Bilance jednadvaceti let: Kafkův Zámek na dostřel

Reklama






Dvacet jedna let vrchovatou měrou stačilo, aby vyplavaly na hladinu poznání důkazy všedního života, že kapitalismus ještě neznamená ani konec totality, ani věčný blahobyt, ani záruku demokracie. Vidíme nyní už zcela nepochybně, že je to pouze formálně jiné uspořádání ekonomické, kde se právě v hospodářské oblasti státu projevují úplně stejné důsledky hrabivosti a nenažranosti některých jedinců a skupin, jako v kterémkoliv jiném politickém režimu. Pro ty, kteří nechtějí už číst dál, lze tudíž sumárně vyslovit tyto nejzřetelněji viditelné poznatky:

Vyloženou diktaturu tu sice už nemáme, ale není to žádný zázrak a mohlo by to být lepší. Pánové ze servisní pseudoelity „obchodníků s politikou“ stále stejně straší a lžou, až se jim od pusinek práší. Zdražování nájmů a poplatků se stále důsledně říká „úprava cen“a zhoršování životních či pracovních podmínek je pořád jen „reforma“. Chování ortodoxní pravice je ještě více pokrytecké, dogmatické a ideologické, než bylo chování KSČ za totality. Vyděšení vůdci údajně středových Věcí veřejných hledají „ideovou cestu“, jak zpět přilákat příznivce, kteří od nich při posledních volbách utekli. Mnozí papaláši levice jsou zaháčkováni ve střetu zájmů natolik, že levice je v podstatě politicky bezzubá. Mládežníci jsou zblblí fajfkou na billboardech, která je prý tak bohatá, že údajně nepotřebuje (už) krást. Vskutku, povedený vtip. Příznačně to nikomu z mladých nedochází. Část národa volí socialisty a komunisty už jen ze zoufalství, jiná alternativa pro ni není. V čem jsou „zabetonovány“ ty české problémy… například?

Byrokracie, šedá ekonomika a korupce

Byrokracie za všech posametových vlád čím dál tím víc utěšeně vzkvétala. Od roku 2000 vzrostl počet zaměstnanců ve veřejné správě ze 175 tisíc na 291 tisíc. Dnes máme téměř 4x více úředníků na jednoho obyvatele, než měla 1. republika. Komunista v 50. letech minulého století dělal reorganizace administrativy a úředníky posílal do výroby. Dnes je „vládní kapitalista“ leda tak pošle na pracovní úřad, protože výroba neexistuje, a v těch zbytcích továren, přesněji řečeno v montovnách, pracují už bez nutnosti ohledu na zákoník práce a čerpání sociálního, důchodového a zdravotního pojištění mladí, levní a především naprosto poslušní dělníci "operátoři". Především Ukrajinci a Mongolové.

Anebo jinak: Přes hrozbu vysokých trestů – nepříjemná zátěž šedé ekonomiky a korupce tu sice kdysi byla do určité nízké míry také, nicméně v roce 1989 se o ní naivně věřilo, že už konečně docela zmizí. Totéž se věřilo o protekcionismu, rodinkaření, kriminalitě a rozkrádání státu. A vida: Všechny ty jevy jsou tu stále, a jestli má někdo pocit, že například to rozkrádání je tu nyní menší než před léty, tak je to jen proto, že z hmotného už není téměř nic, co by se dalo rozkrást. Naopak – čile korumpovat je stále ještě co a koho, a tohoto „materiálu“ je k dispozici tolik, co hrdlo ráčí.

Proč asi například naši pravicoví politici – jako jediní v EU – dosud opakovaně udržují při životě systém anonymních akcií na doručitele a korupční prostředí tak svými paskvily na zákony ještě více zamořují?

