Jak se již stalo tradicí, čest hostit oslavu Svátku práce dvěma vůči sobě údajně vyhraněným skupinám mládeže letos připadla Brnu. Na jedné straně dělničtí nacionalisté hlásící se svým programem k levici, na druhé straně anarchisté a různé multikulturalistické spolky, taktéž se hlásící k levici. Média vybubnovávají prvomájovou demonstraci v Brně jako zásadní ideologický střet ultralevice a ultrapravice, přičemž za ultrapravicové neonacisty jsou považováni naštvaní, velmi často nezaměstnaní mladí muži, kteří pracovat chtějí, a naopak za ultralevici jsou vydáváni anarchisté a podivné feministické spolky, popichovaní několika přiživujícími se lehkoživky a lidskoprávními živnostníky. Brněnským Cikánům jsou nacionalisté ukradení a mediální cirkus kolem oslav Svátku práce vítají jako příjemné zpestření jinak fádního života nezaměstnaných. Ve své podstatě vzájemné vyhranění všech skupin není míněno až tak vážně, protože za standardních podmínek občanského soužití jsou tzv. extrémisté z obou táborů schopni sedět v jedné hospodě o stůl vedle u piva, aniž by si navzájem překáželi. Obě hnutí mají jen malý společenský a politický vliv bez zásadní plošné celostátní působnosti, proto je právě Svátek práce důležitý ke shromáždění se na jednom nepříliš rozlehlém místě k vytvoření iluze masovosti a demonstraci síly. Původní brutální neonacističtí skinheadi ctící svastiky již zestárli, Svátek práce je nezajímá a dnes se uplatňují maximálně jako vyhazovači v hampejzech. Takže záměna pojmů neonacismus a nacionalismus je nemístná, byť optická podoba psaných slov je snadno zaměnitelná. Médii nafukovaný extremismus ať levicový nebo pravicový podílem na celkovém počtu trestných činů je zcela zanedbatelný. Statistiky hovoří vcelku jasně: „Z celkového počtu 313 387zjištěných trestných činů na území ČR v období od 1. ledna do 31. prosince 2010 bylo zaevidováno 252 trestných činů s extremistickým podtextem, tj.0,08% z celkového objemu zjištěné kriminality. Od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 bylo Policií ČR za spáchání těchto trestných činů zahájeno stíhání 231 osob. Objasněno bylo 168 trestných činů, tj. 83,2%.“ (zdroj)
Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) o sobě tvrdí, že je politickým subjektem, uznávajícím politické pluralitní a demokratické zřízení v České republice. DSSS požaduje obnovení pořádku, spravedlnosti a platnosti zákonů pro všechny občany bez rozdílu barvy pleti, pohlaví či náboženského vyznání. Všichni občané mají mít nejen svá práva, ale také své povinnosti, nikdo nesmí být zvýhodňován ani diskriminován. Sociální dávky musí být předmětem pomoci v tíživé životní situaci, nikoliv cílem k pohodlnému parazitování na úkor ostatních. Požaduje sociální jistoty pro všechny občany. DSSS je národně orientovanou politickou stranou podle zákona o sdružování v politických stranách a hnutích č. 424/91 Sb. a ve znění pozdějších předpisů. Za své poslání považuje hájit zájmy pracujících občanů, studentů a učňů, stejně tak podporovat seniory, matky s dětmi a vznik tradičních rodin. Přistěhovalectví nepovažuje za alternativu zajištění natality národa. Hlásí se k českému a moravskému patriotismu a tradicionalismu našeho národa. Odsuzuje totalitní ideologie 20. století, zejména nacismus a komunismus.
Sdružení Dělnická mládež (DM) je samostatnou mládežnickou organizací národní orientace, názorově blízkou DSSS. 3. března 2009 byla DM oficiálně registrována Ministerstvem vnitra České republiky jako občanské sdružení a nikdy nedošlo k jejímu zákazu ani rozpuštění. Má za cíl sdružovat mladé občany České republiky na základě jejich spříznění s národními a sociálními idejemi a respektováním zásad života ve svobodné společnosti. Nelze tedy v žádném případě používat vyjádření o sdružení extrémistů nebo neonacistů.
