Na obrázku vidíte graf z článku popisujícího pustošení světa nesmyslnými penězi. Je to iracionální a blbé téma, čili ekonomicky výživné a hojně medializované. Krize financí není pro zdravou mysl vhodným tématem, i zapojme do hry Freudovu teorii nevědomí.
Bankéři a jimi uplacení politici jsou jak malé děti. Vlezli do cukrárny s korunou v ruce a chtějí stále více rakviček, to jest virtuálních peněz (viz modrý graf). Tyto peníze nejsou kryté výkonem ekonomiky, viz červený graf jejího financování. Jsou tedy zbytečné a navíc škodlivé, protože ničí nás, normální a racionální občany. Fiktivní peníze jsou ve skutečnosti jen reálné dluhy. Ujařmují nás. My z našich daní musíme dřít na politické hlupáky, kteří si je půjčují a spekulují s nimi. Je to i naše vina. Zloději rozkradli stát, protože jsme je k tomu pověřili volbami.
Blbé peníze slouží v ekonomii libida, protože uspokojují podvědomí těch, kteří tyto nepotřebné bobky hromadí. Uspokojování podvědomého principu slasti skrze bankovní bobkaření je řízeno diktátem nevědomí. To je u Klause symbolizováno neviditelnou rukou trhu čili peněz jako absolutního bankéřského a politického libida. Jenže Freudův článek "Za hranicemi principu slasti" (1920) ukazuje konečné důsledky hromadění. Ekonomie uspokojování libida, která byla u raného Freuda absolutním zákonem psychismu, je později nahrazena vyšším principem, to jest dvojicí Eros a Thanatos. Pud k smrti (Todestrieb) symbolizuje touhu po konečné nehybnosti a chce i za cenu sebevraždy zastavit proces stálého uspokojování nedostatku.
Čeští neofašisté, křesťanští národovci, zloději a demagogové nabízejí návrat do zlatého věku nehybnosti libida. Pak už nebude třeba marného uspokojování, protože ekonomika uspokojování pudu se zastaví. Ale nejprve bude muset vyjet bílý jezdec a cválat tmou, včetně nezbytné apokalypsy. A pak už bude konečně definitivní klid, od latinského de fine, to jest od konce. Bohužel, i pro nás, nebankéře a neklausovce.
Převzato z Umlaufovin
