Kurt Vonnegut Jr. v jednom ze svých slavnostních proslovů vzpomínal na velké činy oslavenkyně (byl to pohřeb) a vyprávěl smutečním hostům, jak před mnoha léty tehdy ještě malá zesnulá musela vždycky – coby nejmladší člen rodiny – nechat v kuchyni list papíru a na něj napsat, kam po škole jde. Jednou prý na papírku stálo: „Jdu, kam se mi bude chtít."
To dítě zřejmě nechápalo smysl toho, proč musí sdělovat kam jde, a proto za rovnocennou možnost nějakého pevně stanoveného cíle svých odpoledních radovánek považovalo směr „kam se mi bude chtít".
Představte si takovouto situaci: přišli jste z práce, pohádáte se s manželkou, zbijete děti, posvačíte, převlečete se do sportovního a vyjdete z bytu. Za domovními dveřmi nasajete vůni jarního vzduchu, před vámi se rozprostírá volné a svobodné odpoledne, jako africká savana před lovcem. Můžete jít tam, kam se vám bude chtít. Vsadím se, že takový stav jste nezažili – pokud je vám víc než třicet – celá léta. Jít, kam se vám bude chtít, třeba jenom očumovat, vždyť všechno je nové a tak zajímavé. Hrát si s kalužemi, spojovat je nově vytvořenými kanály a vytvářet tak regionální povodně, obyvatelstvo bědujíc zachraňuje hospodářská zvířata a vynáší nábytek do vyšších pater (Poláček), jezdit na bicyklu a pozorovat, jak se přední kolo krásně točí, nebo jaké podivuhodné stopy zanechává vzorek pneumatiky na blátíčku.
Svaz československo-sovětského přátelství národního podniku X ve městě N pořádal vědomostní soutěž o Velkém bratrovi. Na odděleních se tvořily týmy úředníků, které měly v lítém boji prokázat, jak skrze ovládání levých přítoků Volhy a znalosti data kdy vůdce proletariátu natáhnul bačkory milují okupanty. Podnikový proletariát na vědomostní soutěž i svého vůdce zvysoka kašlal, ne-li přímo tou druhou stranou.
Družstvo materiálně-technického zásobování sestavovala jeho vedoucí, která Sovětský svaz milovala zvlášť horoucně. Co jiného jí a lidem jejího ražení zbývalo, než horoucně milovat, když i po stránce odborné měli v hlavě kadibudku. K všeobecnému překvapení se do týmu snažil vetřít referent Richard. Ríša měl pověst děvkaře a reakcionáře, protože často a veřejně litoval, že už nepanují buržoazní poměry, za kterých by byl podnikatelem, mohl zneužívat služky a pronásledovat dělnickou třídu a její předvoj prostřednictvím vykořisťování.
„To je hezké, soudruhu, že chceš posílit naše družstvo," řekla soudružka vedoucí, „ale soutěž je náročná a my máme členy týmu specializované na jednotlivé obory: například zásobovač soudruh Pivoňka, který má jinak na starosti hutní materiál, prostudoval dílo Jak se kalila ocel, téma mu bylo taknějak blízké. Soudružka Formánková využila svých znalostí v oboru ochranných pracovních prostředků a věnuje se demografickému vývoji Sovětského svazu s důrazem na porodnost. Čím bys nám přispěl ty?"
„Mám rozsáhlé zeměpisné znalosti o zemi Sovětů," lísal se uchazeč o reprezentaci MTZ. „Například vím úplně přesně, se kterými státy Sovětský svaz sousedí."
Nechápavé ticho.
Richard nechal pauzu viset ve vzduchu jenom tak dlouho, jak dramatické zásady vyžadovaly, a pak to odpálil: „Sovětský svaz sousedí… s kým chce!" Dlužno podotknout, že bylo nedlouho po sovětském vpádu do Afghánistánu.
Od té doby uplynulo čtvrt století. Dnes sousedí s kým chtějí Spojené státy americké. U obyvatel zemí, se kterými Američané hodlají navázat těsné sousedské vztahy, to nevyvolává bůhvíjaké potěšení. Ti nejméně nadšení usedají do automobilů prošpikovaných výbušninami a pokud možno s co největším množstvím nových sousedů se společně odebírají k Alláhovi, a s tím Američané určitě sousedit nechtěli. Agresivní a velkopanské chování nevzdělaných výrostků v uniformách US Army, zpitomělých kýčovitou a slabomyslnou hollywoodskou produkcí propagandistických válečných filmů, zmatených primitivními představami o vlastenectví a střílejících po všem, co má nohy a nemá americkou uniformu, vyrábí nepřátele i z těch, kteří předtím proti Americe nic neměli.
Jít tam kam se vám chce je základní lidské právo. Sousedit, s kým se vám chce, je porušením lidských práv těch, kterým vnucujete svůj systém často velmi pochybných hodnot, svou přítomnost, o kterou postižení vůbec nestojí. Napřed vám to tady rozmlátíme, potom vám pomůžeme zavést hamburgery a kolu. A jako protihodnotu laskavě odebereme vaší ropu a měď. Imperiální nebo už přímo imperialistické chování?
Převzato s autorovým svolením z jeho blogu.
Foto: zdroj