Za své údajně nenávistné projevy při oslavě Svátku práce 1. května 2009 na náměstí Svobody v Brně byli řečníci Dělnické strany nepravomocně odsouzeni k trestům odnětí svobody s podmínkou a peněžitým pokutám. Brněnský krajský soud však rozsudek nad vedením někdejší Dělnické strany (DS) v neveřejném odvolacím řízení zrušil. Obžaloba byla postavena na znaleckém posudku Michala Mazela, který analyzoval výroky z demonstrace. Odvolací soud dospěl k závěru, že vedení DS bylo při procesu znemožněno jejich právo na obhajobu a spravedlivý proces.
Podle předsedy Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáše Vandase je krach polistopadového režimu neodvratný. Může za to všudypřítomná korupce a prorůstání mafiánských struktur až do vysoké politiky. Cílem není být strašákem na nepřizpůsobivé občany, ale má jasný cíl uspět ve volbách a pokusit se obnovit víru lidí ve spravedlnost a právo. „Ta hysterie kolem našich shromáždění jen ukazuje, jaký mají vládnoucí činitelé strach. Strach z naší strany a z toho, že představuje reálnou politickou sílu schopnou oslovit širší veřejnost. I proto je letošní První máj tematicky zaměřen na invazi levné pracovní síly a znevýhodnění českých zaměstnanců. Současně ale v našich vystoupeních zazní i programové návrhy na řešení této nelichotivé situace.“
V rámci svého březnového šetření CVVM zkoumalo názory české veřejnosti na cizince dlouhodobě či trvale žijící v České republice. Konkrétně byly zjišťovány postoje k tomu, zda je cizinců žijících v ČR příliš mnoho či nikoli, zda by cizinci měli mít právo v ČR dlouhodobě pobývat a zda by jim měla Česká republika umožňovat usazovat se zde natrvalo, jestli ČR má či nemá přijímat uprchlíky a jaké důvody pro přijímání imigrantů jsou přijatelné pro českou veřejnost. Čtyřpětinová většina (79 %) vybrala „jen za určitých podmínek“, podle 10 % občanů by cizincům nemělo být vůbec umožněno dlouhodobě u nás pobývat.
Dále byla respondentům položena otázka, zda by mělo být umožněno usadit se v ČR každému, kdo o to projeví zájem. Mírná nadpoloviční většina dotázaných (54 %) s tímto nesouhlasí. Má ČR přijímat uprchlíky? Podle většiny dotázaných (64 %)by měla přijímat jen některé uprchlíky, podle 23 % by neměla přijímat žádné uprchlíky. Ke konci minulého ruku v České republice legálně žilo celkem 425 301 cizinců, z toho 189 962 osob s trvalým pobytem. CVVM také zkoumalo vztah veřejnosti k národnostním skupinám žijícím v České republice. Výrazně nejhorší vztah lidé mají k Rómům, vůči nimž nesympatie vyjádřily tři čtvrtiny (74 %!) dotázaných, přičemž zhruba dvě pětiny (38 %) zvolily nejhorší známku 7 ze sedmi možných.
Názor DSSS na imigraci tedy není nějakým bizarním xenofobním názorem hrstky bláznivých nacionalistů, nýbrž zrcadlením názorů mírně nadpoloviční většiny občanů a multikulturalisté i přes mediální masáž na tomto faktu těžko něco změní. Zkušenost je zkušenost.