Není to náhodou tím, že právě ta korupce jim naprosto vyhovuje? Není jim hanba, vymlouvat se na potřebu svobody podnikání, když prostá logika nám říká, že kdyby jim korupce nevoněla a naopak vadila, takové akcie by tu už dávno neexistovaly? Logika nám však také říká, že když si někdo strká do kapsy kondom, určitě to není proto, že jej potřebuje kvůli cestě do kostela na biřmování. A závěr? Poslanci pravice – ODS, TOP09 a VV – se právě před několika dny znovu zcela veřejně přiznali, co jsou zač. Korupci tady mít chtějí, korupci podporují, a proto ji tu opět podrželi. Měli by se stydět za takový dárek národu k Vánocům! Fuj!

Mýtus státní hospodárnosti a prosperity

Vidíme rovněž, že lidé, kteří věřili hlasatelům systémových „výhod a předností“ českého kapitalismu, také kdysi pěkně naletěli, když zvonili klíči na Václaváku. Falešné mantry typu „co je soukromé, to vždy prosperuje lépe“ anebo „osobní touha po zisku přináší prospěch celé společnosti“ – se ukázaly jen jako zcela primitivně překroucené a účelově vylhané učebnicové fráze. Tuto lživost nám denně dokazují vykradené anebo dokonce po vzoru lidických statků se zemí srovnané prostory, kde dříve stávaly úspěšně vyrábějící továrny.

Dokazují to zlikvidované cukrovary a zemědělské provozy. Dokazují to býlím zarůstající mlékárny s nyní ukradenými, kdysi moderními laboratořemi, lednicemi a výrobními linkami. Dokazují to prázdné kravíny bez krav. Na zemědělských polích se namísto pěstování obilí buď staví vysoké zdi pozemků haciend zbohatlického baroka, nebo tam trčí k nebi pravicovou vládou záměrně zvýhodněné, levné sluneční panely z Číny. Panely, na které doplácíme jejich českým překupníkům a dovozcům my všichni – ve stále se zvyšujících cenách energie. Tam, kde alespoň ještě něco roste, najdeme leda tak „bionaftovou“ řepku. Lesy jsou pro stát nevýhodně rozprodávány nastojato. O cenách za ně – raději nemluvit…

Jak to tedy vypadá, prostě už z principu vůbec neplatí, že „co je soukromé, to prosperuje nejlépe“. I kdyby se dogmatikové kapitalismu postavili na hlavu a odstrkovali ušima, takto se z místa rozhodně ekonomicky nepohnou a pravdu nikam neschovají. Leda tak nanejvýš, si mohou pronajmout ještě nějakého o trochu prolhanějšího „PíáR pyskového mluvčího“, než jsou oni sami. Třeba právě on se pokusí tento Kocourkov prodat světu jako nový, unikátní objev a ryze český ekonomický model světového významu.

Problém totální ekonomické závislosti

Kdo jsou tedy ti čeští „vlastenci“, jimž vyhovuje dnešní absolutní hospodářská nesoběstačnost tohoto státu? Proč takové „vlastence“ nemají třeba v Německu?

Kdopak asi je ten „profesorský expert“, který tu nesoběstačnost nejprve zavinil a pak teatrálně začal volat po suverenitě v rozhodování o osudu našeho státního českého, od Slovenska bez vůle lidu odtrženého,  politického trpaslíka? Trpaslíka, nyní už zcela neschopného se samostatně ekonomicky udržet nad vodou! Které politické strany se tak vlastenecky na naší nesoběstačnosti podepsaly? Nejsou to náhodou bez rozdílu všechny? Ale konec konců, proč by takovým „také-vlastencům“ celý ten stav nevyhovoval, když to všechno zastřešují právě oni sami svými na míru ušitými zákony?

Jenže je třeba si uvědomit: Kdo není soběstačný, na toho je možné – formou různě intenzivní „studené války“ – kdykoliv okamžitě a velmi úspěšně uvalit ekonomické sankce, anebo rovnou totální obchodní a dopravní blokádu. Žili jsme v tom stavu 40 let. Západ to důsledně uplatňoval vůči Východu po celou tu dobu a Východ se ovšem nedal zahanbit a podobně postupoval v jisté době při blokádě Západního Berlína.

