Avigdor Lieberman: „Je to střet civilizací“

lieberman-avigdor-ministrIzraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman (51) o kontroverzní osadnické politice své země, hrozbě íránského jaderného programu a beznadějnosti konfliktu s Palestinci.

Ještě před tím, než se před necelým rokem stal ministrem zahraničí, si Avigdor Lieberman, někdejší vyhazovač v nočním klubu, který se narodil v Moldávii a do Izraele emigroval v roce 1978, získal pověst hrubiána. Hrozil například Egyptu bombardováním Asuánské přehrady a veřejně prohlásil, že si přeje, aby egyptský prezident Husní Mubarak „šel do pekla". Popularita tohoto muže se silným ruským přízvukem se přitom opírá o dva proudy: jedním je víc než milion přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu, kteří ve své většině podporují tvrdou politiku vůči Palestincům, a druhý tvoří židovští osadníci z okupovaného západního břehu Jordánu, mezi nimiž Lieberman sám žije.

Co se týče osad na západním břehu, je Liebermanův postoj pružný, odmítá ale jakýkoli kompromis, jakmile přijde na otázku zachování židovských rezidenčních čtvrtí postavených ve východním Jeruzalémě po šestidenní válce v roce 1967. V anektované části města dnes žije na 200 tisíc Židů, přičemž demolice arabských domů a další židovská výstavba může tamní Araby brzy proměnit v menšinu.

Kvůli východnímu Jeruzalému je přitom vláda premiéra Benjamina Netanjahua připravena rozdráždit dokonce i svého nejdůležitějšího spojence, USA. Když nedávno během návštěvy amerického viceprezidenta Joa Bidena v Izraeli tamní ministerstvo vnitra oznámilo výstavbu dalších 1600 bytů ve východním Jeruzalému, vztahy mezi oběma zeměmi se propadly na historické dno. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová, stejně jako četní vrcholní představitelé zemí EU, izraelskou politiku ostře odsoudila, zvláště ve světle toho, že prezident palestinské samosprávy Mahmúd Abbás jen krátce předtím souhlasil s novými mírovými rozhovory. Radikální palestinská organizace Hamás na protest proti izraelskému postupu vyhlásila Den hněvu, který vyústil ve srážky mezi Palestinci a izraelskou policií v ulicích Jeruzaléma.

V obavách z další eskalace tzv. Blízkovýchodní kvartet důrazně vyzval Izraelce i Palestince k zahájení „přibližovacích" rozhovorů. Kvartet, jehož členy jsou ministři zahraničí USA, Ruska, EU a generální tajemník OSN, navíc vyzval Izrael, aby okamžitě ukončil veškeré aktivity kolem rozšiřování osad. Ve snaze zabránit prohlubování roztržky pak ještě Obamův zvláštní vyslanec George Mitchell oznámil, že do Izraele nakonec přijede, byť tuto cestu původně zrušil jako zbytečnou.

V rozhovoru pro Der Spiegel izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman vysvětluje, proč jeho země odmítá vyjednávat o statutu Jeruzaléma, proč podle jeho názoru nelze nastolit mír na Blízkém východě a jak by tvrdší sankce Západu měly „udusit" íránský jaderný program.

 

Pane ministře, v týdnu, kdy Palestinci konečně oznámili ochotu k novým mírovým rozhovorům, vaše vláda ohlásila záměr vybudovat dalších 1600 bytových jednotek ve východním Jeruzalémě. Byla to provokace nejen vůči Palestincům, ale i vůči vašemu nejbližšímu spojenci. Proč?

Nikoho jsme neprovokovali. Neustále slyším jen odsuzování Izraele kvůli tak zvanému východnímu Jeruzalému. Ve stejném týdnu přitom jen v Pákistánu při teroristických útocích zahynulo na padesát lidí. V každé zemi kolem nás panuje krveprolití a napětí, ale všichni raději jen kritizují Izrael. Čekám na okamžik, kdy německý Bundestag začne projednávat porušování lidských práv v Saúdské Arábii.