Redakce nacionalisticky orientovaného serveru Odpor říká: „Už nejen v médiích, ale i na oficiálních jednáních zastupitelstva města Brna, se hovoří o akci registrovaných nacionalistických subjektů jako o „neonacistické". Snaha zdiskreditovat akci v očích veřejnosti je zřejmá. Naše řešení odpovídají právě problémům dnešní doby, rozhodně není naším cílem vyvolávat národnostní rozepře, jak nám často je podsouváno. Jedná se o oslavu Svátku práce nacionalistických subjektů pod mottem „Proti invazi cizích pracovníků a exodu našich lidí", které je úzce spjato s problematikou pracovního trhu a je aktuální právě k 1. květnu, kdy přestává platit výjimka zaměstnávání pracovníků z nových členských států EU v dalších zemích. Aby pořadatelé jasně deklarovali svůj zájem na poklidném průběhu celé akce, sešli se v uplynulém týdnu se zástupci Magistrátu města Brna(MMB), kde byly projednány okolnosti průběhu akce, mj. i návrhy s úpravou trasy pochodu, s kterými přišly obě strany (pořadatelé i MMB) a následně se dohodly na nové verzi.“ Pochod začne v parku Koliště mezi Domem umění a Zemanovou kavárnou, dále ulicí Cejl, vrátí se po Merhautově ulici a ulici Milady Horákové.
Mezitím Nejvyšší správní soud v Brně zamítl kasační stížnost Magistrátu města Brna (MMB) proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl zrušen zákaz pochodu ohlášeného Erikem Lamprechtem, předsedou občanského sdružení Dělnická mládež. Shromáždění se má konat dne 1. 5. 2011 v době od 11.00 do 18.00 hod. v Brně v parku Koliště a průvodem v trase Cejl Francouzská – Milady Horákové – Příkop – Bratislavská – Jezuitská. Skončit má na výchozím místě v parku Koliště. Předpokládaný počet účastníků je 400 osob. Rozhodnutí má spisovou značku 1 As 33/2011 a je dostupné zde:(Pozn. aut.: velmi doporučuji prostudovat si celé zdůvodnění rozsudku). Odstavec [38] říká, že „Správní soud jistě nemůže suplovat pasivitu správního orgánu, který pouze na základě neurčitých domněnek, jež nejsou opřeny o žádné důkazy, zasahuje do ústavně chráněného práva pokojně se shromažďovat (čl. 19 Listiny základních práv a svobod). Závěr stěžovatele (pozn. MMB) je výrazem jeho spekulací, nikoliv hodnocením, které by se jakkoliv opíralo o důkazy a tím méně o jejich logickou a uzavřenou soustavu.“
Radnice městské části Brno-střed se však nevzdává a podá kvůli chystanému prvomájovému pochodu pravicových extremistů v Brně ústavní stížnost. Ústavní soud by měl podle zastupitelů posoudit, zda v České republice není porušováno právo obcí na samosprávu. „Má-li obec chránit zájem svých občanů a bezpečnost v ulicích, pak současnou podobou shromažďovacího zákona je tato její role značně omezena." Podle starosty Libora Šťástky z ODS chce radnice dosáhnout také toho, aby ze shromažďovacího zákona zmizela třídenní lhůta pro posouzení akce. Podle něj je krátká, doslova diskriminační. Zastupitelé MMB v usnesení akci označili za nenávistnou a zaměřenou proti příslušníkům národnostních menšin žijících v Brně. Má prý "vyvolat strach, napětí a konflikty". Podle tajemníka magistrátu Pavla Loutockého bude mít radnice dopředu k dispozici projevy, které na demonstraci zazní a jejich obsah dopředu vyhodnotí experti. „Ve skutečnosti ale řečníci mohou přednést něco jiného. Důležité bude posouzení situace naživo.“ Vše budou sledovat soudní znalci na problematiku extremismu.
