Nejpravděpodobněji za pár měsíců navštívíme znovu volební místnosti. Předtím nás čeká klasický cyklus kampaně a už nyní se můžeme domýšlet, jakou bude mít asi podobu. Přinejmenším pokud jde o to, co nám nabídnou dvě nejsilnější pravicové strany. Zatím to vypadá, že obě jsou nepoučitelné a znovu vsadí na tradičně neúspěšný model mobilizací.
Je pravda, že ODS stále neví, kdo ji do voleb povede. Takže tam je to jen obecná spekulace založená na tradicích, aktuálních výrocích členů této strany a chování paní Němcové. Vypadá to, že se znovu dozvíme, jak nás po sedmi letech ráje, který zde vytvořily pravicové vlády od roku 2006, nyní znovu nastoupí nějaká strašná levicová totalita, která zruší živnostníky a strašidelně zadluží republiku. Kandidátka na premiérku pravděpodobně bude hystericky křičet na každého, kdo poukáže na její pokrytectví a na předvolebních srazech sociálních demokratů čirou náhodou zase budou pobíhat členové Modrého týmu. Klasika, tento postup sice možná ubral ČSSD v roce 2010 část voličů, ale ptákům nikoho nezískal. Jediné volby, kde měli v posledních relativní úspěch byl rok 2006, ale ten se opíral o dlouhodobě propagovanou Modrou šanci a vizi budoucnosti. Dnes, když se potácí na svých historických minimech, by mělo asi jít o něco jiného, než jen o nadávání na konkurenty. Jenže mobilizační mentalitu asi nelze jen tak jednoduše odhodit.
U Kalouskových loutek z TOP09 je situace zajímavější. Tato partaj těží z velkých mediálních sympatií, které jí přitáhly všechny ty "pravdoláskové" voliče, co se jednou potáceli u Unie svobody, jindy u Zelených a někdy netušili, komu to mají hodit. Navíc stáhla část nepodnikatelských voličů ODS. Celkem je to nějakých deset až dvacet procent populace, což vypadá jako velmi solidní základ pro politickou činnost. Jenže souběžně jde převážně o tzv. "pracující inteligenci," či lépe placené úřednictvo, které je nepředstavitelně přelétavé. Je dnes móda na stranu A, hodíme jí to tam, protože i Franta vedle a můj šéf je volí a když dav zítra změní názor, svou předchozí volbu jsme přece vždy nenáviděli až za hrob. Jednoduchou ilustrací je Praha. O tomto městě se kdysi s nadsázkou říkalo, že v něm vyhraje i Klausova tenisová raketa. A ti samí lidé, kteří dříve dávali nadpoloviční většinu v zastupitelstvu ODS, dnes nad kdysi milovaným Bémem lámou hůl a tvrdí, že vždy volili eticky. A nejvíce hlasů dostává od nich Topka. Až ji přestanou podporovat novináři, tak se od dnešních fanoušků Kalouska dozvíme, že šlo o jednoho z nejbezcharakternějších politiků v naší zemi.
O mediální myšlenkovou prázdnotu tvořící klišé pro hlupáky se tím pádem nejpravděpodobněji opře i volební kampaň loutkového knížete. Povrchní a přelétavý dědeček s fajfkou nám bude na billboardech vysvětlovat, že jeho pán Kalousek bude bránit demokracii se stejným nasazením, jako dříve hájil Národní frontu či vládu opírající se o KSČM. Protože přeci uprostřed Evropské unie, v zemi, která je členem NATO, nám nyní reálně hrozí strašný putinovský režim zaváděný Milošem Zemanem. A když pana Schwarzenberga probudí a pustí někde k mikrofonu, tak dokonce zjistíme, že se blížíme k situaci, jaká byla před výbuchem druhé světové války a nebo tu už rovnou máme Vítězný únor. A lidé, kteří neskromně sami sebe označují za lepší, schopnější a inteligentnější, těmto žvástům budou nadšeně věřit.
Převzato z Modré Šance
