NEW YORK – Kdo byli ti skandující, pokřikující, zpívající a modlící se Američané mávající vlajkami, kteří se poslední srpnovou sobotu sešli ve Washingtonu na manifestaci za „obnovení cti“ Spojených států? Tohle nezdaněné vlastenecké povyražení předstíralo nestranickost (jinak by nemohlo být nezdaněné). Hlavním organizátorem a řečníkem byl Glenn Beck, pravicově populistická osobnost z rádia a televize. Slíbil nejen obnovu národní cti, ale i „amerických hodnot“. Další hvězdou byla Sarah Palinová, miláček davů populistického hnutí Tea Party (Čajový dýchánek), která začala poklonou Martinu Lutheru Kingovi. Hovořila totiž tam, na stejném místě a ve stejné datum, kde King v roce 1963 pronesl proslulou řeč „I have a dream“ (Mám sen). Rychle pak přešla k přednesu dlouhého oslavného projevu o hrdinnosti amerických vojáků, kteří v zahraničí „bojují za svobodu“.
Působilo to jako podivný – a pro mnohé urážlivý – přechod: od Kingovy úžasné žádosti o občanská práva k Palinové sentimentálním klišé o armádě. Jakási podivnost ovšem obestírala celou událost, stejně jako cosi podivného obestírá samotné hnutí Tea Party. Toto nejčerstvější vzedmutí amerického populismu financuje skupina nesmírně zámožných lidí, mimo jiné dvojice ropných miliardářů David a Charles Kochovi, kteří podporují daňové škrty pro největší boháče a rušení vládních subvencí pro chudé, například sociálního zabezpečení a zdravotnického programu prezidenta Baracka Obamy.
Jejich agenda se může zdá sobecká, byť z pohledu ropného miliardáře pochopitelná. Kdo ale byli všichni ti lidé, kteří tomuto snu miliardářů vášnivě fandili, a ze všech možných dní si k tomu vybrali právě výročí projevu Martina Luthera Kinga? Byli téměř bez výjimky bílí, velkou měrou ve středních letech a starší a převážně ani zdaleka majetní.
Většina z nich není vysokoškolsky vzdělaná. Mnozí říkají, že se obávají ztráty zaměstnání. Není divu, že značné části z nich by dělalo potíže uhradit bez vládní pomoci astronomické účty za americkou zdravotní péči. Jinými slovy, těžili by z veřejně financovaných programů, jež se sponzoři Tea Party snaží zrušit.
A přesto tu jsou a pranýřují „socialismus“ Obamovy zdravotnické legislativy či mírné zvýšení daní pro nejbohatší procento populace. „Socialismus“ pro ně znamená totéž, co „evropský“ nebo prostě „neamerický“. Na rozdíl od sponzorů hnutí se zdá, že davy skandující „USA! USA!“ nemotivuje vlastní ekonomický zájem.
Je možné, že řada Američanů je stále tak silně přesvědčena, že každý, kdo usilovně pracuje, skončí jako boháč, že podporují vše, co straní miliardářům. Pravděpodobnější však je, že pěšáky amerického populismu motivuje něco jiného. Populismus všude na světě pohání strach a zášť: strach z bezmoci, života bez postavení a privilegií, a zášť vůči těm, u nichž se má za to, že požívají nezasloužených výhod – vzdělaným liberálním elitám, cizincům, kteří nám prý berou práci, a muslimům, židům, černochům či ilegálním přistěhovalcům.
Takovýto strach a zášť existují všude, dnes víc než kdy dřív. Neprojevují se ale ve všech zemích stejně. Venkovští Američané, žijící na rozsáhlých pláních, vykořenění a izolovaní od okolního světa, tradičně svou touhu po pospolitosti a mystické sounáležitosti vyjadřují tím, že se ve velkém počtu shromažďují v kostelích a stanech, aby naslouchali velkolepým výrokům charismatických obchodníků se sliby. Sarah Palinová a Glenn Beck jsou dědici dlouhé linie kazatelů a politiků, kteří se vyšvihli čeřením znepokojených davů, jimž slibovali nebe na Zemi nebo alespoň místo v nebi.
Co se týče Beckovy manifestace ve Washingtonu, spojitost s tradicí venkovských kostelů a sešlostí usilujících o duchovní „obrodu“ byla zjevná. Amerika po „bloudění v temnotách… se dnes začíná obracet zpět k Bohu,“ prohlásil Beck, v typickém stylu televizního kazatele.
Součástí inventáře takových podněcovatelů je spojovat vlastenectví, svobodu a Boha. Jde tu o mýtus USA, Bohem požehnané země svobodných lidí. V podtextu Beckova „nestranického“ kázání o obnově americké cti a hodnot bylo poselství, jemuž všichni v davu rozuměli: to neamerické živly jako liberální elity v New Yorku a Washingtonu, demokraté a další bezbožní socialisté oloupili Ameriku o čest a hodnoty.
Po skončení události Beck poskytl interview, v němž kritizoval Obamu – ne za daňové politiky, ale za jeho chybná náboženská přesvědčení. Obama, prohlásil Beck, věří v „teologii osvobození,“ což znamená, že musí být „socialista,“ a je tudíž neamerický.
Na totéž naráží Palinová, když davům příznivců Tea Party říká, že jsou „opravdoví Američané,“ z čehož plyne, že všichni Američané, kteří nesouhlasí s jejími názory, opravdoví nejsou. Jsou to cizinci a nemají právo národu vládnout.
Mnohé demokraty (a některé střízlivé republikány) úspěch hnutí Tea Party znervóznil. Ozývají se výzvy, aby demokraté úder opětovali. Není to nemožné. I demokratičtí politici mají populistickou tradici. Mluvit o Bohu, svobodě a národu není výhradní doménou pravicových radikálů ani republikánů. Franklin D. Roosevelt věděl jak podnítit vlastenectví pracujících mužů. John F. Kennedy uměl prodat americký sen. Lyndon B. Johnson měl schopnost venkovského Texasana získat si lidi.
Barack Obama pochází z městského prostředí na Havaji, ale má všechny řečnické vlohy staromódního kazatele. Má bohužel i několik zřetelných nevýhod: vzdělával se na dvou elitních univerzitách, jeho druhé jméno je arabské Hussein a jeho otec byl černoch. Každá z nich by v období sílícího populismu byla přítěží, ale kombinace všech tří je vražedná. Hnutí Tea Party – jehož ekonomická agenda ve prospěch bohatých se maskuje za spásu bohabojných bílých Američanů – to dobře ví.
Ian Buruma je profesorem demokracie a lidských práv na Bard College v americkém státě New York. Jeho poslední knihou je Taming the Gods s podtitulem Náboženství a demokracie na třech kontinentech.