 

My teď ale mluvíme s vámi, s ministrem zahraničí Izraele a nikoli Saúdské Arábie.

Házet veškerou vinu na Izrael je pokrytecké. Jsme jediná demokracie na Blízkém východě a izraelsko-palestinský konflikt představuje možná pouhá tři procenta všech konfliktů v regionu. Členové amerického Kongresu a senátoři nám říkají, že při svých cestách do zemí Perského zálivu, do Egypta, Saúdské Arábie či Jordánska jejich arabské protějšky Palestince prakticky nezmiňují. Pětadevadesát procent času věnují hrozbě z Íránu.

 

V této chvíli ale všichni mluví o Izraeli. Americká vláda tu vaši viní z podkopávání mírového procesu a zrušila cestu blízkovýchodního emisara George Mitchella.

I mezi nejlepšími přáteli občas dochází k nedorozuměním a omylům. Nikdy jsme neslíbili, že přestaneme v Jeruzalémě stavět, ale oznámení o další výstavbě během návštěvy Joa Bidena bylo chybou – byrokratickým omylem příslušného stavebního odboru.

 

Kritizujete tedy pouze načasování, nikoli plán na rozšiřování existujících osad jako takový?

Musíte pochopit jedno: to nejsou osady. Pětašedesát procent židovských obyvatel Jeruzaléma žije ve čtvrtích, které jsme začali stavět po šestidenní válce z roku 1967.

 

Nicméně i Američané je za osady považují. Leží za hranicemi z roku 1967 a v tom právě spočívá problém.

Leží sice mimo hranice z roku 1967, ale nejsou to malé vesničky. Jsou to městské čtvrti s desítkami tisíc obyvatel.

 

Pak je to problém o to větší.

To není problém, je to nedílná součást našeho hlavního města. O Jeruzalému vyjednávat nebudeme.

 

 

„Očekáváme, že Američané na Palestince zatlačí."

 

 

Na jedné straně kritizujete Palestince, že si kladou předběžné podmínky, na straně druhé ale odmítáte jednat o tak kontroverzní a klíčové otázce, jakou je Jeruzalém.

Premiér Benjamin Netanjahu v projevu na univerzitě Bar-Ilan vůbec poprvé uznal řešení v podobě dvou států. Bylo to pro nás těžké rozhodnutí; musíte mít na paměti, že jsme pravicová vláda. Za druhé, snížili jsme počet silničních zátarasů a zlepšili Palestincům možnost pohybu. Tím jsme podpořili palestinský ekonomický růst o osm procent. Za třetí jsme přijali moratorium na osady…

 

…které ale sami nedodržujete. Ministr obrany Ehud Barak nedávno osobně schválil výstavbu 112 nových bytových jednotek v osadě Beitar Illit na západním břehu Jordánu.

Během roku jsme učinili mnoho předběžných ústupků, ale celý svět přesto říká: „OK, ale udělejte víc."

 

USA nyní po krizi kolem osad v Jeruzalémě od Izraele požadují další gesta. Učiníte je?

Během roku jsme vůči Palestincům učinili už mnoho gest. Očekáváme, že Američané na Palestince zatlačí, aby přestali s antiizraelskými aktivitami na mezinárodní scéně. Měli by stáhnout žaloby proti izraelským armádním důstojníkům, přestat bojkotovat izraelské zboží a skoncovat se vším tím podněcováním. Jaké důvody bychom měli mít k dalším kompromisům?

 

Vize podpisu mírové dohody s Palestinci pro vás tedy nic neznamená?

Nejdříve ze všeho chceme bezpečnost. Mezinárodní společenství činí strategickou chybu. Mír nemůžete nastolit. Nejdřív musíte poskytnout bezpečnost a prosperitu, teprve pak můžete přijít s trvalým řešením.

 

Jednání s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem tedy považujete za zbytečná?

