Dříve se takovým říkalo „blbý frajer“ nebo prostě „vůl“.
Potkal jsem jej v hospodě. Jistě jej znáte. Po ulicích jich chodí tisíce. Všichni jsou stejní, jeden jako druhý. Pustíte si doma bednu, huhu…, a jsou tam také.
Má napomádované rozcuchané vlasy, možná trochu přibarvené, nedbalý střih a přicházející pleš. Je mu kolem dvaceti, třiceti, a v případě zastydlé puberty až čtyřiceti let.
Má náušničky, sem tam cvočky a tetování v kůži. Oblečen jako klaun, chodí rozšafně po ulici. Hulí cigára a trávu. Jeden kolem vás projde, a stejného potkáte ihned za rohem. Připadá si naperosto jedinečný, vyjímečný a skvělý. Nevím, ale ženy, nebo něco podobného tomu tvoru, jej asi žerou.
Dal se s mnou do řeči. Chytrý byl jak stádo opic. Měl docela dobrý přehled o tom, kde žije – co je to ve skutečnosti za režim, kdo v něm vládne, a co jsou všichni ti političtí, umělečtí, byrokratičtí, podnikatelští a mafiánští panáci zač. Přehled o mezinárodních lumpárnách, kterým se říká rozšiřování hranic svobody a demokracie, měl také dobrý.
Všechno mu to bylo jedno. Prý, co s tím naděláš? Jeho zajímají jenom ženský, auta, motorky, hospody, chlast a pochopitelně peníze. Nechává se navíc vydržovat od starých rodičů. Je to výhodné se před nimi chvilku ponižovat. Politikové se také úlisně válejí před davem jako prase ve sračkách. Tu chvíli, co je média sledují, to vydrží, a kde je neznají nebo mezi svými, si pak hrají na fraj ery a celebrity a rozhazují plnými náručemi peníze, které si nevydělali.
Bydlí u rodičů. Nemusí platit nájem, hypotéku, domácí stravu, praní šatstva a prádla, energie ani úklid. Od milující maminky dostává i kapesné. Stačí po sprostých nadávkách jen zakňourat. Fotrovi se vyhýbá – je to idiot. Slušně si přikrádá a obchoduje. Neřekl s čím. Trvale nepracuje. Není přece blbý, jako jeho táta, který kvůli němu chodil celý život do práce, a nakonec vůbec nic nemá.
Dříve se jim říkalo příživníci. Dnes to jsou hrdinové doby. Zvyšují zbytečnou spotřebu, která by jinak nebyla. Jídlo, které si v hospodě objednal, nedojedl. Přestalo mu náhle chutnat. Bylo zřejmé, ze nikdy nejedl z hladu, ale vždy jen z chuti.
Řádně mi vysvětlil, jak jsou všichni lidi naprostí blbci. Zvláště ti slušní a poctiví, kterých je většina. Konzumní dav prostě nesnáší. Starší a stará generace je pitomá – nasáklá komunsmem. Nejraději by někam odjel, protože místní poměry jsou velmi, ale opravdu velmi ubohé.
Když se vypovídal, tak jsem se jej zeptal, jestli věří na vtělování? Zasmál se mi. Co je to prý za pitomost?
Říkám mu: „Všechno, přesně to, co jsi říkal o těch druhých, to o tom režimu, o těch lumpech, panácích, o okupaci národů jiného vyznání, o těch ubožácích a blbcích, to o rodičích a starší generaci, za kterou se stydíš, o komunismu a konzumu, který má v krvi,o tom, že jsou to svině, které je potřeba jen využívat – tak to všechno jsi přesně přesně ty.“
Chtěl se prát. Řekl jsem mu: „Zavolej si napřed maminku, ty blbečku. Ty si dokážeš dovolovat jenom na slabší, nemohoucí a staré lidi, jako jsem já.“
Jak říkám, není sám. Jsou jich tisíce a miliony…..blbců moderní doby. I počty jejich adekvátních poloviček narůstají. Již se nedají postaru nazvat ani krávami. Ale o těch třeba zase příště…
Foto: zdroj
