rozdíl. Tentokrát výrazně v náš neprospěch. Protože Korejci jásají dobrovolně povinně. My tentokráte, resp. někteří z nás, tedy spíš ti, co u nás opravdu jásají, jásají skutečně dobrovolně. A nevadí jim, že na jedné straně se bojí Bruselu a prý okleštění našich práv, aby se jich na druhé straně, s radostným úsměvem na tváři skutečně vzdali!
Ani tohle není konečná. Oba svoje národy dovedli či vedou do izolace. Náš Klaus minimálně po dobu , co bude v úřadě, dosáhne svým stupňovaným potížismem a vydíráním toho, že nikdo nebude věřit tomu, co zástupci České republiky vyjednají a podepíší. Protože do poslední chvíle nebudou vědět, jestli to Klaus náhodou neuvidí úplně jinak. A nikdo se nedá vydírat věčně. Což je opět drobný, ale zásadní rozdíl oproti Kimům. Jejich podřízení vyjednají vždy jen to, co vůdce schválí.
Už je konec? Není? Bohužel není. Je tu jedna věc, kde je Česká republika zásadně jiná než Severní Korea. Tou je totiž doba po Klausovi a po Kimech. Až Velké i Drahé a kdo ví jaké další vůdce konečně vezme čert a oni zmizí z jeviště, kimovské iracionálno definitivně skončí. Jednou pro vždy. Všichni to vědí a s ulehčením vezmou na vědomí, že je zde o jeden normální stát více. Až našeho mimořádně drahého a já se nebojím říci neskutečně předraženého vůdce vezme konečně čert, zbude tu dost jeho pohrobků, kteří budou mít touhu dokázat, že co Čech, to rozený potížista. Bez schopnosti širší vize a spolupráce. Malý, nacionalistický vychcánek. Respektive vychcánek, který v zájmu svého malého piedestalu bude dál schopen zničit velké věci. Prostě my před sebou perspektivu, že někdy v dohledné době budeme normálním státem, kde se narcisům nepříliš daří – nemáme. Na rozdíl od severní Koreje. Tedy pokud ji Kim nedožene do atomové války. Což není vyloučeno. Naštěstí je to vyloučeno u nás. Vrchní velitel české branné moci atomovku nemá. A mít nebude. Takže máme vlastně kliku a jsme na tom dobře. Nehrozí nám fatální exit. Oceňme to! Zavolejme svobodně a radostně – ať žije náš Kim ir Klaus! Korejci nám budou závidět.