Ne, politický proces musíme udržovat při životě. Jednání je lepší než nic. Potíž je v tom, že nevíme, koho Abbás vlastně zastupuje. Jeho strana Fatah prohrála volby v roce 2006 a o rok později se Hamás silou chopil moci v pásmu Gazy.

 

Před 19 lety mírový proces započal nepřímými rozhovory v Madridu a dnes opět směřujete k „přibližovacím" jednáním. Vyslanec George Mitchell chce jezdit sem a tam oněch pět kilometrů mezi Jeruzalémem a Ramalláhem. Proč to všechno musí být tak komplikované?

Už od počátku jsme byli pro přímé rozhovory, jedno jestli v Jeruzalémě nebo Ramalláhu. To Palestinci ale vše odmítají. A Západ je svým neustálým poukazováním na osady jen posiluje.

 

Myslíte si, že Američané jsou tak naivní?

Nevím, jestli jsou naivní. Věřím ve fakta a ta jsou taková: Navzdory osadám jsme uzavřeli dvě mírové smlouvy, s Egyptem a Jordánskem. A bez ohledu na to, že Ehud Barak či Ehud Olmert byli připraveni evakuovat většinu osad a stáhnout se k hranicím z roku 1967, Palestinci podepsat odmítli. V rámci dohod z Osla jsme se vzdali poloviny západního břehu…

 

…nebyli jste to vy, ale levicová vláda tehdejšího premiéra Jicchaka Rabina.

Ano, byl jsem proti a je mi líto, že musím konstatovat, že jsem měl pravdu. Po 16 let jsme činili jen ústupky, zatímco Palestinci je neustále jen odmítali. A to navzdory faktu, že na izraelské straně tehdy stáli takoví hodní hoši jako Rabin, Peres, Barak, Olmert, Šaron. Žádní zlí kluci jako já…

 

Šaron a hodný hoch?

Vyklidil přece osady v pásmu Gazy.

 

 

„Konflikt národů se proměnil v konflikt náboženský."

 

K čemu ty osady vůbec potřebujete?

Tak především, Judea a Samaří jsou rodištěm našeho národa už od časů Bible. Osady jsou ale důležité i z hlediska naší bezpečnosti.

 

Osady? Není tomu právě naopak?

Ne, například osady kolem Jeruzaléma nám slouží jako jakýsi bezpečnostní plot.

 

Vždyť jste už ale postavili zeď, která odděluje Jeruzalém od západního břehu…

Osady jsou jako by druhý bezpečnostní okruh. Potřebujeme je. O některých z nich jsme ale připraveni vyjednávat.

 

V jedné z těchto osad, v Nokdimu jižně od Betléma, sám žijete.

A říkám, že jsem připraven se toho vzdát. Musím mít ale jistotu, že je můj partner na druhé straně spolehlivý. Z naší zkušenosti ale plyne, že není žádný spoleh a nejsou žádné výsledky.

 

Možná toho Izrael prostě jen nenabídl dost?

O podstatě tohoto konfliktu všeobecně panuje zásadní nepochopení. Započal jako konflikt mezi dvěma národy o kousek země, vyvinul se ale v konflikt náboženský. Je to střet civilizací, který nelze vyřešit územními kompromisy.

 

Motivy Izraele jsou přitom také částečně náboženské. Nedávno vaše vláda prohlásila hrobku biblického patriarchy Abraháma v Hebronu za „sionistické dědictví", byť je to zároveň posvátné místo muslimů.

Hebron byl prvním židovským městem. Právě odtud začal král David budovat náš národ. Nezměnili jsme status Abrahámovy hrobky, muslimové do ní mají volný přístup. Z muslimské strany ale taková tolerance není. Předminulý týden Hamas vyhlásil Den hněvu, protože jsme ve staré části Jeruzaléma otevřeli synagogu Hurva zničenou v roce 1948.

 

Jaké je tedy vaše řešení?

V tuto chvíli žádné řešení nevidím. Měli bychom se soustředit na zvládání konfliktu. Vidíte snad vy nějaké řešení v Afghánistánu? V Iráku?

