Atentát na prezidenta

Reklama



Říjen 02, 2012


Útok na prezidenta v Chrastavě byl naštěstí jen symbolický a nikomu se nic nestalo. Všichni na politické scéně se rozumně shodli na tom, že takové výtržnictví je nepřijatelné, probíhá vyšetřování dotyčného výtržníka, prezidentská ochranka má z ostudy kabát. A to bez ohledu na to, jestli se zveřejněné předpisy její chaotické komunikace nakonec ukáží jako pravdivé či ne. Šéf prezidentské ochranky se ovšem zachoval jako chlap, například na rozdíl od všech zodpovědných v kauze 27 obětí otrav metanolem, a sám již rezignoval.


Příznačné ovšem je, jak mediální a veřejná debata velmi rychle pominula důvody, které viditelně frustrovaný útočník uvádí pro svůj symbolický prezidentský atentát. Diskuse se vede o posílení ochranky ústavních činitelů místo toho, aby se debatovalo o sociálních kořenech útoku.


Nejde totiž o to, že někdo (opozice, novináři, intelektuálové, odboráři) záměrně štve proti vládě, či politikům, jak to zmiňuje prezident Klaus. Země není rozeštvávána, je prostě objektivně stále více rozdělena. Naše společnost v recesi chudne a týká se to i středních vrstev. Lidé odmítají aktuální vládní reformy jako nespravedlivé. Mají pocit, že země nemá dobrou perspektivu a ve skutečnosti se propadá do stále většího chaosu.


Hospodářský pokles a vládní politika dostávají čím dál víc občanů do sociálně bezvýchodné situace. Vysoká nezaměstnanost, plošné škrty a permanentní snižování sociální ochrany vedou k tomu, že se stále výraznější množství lidí ocitá na okraji chudoby ( dnes už statisticky každý desátý) a za dveřmi je exekutor. Sociální napětí se dá v chudých regionech ( to se týká i velké části Libereckého kraje) doslova krájet. Jasným signálem byla už nečekaně vysoká jarní účast lidí na demonstracích jinak zcela chaotické Holešovské výzvy i fakt, že odborům se v dubnu skutečně podařilo zaplnit Václavské náměstí. Zdaleka tam nepřišli jen odboráři či členové opozičních stran.


Krize ve společnosti se nevyřeší tím, že prezident bude příště jezdit v papamobilu s neprůstřelnými skly a ochranky se naučí lépe pohybovat v davu. Musí se změnit vládní politika a s ní i atmosféra ve společnosti. Lidé musí vědět, že vláda se snaží břímě reforem rozložit za každou cenu spravedlivě, že svůj podíl zaplatí i ti vlivní a bohatí. Musí být zřejmé, že všechny tzv. reformy mají význam pro lepší budoucnost skutečné většiny společnosti a že neslouží jen jako krytí soukromému kšeftu Cabrnochů, Šišků, Janoušků a spol. Že se ve veřejném prostoru nekrade. Jinak bude „chrastavských“ útoků přibývat a budou jen horší. To je obrovská výzva pro demokracii i všechny politické strany.


Většina občanů, se kterými jsem v posledních dnech na ulici mluvil, odmítá agresivní způsob, jakým výtržník Vondrouš demonstroval svůj postoj, ale zcela souhlasí s argumenty, kterými symbolický útok plastovou pistolí na prezidenta odůvodnil. Nedivím se. Ty důvody jsou totiž srozumitelné a pravdivě popisují každodenní realitu, s níž je konfrontováno stále více lidí.


Připomínám, co k argumentům výtržníka uvedl server ČTK:


"Nikdy jsem nechtěl být mučedník, jen jsem chtěl žít jako člověk," řekl Vondrouš, který přiznává, že je zadlužený a má exekuci na plat. Snaha zlepšit vlastní situaci však podle něj nebyla důvodem útoku. Chtěl hlavně poukázat na špatnou situaci v zemi, kde se prý obyčejným lidem žije stále hůř. Ve svém prohlášení pro ČTK kritizoval Vondrouš nerovný přístup veřejné moci k občanům. "(Ministr financí Miroslav) Kalousek fackuje lidi na ulici a neskončí jako já v cele předběžného zadržení, ani není obviněn z výtržnictví. Lobbista (Roman) Janoušek zase těžce zraní v opilém stavu řidičku a neskončí v cele předběžného zadržení. Já jsem tam strávil mnoho hodin a byl mi zabaven osobní počítač a můj mobil. Obviněn jsem byl z výtržností," poukazuje Vondrouš. Jak uvedl, chtěl svým útokem upozornit na jednání vlády, která zdaleka překračuje hranice, jež mohou občané tolerovat. "Tento systém zcela selhává a na to je nutno důrazně upozornit," řekl Vondrouš. Daně podle něj platí hlavně pracující a jako protislužbu dostávají stále horší veřejnou správu a omezenější sociální služby. "Nečinnost je v této situaci zločinem, a ne to, co jsem udělal já," zdůraznil Vondrouš, který žije sám v libereckém podnájmu. Pracuje jako svářeč u stavební firmy.“


To, co říká pan Vondrouš, má bohužel „hlavu a patu“. I kdyby si všechny tyto argumenty jen dodatečně vymyslel na svoji obhajobu, nejsou to podle mého názoru slova extremisty ani vyšinutého člověka.Podobně přemýšlí tisíce lidí, kteří v těchto letech Nečasovy vlády společensky prohrávají, ačkoliv se ze svého pohledu provinili jen tím, že jsou chudí, nemocní, staří nebo žijí v části země, kde skutečně není možné sehnat práci, která vás uživí bez potřeby se opakovaně zadlužovat. Způsob, jakým se „atentátník“ Vondrouš vůči prezidentovi zachoval, je trestuhodný a nepřijatelný, ale jeho příběhu budou lidé naslouchat.


Myslím, že „chrastavský atentát“ je politicky mnohem větším mementem, než by se na první pohled mohlo zdát.

 

Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku