Mirek Topolánek je nevysychající studnicí perel. Žel ty perly hazí sviním, respektive ovcím. Dnes se jadrně vyjádřil, že každý, kdo vidí současnost jinak než on, je ovce.
Ono totiž jde o to, že ovce v Mirkově pojetí si dovoluje nepovažovat posledních dvacet let za nejlepší období v dějinách našeho národa. Nu, těch posledních dvacet let bylo pro většinu společnosti pouze přihlížením k obohacování vyvolených a chvástáním se nadějí, že jednou přijde řada i na prostý lid. Po dvaceti letech je jasné, že na prostý lid řada nepřijde. Mirek se ale bát nemusí, lid do ulic jen tak nevyjde, aby ho pěkně defenestroval do hromady mrvy. Funguje společenská paměť. V české kotlině posledních několik staletí bije do očí, jak dopadá panstvo a jak lid, pokud se naplní ulice a náměstí.
Pro aktuální panstvo vždy dobře. Začněme v září 1938. Léta si národ utahoval opasky v zájmu své obrany, stavěly se bunkry, armáda se po zuby vyzbrojila, ale když už se mělo sedlat k obraně – kde nic, tu nic. Ke své obraně připravený a vyzbrojený národ byl přinucen se podrobit cizí moci. Prezident Beneš jej opustil i fyzicky. V březnu 1939 pak neváhal z Londýna vyčinit Háchovi, že se vojensky nebránil zmrzačený zbytek státu. Jak typicky české!
Další zvednutí národní hlavy bylo v roce 1968 a 1969. Komunisté v roce 1968 slibovali v podstatě Potěmkinovu demogratickou vesničku. Dubček se ohradil v osmdesátých letech proti tvrzení, že chystal zakládat koncentrační tábory. Opáčil, že nemělo jít o koncentrační tábory, ale o vězení pro odpůrce socialismu… V bouřlivých letech navnaděné davy vyšly do ulic, prolévaly krev za Dubčeka, aby nakonec Dubček podepsal pendrekové zákony, které byly platné po celou dobu normalizace. Licoměrnost ne nepodobná vzkazu Beneše z Londýna Háchovi do Prahy.
A to poslední známe jako své boty. 17. listopad, Havel na Hradě, privatizace všeho, liberalizace, kam jen oko dohlédlo. A média dnes na nás chrlí statistiky, jak si výborně uživáme. Platy vzrostly 8x, na 100 domácností máme 64 počítačů a dálniční síť nám roste jako divá. Máme miliardáře, převážně pochybné pověsti, a jiné než ty správné názory se jen těžko dostanou do mainstreamu. Stát se možná řítí do dluhové pasti, možná je to všecko mediální mlha.
Bývalý ministr Zemanovy vlády prohlásil, že po příchodu k moci Zeman zjistil, jak hluboko je korupce zadefinována v zákonech státu. Aby s ní zatočil, musel by provést státní převrat, což by ho ale zase vyrazilo ze strakovky přímo do vln Vltavy. Klaus se už z teplíčka opozice smál a směje se dodnes. A dokud neumře, bude se smát furt. Média prezentují správný názor z bývalé Klausovy stáje a kritizují Paroubkovu bradavici. Urážky Mirka Topolánka na adresu poloviny národa, která uplynulých 20 let nepovažuje za zlatá léta, zcela jasně dokreslují jeho pohled smýšlení s námi. Polovina národa jsou ovce. Ovce zavřené v ekonomických zákonech, které neprorazí bez toho, že by se snížily ke korupci, rektálnímu alpinismu nebo k prosté zlodějině a otrokářství. Ovce, které živí své vlky (nemá souvislost s místním fenoménem). Ovce, kterým je vtloukáno do hlavy, že se mají ze všech nejlíp a bohatnou jako žádné jiné ovce na světě.