Aby tedy bylo jasno: Západ byl v padesátých letech minulého století naprosto srozuměn s tím, že tak nepřímo vynutil ještě přísnější vnitropolitický diktát KSČ v ČSR, kde zavládla brutalita a nesvobodné informační ticho. S východním blokem v zádech jsme tak sice byli automaticky politicko-vojensky někam zařazeni – bez možnosti jediného „úkroku stranou“ – ale byli jsme i Západem donuceni pracovat na tom, abychom se časem stali potravinově zcela soběstační. Vynuceně soběstační! Do necelé poloviny 60. let to bylo těžké, fronty na maso byly na denním pořádku, ale poté už jsme rozhodně nehladověli. Pravda, neměli jsme banány (ty u nás ani v Rusku většinou nerostou), neměli jsme nejnovější (blokádované) spotřební technologiedo domácností a osobní auta pro každého, existovaly jen ty vyspělé tajné vojenské technologie, ale bylo už co jíst, bylo základní spotřební zboží a běžný textil. Zato kultura a kvalita základního i odborného vzdělávání byla už opět vysoká (s výjimkou těch různých partajních VUMLů) a emigranti inženýři, vědci, lékaři nebo špičkoví hudebníci se po roce 1968 hravě uplatňovali i v Německu, Francii nebo Americe. Pravda, jen zkrachovalí politici, herci a rychlokvašení právníci nikoliv, takových měl Západ sám víc než dost.

Účelové zkreslování historie

Z vlastní zkušenosti si mnohý starší člověk pamatuje, že za dob tzv. normalizace i sami prostí Rusové při návštěvách zde náš stát považovali v životní a kulturní úrovni obyvatelstva za „malou socialistickou Ameriku“ východního bloku! Takže, dvě věci je třeba připomenout: O historii bychom si měli říkat pravdu a politicky bychom si měli dávat pozor na to, co znamená pojem průmyslová a potravinová soběstačnost, a z toho plynoucí ekonomický potenciál státu! Měli bychom historicky spravedlivě srovnávat a dávat si právě dnes pozor, zda vláda je ještě vůbec schopna zajistit obživu vlastních obyvatel vlastními silami! A toho rozhodně dnes schopna není a pravděpodobně už nikdy nebude. Není jistě rozumné, plakat nad uplynutím starých časů „rozvinutého socialismu“, ale je rovněž dobré, nemít na očích jen fanaticky pravicové event. eurohujerské klapky pivovarského koně.

A jak jinak se nám v té české kotlině nyní daří? Inu, v souladu s učením neoliberálů jdeme správným směrem celosvětového trendu dluhů, nenažrané spotřeby a plýtvání, které prý jedině zajišťují náš další ekonomický růst. Je to k smíchu, anebo k pláči? Peníze se totiž neztrácejí jen u zlodějů a v tunelech státních zakázek. Plýtvá se i všude okolo, kam se podíváme. Likvidují se produktivní služby a množí se služby zcela nesmyslné, neproduktivní a zbytečné. Vyhlášky a normy na povinné vybavování pitomostmi a povinné občanské poplatky za samozřejmosti se množí jak hlodavci, jen ty povinné soukromé zdravotní a penzijní Fondy – ty ještě „reformátorům“ do sbírky chybějí …

Mnohé zbytečnosti vláda dokonce dotuje. A občan platí. Dokonce už ani porouchané věci denní potřeby se neopravují a rovnou se vyhazují. Jejich konstrukce záměrně není určena k opravám. A alkoholem se kymácející naivka Kalousek a druhý naivka Nečas chtějí, aby se šetřilo. Svatá prostoto! Zdá se, že pan Paroubek opravdu uvidí Marťany, až příště přijde na návštěvu do Strakovky. Bohužel však, právě tito Marťani pro potřeby pana Paroubka vůbec použitelní nebudou …

Současná společenská realita a mantra šetření

Končí regulované nájemné, vlastníci domů chystají žaloby na nájemníky.