 

V Afghánistánu méně, v Iráku více.

Pokud Západ selhal v tolika částech světa, nemůžete čekat, že zrovna konflikt v našem koutku bude řešitelný. Nemůžete zastavit islamistickou tsunami tím, že někde v oceánu vybudujete malý ostrůvek. Největším problémem je agresivní vliv Íránu.

 

Rada bezpečnosti OSN nyní jedná o kárných opatřeních proti Íránu, ale Čína a Rusko už oznámily, že „ochromující" sankce nechtějí. Je možné zabránit Íránu ve výrobě jaderné bomby i bez nich?

Problémem nejsou jen Rusko nebo Čína, ale i Indie, Turecko a další země. Přitom by ale stačilo, kdyby tvrdé sankce na Írán uvalil Západ sám, například EU a USA, Japonsko, Austrálie a Kanada. To by íránský jaderný program udusilo. Mám ale obavy, že neshody a nedostatek vůle mezinárodního společenství skutečným sankcím nakonec zabrání.

 

Máme tedy čekat vojenský úder?

Nemyslím si, že by Izrael měl za tuto věc převzít zodpovědnost, nicméně necháváme na stole všechny možnosti.

 

 

„Írán ohrožuje celý svět"

 

Co je pro Izrael větší hrozbou: jaderný Írán nebo íránská podpora Hamásu a libanonskému Hizballáhu?

Největším nebezpečím je nerozhodnost mezinárodního společenství. Írán totiž ohrožuje celý svět. Není náhodou, že tam neslaví Den nezávislosti, ale Den islámské revoluce. Revolucionáři se vždy snažili svou revoluci vyvážet, platilo to pro bolševiky, stejně jako pro Che Guevaru. Proto jsme svědky íránských aktivit po celém světě, v Africe, Latinské Americe a samozřejmě i na Blízkém východě – s Hamásem, Hizballáhem či Muktadou Sadrem v Iráku. Všechno jsou to spojenci Íránu.

 

Proto musel Mosad v Dubaji zabít nákupčího zbraní Hamásu Mahmúda Mabhúha?

Asi jste se dívali na mnoho bondovek. Také jsem v televizi viděl záběry dubajské policie, ale žádný důkaz jsem v nich nenašel.

 

Všechny důkazy přitom ukazují na Izrael: agenti zneužili identity Židů, kteří se do Izraele přistěhovali z Británie a Austrálie.

S Británií i Austrálií spolupracujeme při vyšetřování. Vyslali do Izraele své policejní inspektory.

 

Takže říkáte, že to Mosad nebyl?

Bojujeme s terorem každý den a přese všechno se snažíme zůstat demokracií s jasnými pravidly. Čekal bych od světa více pochopení pro naše problémy.

 

Jeden z údajných zabijáků použil německý pas, který získal na základě tvrzení, že jeho rodiče přežili holocaust. Německá prokuratura už zahájila vyšetřování kvůli vraždě a špionáži. Vyjde Izrael Německu v tomto směru vstříc?

Budeme spolupracovat, jak jen to bude možné. Spolupracujeme s Německem velmi úzce, a to na všech úrovních.

 

Německá tajná služba BND je nyní ale silně podrážděná, protože Izrael zabil předáka Hamásu právě v době, kdy BND na izraelskou žádost dojednávala s Hamásem propuštění zajatého izraelského vojáka Gilada Šalita.

V kauze Šalit jsme vděční za veškeré vaše snažení.

 

V BND se říká, že izraelská vláda odstoupila od dohody o výměně zajatců doslova na poslední chvíli.

To nekomentuji. Uděláme vše, co je v našich silách, abychom tuto kapitolu uzavřeli.

 

Proč vás vlastně všichni považují za hrubiána?

Lidé si mohou vybrat mezi sladkou lží a hořkou pravdou. Já říkám hořké pravdy a mnozí lidé je prostě jen nechtějí slyšet.

 

 

Publikováno v Literárních novinách


Převzato z Czech Free Press!

Přejít do diskuze k článku