Zvýší se důchody těm zasloužilejším. (To už tu také kdysi bylo, jen ta stranická knížka „zasloužilejších“ měla jinou barvu)… Nájemníky i ty druhé však může potěšit, že poštovní schránky budou mít dál denně plné ničím nezdaněných komerčních letáků, bez kterých by se hravě obešli a jejichž výrobu stejně zaplatí všichni v ceně zboží v centrech měst. Naopak zůstane platit stav, že na mnoha periferních sídlištích už dávno zmizely jesle, lékárny, veřejné knihovny a občas i pošty, a pokud je nenahradila předražená (a tudíž poloprázdná) fitness a squash centra nebo módní, masážní, nehtová a vlasová studia, tak tam není (kromě náleven a hospod) z bývalé občanské vybavenosti dnes už nic. Mnohé státní školy a školky byly prodány za pakatel novodobým vekslákům a nyní se ministersky běduje, že jich je nedostatek. Naši žáci, především z většiny soukromých škol, jsou čím dál tím blbější, ale stát stále štědře krmí tučnými dotacemi právě školy soukromé a státní školy pořád „jedou“ podle hloupé zásady, že „peníze jdou za žákem“. Do státních maturit se nejprve nastrkala miliarda Kč, aby se nakonec zjistilo, že jejich koncepce je k ničemu. Zavinili jsme všechny ty systémové blamáže my občané, anebo ti, kteří takovýto režim kdysi hrdě zavedli a dosud ho stále tak diletantsky řídí? Nesou ti diletanti vůbec nějakou osobní hmotnou zodpovědnost? Pochopitelně nikoliv. A proč asi?

Takže, kde je rozdíl? Změnilo se něco politicky? Ale ano. Téměř obrazně řečeno, odstranila se otravná lešení, protože byla opravena (jen) fasáda. Poslanci v parlamentu se „jako“ hádají (čest výjimkám), ale výsledkem jsou zákony, protlačené mašinou utilitárně slepených, programově nekompatibilních a účelově přeběhlických koalic kmotrovských politických stran, které k moci žene jen vidina výhody státního příspěvku a čelní pozice jejich rodinek a kamarádů u plného žlabu státních zakázek. Ti, co se dostali do první řady, se naprosto nezajímají, jak žijí lidé na konci českého společenského žebříčku. Bezdomovci a žebráci, kteří tu dříve nebyli, a nyní jsou viditelnou a umrzající ostudou režimu, mají být vytěsňováni do novodobě plánovaných koncentráků na okrajích měst, aby nebyli na očích zahraničním turistům. Ano. To je taky rozdíl. Zuboženost, zdevastovanost a rozsáhlost cikánských ghett vzrostla více, než za dob Husákových, a fašistické bojůvky mají důvod k nárůstu sympatií u těch, kteří chtějí – zcela pochopitelně – rychlé ukončení pořád stejného a již dalších dvacet jedna let stále neřešeného občanského! problému.

Že by to byl záměr, právě tento problém (a podobné další) nikdy celostátně nevyřešit, protože nejen pseudo-rasové, ale i stavovské, genderové, mezigenerační a národnostní spory se k odvádění pozornosti od špatné politiky vždy hodí nejlépe?

Prst na informačním vypínači a umělé dluhy

Politicky i sociologicky život znovu prokázal, že praxe našich všedních občanských dnů je přinejmenším zcela stejná, ne-li horší, než v dobách, kdy se říkávalo „Strana a vláda“. Z trestných činů se bohatí nyní mohou už nejen s pomocí advokátů vylhat, ale i pohodlně soudně vyplatit. Ten, kdo je chudý, ale půjde bručet. Vskutku vzorná spravedlnost. Listina občanských práv a zásada rovnosti před zákonem jsou jen cáry papíru.

Politici se veřejně ožírají, tropí ostudu a dopravní přestupky, a následně se schovávají za dosud ve světě neviděnou imunitu. A media o tom mlčí a krmí nás bulvárem. Ostatně, většina novinářů je stejně prodejných jako před rokem 1989 a zas tu vládne Strana (koalic) a její vláda. Jen pár důležitějších formálních rozdílů tu je – Ústava už neobsahuje článek 4 a StB byla zrušena a nahrazena institucemi méně nápadnými, které sice dál pilně pracují, ale nám občanům zatím tolik neškodí. Zatím .. i když, co není, to může být. Stačí jen dát rozkaz. (Ostatně,ochotných a zbabělých konfidentů bylo vždycky k dispozici dost)… Nicméně, ještě to jde a česká policie dosud tak intenzívně a brutálně účastníky demonstrací a stávek nemlátí. Vláda to zpoždění však zajisté dožene. Jako v Řecku či ve Francii. Všeho do času.

A co informace? A nemyslím tím televizi NOVA, ale něco jiného: Uvážil vůbec někdo (s výjimkou několika lidí, jež znám), že při stavu morálky redaktorů dnešních sdělovadel, stačí tvrdě ořezat nebo zcela na pár dní vypnout český Internet a přestane existovat i ten poslední informační rozdíl mezi totalitou Husákovy éry a dnešní totalitou ekonomickou?

A jak je to tedy vlastně – právě v té ekonomické rovině pohledu? Půvabná a svěží ironie dějin nám oznámila: Pilní úderníci práce historicky skončili – a nastoupili ještě pilnější úžerníci financí…

Pravda, máme tu zatím co jíst a je i dostatek dámských vložek a toaletního papíru z Chorvatska a Číny. Ba dokonce – jsou tu i ty pomeranče a banány z Turecka a Španělska. (Kdysi jsme se také učili: Máma má maso, ó, my se máme!) Máme v obchodech také celkem levné čínské spotřební zboží průměrného standardu. (Pro ten lepší standard, pro potraviny bez chemických náhražek a pro salámy bez rozemletých kuřecích zobáků – to jeďme raději do Německa). Ostatně, vždyť i ty kamiony úsilovně jezdí sem a tam a státy naoko pečlivě vybírají mýtné za ten smrad, který po nich zůstává.

Ale nečiňme si iluze. Nic z toho není a nikdy nebude zadarmo. To všechno, co tu nyní je, bylo totiž pořízeno na chytře vymyšlený umělý dluh u světových banksterů a jednoho dne se to bude muset splácet. Finanční úžerníci vědí, že potíže dělají jen ti, kteří nikomu nic splácet nemusí – a tak přeochotně nabízejí a půjčují – a hlupáci se zadlužují.

Bohužel však, vláda dnešního nečasu přitom asi neví, že „věřitelé“ kopou už i ve Strakovce do dveří, když na jemné zaklepání dosud nikdo nereagoval. Také chemický expert Kalousek zatím stále ještě v parlamentu žvaní o rozpočtové odpovědnosti a zároveň tiskne dluhopisy za stamiliardy. A aby toho nebylo málo, papaláši zleva i zprava si v televizi občas dokonce i libují, jak jsou ty naše dluhopisy výborně (zatím) prodejné … Jsou to jen deficity manažérských schopností, anebo už i obyčejné lidské poctivosti?

Kdy tedy už skončí to profesionální politické lhaní a pokrytectví neschopných ministerských diletantů? Kdy skončí to plané agitační bojování dávno minulých politických „válek“ s už neexistujícím komunismem? Anebo je tolik nutné to věčné strašení pro nárůst existenčního a občanského dusna, včetně strachu z budoucnosti? A božíčku, aby se snad dokonce nepoznalo, že pánové u dočasně propůjčeného ekonomického kormidla směle a hrdinně míří do přístavu, který je už léta zaminován?

***

Je proto užitečné konečně se probrat ze snů a uvědomit si, že:

Politici a "kapitáni našeho hospodářství a peněz" počítají s tím, že osobně nikdy na tento současný finančně totalitní stav nedoplatí. Činí tak proto, že spoléhají na skutečnost, že jejich velké majetky, jejich skutečná konta a ty nejluxusnější nemovitosti nejsou v Česku, ale jsou a vždy budou především v uměle udržovaných a skrytými elitami neustále budovaných a obnovovaných daňových rájích. V Česku mají tzv. elity pro své nájemné exekutory přichystány jen nevalné a dávno už zdevalvované věci a úspory „těch, co jsou dole“ – tak zvaných „obyčejných občanů“. A pravicí zesměšňovaní obyčejní občané, skuteční tvůrci hodnot, to jsme my, kteří vlastníme jen malý majetek, který nás drží při přiměřeně slušném životě, a jenž má svůj původ pouze v práci našich hlav a našich rukou. Další i budoucí náš majetek je tudíž skryt právě jen v té systémové devize – schopnosti pracovat a tvořit hodnoty. Kapitalisté sice náš malý hmotný majetek ani tak moc nepotřebují, ale zato se neobejdou bez naší schopností pracovat. Kdyby museli pracovat sami bez nás, pak svůj použitelný majetek časem spotřebují a jejich "veget" skončí.

Je to tedy jednoduché: Z principu fungování tohoto politického režimu nemohou být všichni kapitalisté, protože jinak by ten režim ani nevznikl. Kdyby naopak všichni byli jen „proletáři“, pak teoreticky vznikne jen množina samozásobitelů, kteří budou chtít či nebudou chtít nějak vzájemně spolupracovat pro udržení svého života, ale ještě (zatím) to všechno nebudou činit pro tvorbu zisku. K tomu, aby kapitalismus byl, fungoval a generoval kapitalistům zisk a bohatství, kapitalisté tedy nutně potřebují i ty druhé členy společnosti, kteří svou prací majetkové bohatství podnikatelů – ale jen za určitých podmínek – vytvoří. Kapitalisté sice vědí, že také k tomu všemu nutně potřebují i třetí důležitý faktor – sociální smír mezi oběma těmito společenskými skupinami, aby celý ten systém byl vůbec funkční. Ve své hrabivosti to však vždy zkoušejí a i v budoucnu budou zkoušet, co „ten plebs dole“ ještě vydrží.

Co z toho plyne? Pokud „obyčejní občané“ začnou stávkovat a starat se jen sami o sebe, kapitalista se funkčně i majetkově z místa nehne a jeho záměry zkrachují. K tomu, aby on ty pracující udržel v disciplíně, potřebuje něco, co to zajistí. A co to je, to „něco“? Pokud si kapitalista nevytvoří soukromou armádu drábů a nezavede násilí a otrokářství, zbude mu v rukách jediný donucovací nástroj, jímž je stát. Takže, když si to shrneme: I když kapitalista licoměrně tvrdí, že stát by nejraději tady neviděl, není to pravda ani náhodou. On je na jakýchkoliv mocenských nástrojích vždy přímo existenčně závislý – a stát je má. Jediné, co kapitalista (poněkud naivně) chce, je, aby stát sloužil pouze jemu a nikoliv i těm druhým. Chce, aby daně k udržení funkčnosti státu platili především ti druzí, a on pouze služeb státu mohl využívat. Dá rozum, že to by “ti druzí” museli být dementi, aby tuto hru trvale akceptovali.

Je tudíž dobré, mít v těchto věcech jasno. Měli by v tom mít jasno i ti, co si myslí, že každý, kdo nějakým způsobem získal určitý kapitál, si následně už může dovolit vůči ostatním cokoliv. Nemůže, protože on ty druhé nutně potřebuje. Potřebuje, aby s ním spolupracovali, protože kapitalismus – to je kooperace a nikoliv otrokářství. Stát by měl sloužit všem a zajišťovat především pro život ty nejzákladnější společenské hodnoty: Pořádek a bezpečnost všech a spravedlnost pro všechny. Má-li stát kvalitně fungovat, musí své politiky občané k tomu donutit. Má-li být ve společnosti sociální smír, musí k němu pracující i ty své kapitalisty – když to bude třeba – rovněž donutit.

Jestlipak těm dogmatickým pravicovým agitátorům význam právě takových základních a jednoduchých pojmů, jako je původ majetků, kooperace a pojem sociálního smíru v jejich mozkových dutinách už někdy konečně doklapne?

Přejít do diskuze k článku