22. Dubna 2011 podala radnice městské části Brno-střed stížnost k Ústavnímu soudu, kterou bude řešit místopředseda Ústavního soudu Pavel Holländer. Mluvčí Ústavního soudu Jana Pelcová řekla, že "Ústavní soud obvykle rozhoduje v řádu měsíců, v tomto případě je velmi krátký čas na jakékoliv rozhodnutí". Jinými slovy, Brněnská radnice chce dosáhnout stavu, kdy s přihlédnutím k případnému rozhodnutí Ústavního soudu v její prospěch bude možné záměrnými průtahy místních zastupitelstev znemožnit kdekoliv konání jakéhokoliv shromáždění, které by bylo nepohodlné místním samosprávám. V nedávných dobách byly podobné represívní zákony proti shromažďování zdůvodňovány tím, že „občané chtějí mít klid na práci“. Těmto dobám se dnes říká období nesvobody, nebo zjednodušeně totalita. V dnešní době máme dokonce i vědecký ústav na zkoumání této totalitní éry a z jeho chabých výstupů jsme se nepoučili. V Brně tedy dojde k dilematu, zda nenastane obecná situace, kdy by měli občané právo postavit se na odpor nesprávnému výkonu veřejné moci, v tomto případě ignorování rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, predikováním rozhodnutí Ústavního soudu, ze strany MMB a případně i Policie ČR. Policejní prezident Lessy již avizoval „rozhodný zákrok“ a MMB společně s multikulturalisty a anarcho-antifašistickými aktivisty se bude usilovně snažit vyhrotit rozpor tak, aby policie proti nacionalistům zasáhnout musela, navzdory rozsudku Nejvyššího správního soudu. Policie by měla problém zdůvodnit svoji nečinnost, protože již byla v médiích pranýřována za postup při podobných akcích v Novém Bydžově a Krupce.
21. dubna 2O11 podala místopředsedkyně DM Lucie Šlégrová trestní oznámení na policejního prezidenta plk. Mgr. Petra Lessyho pro jeho výrok, že „Policie bude postupovat tak, aby extremisté pochopili, že jim v Brně pšenka nepokvete“. DM se domnívá, že policejní prezident se dopustil trestného činu šíření poplašné zprávy dle § 357 Zákona č. 40/2009 Sb. Dále se domnívá, že ze strany policejního prezidenta Petra Lessyho došlo ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 trestního zákoníku, hlava X. (trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných) ve stádiu přípravy trestného činu.
„Brno blokuje“ organizuje několik desítek dobrovolníků různých názorů z různého prostředí a různého věku. Cílem nenásilné blokády údajně není eskalovat napětí, ale vyjádřit účinným způsobem podporu všem, které nacionalisté chtějí svým pochodem zastrašovat a ohrožovat. Tvrdí, že respektují právo shromažďovací a považují jej za velmi důležitý společenský institut, který je třeba chránit. Jejich snahou je uskutečnění nacionalistického průvodu legitimní nenásilnou blokádou zabránit, a to i v případě, že policie bude „neonacistickému“ průvodu jen přihlížet. „Chystáme nenásilnou blokádu!“ „Současné znění zákona shromažďovacího bohužel neumožňuje blokádu řádně úřadům ohlásit, a to dokonce ani tehdy, když se jedná o blokádu neonacistického pochodu. Tudíž se tím můžeme dopustit maximálně přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby či přestupku proti právu shromažďovacímu, za které hrozí pokuta v přestupkovém řízení maximálně do výše 7 000 Kč.“ Podle názoru organizátorů blokády se však o přestupek nejedná, protože blokádou nacionalistického pochodu účastníci brání v páchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, který definuje trestní zákon jako trestný čin proti lidskosti. V případě blokády policie nejspíš předem vyzve účastníky k ukončení akce a k rozchodu. Pokud výzvu neuposlechnou, policie s nejvyšší pravděpodobností zasáhne. Blokáda proběhne tak, že se shromáždí na trase nacionalistického pochodu a v případě, že uvidí, že se chystá policejní zásah, posedají si v řadách za sebou na zem a zaháknou se o sebe rukama nad lokty. Policii budou klást pouze pasivní odpor. Nebudou prý stavět němou barikádu z popelnic, vraků automobilů nebo čehokoliv jiného. Protiakce se má uskutečnit na rohu ulic Hvězdová a Bratislavská u Muzea romské kultury. Bude tak v centru lokality, kterou extremisté budou procházet.
Je třeba spravedlivě přiznat mediální převahu ve vedení PR kampaně a argumentační zručnost anarcho-antifašistických multikulturalistických skupin nad nacionalisty. Nekonečným studiem humanitních oborů dosáhli značných propagandistických dovedností a mají dostatek argumentační munice pro média, nikoliv však fakty podložené důkazy pro soudy a orgány státní moci, jak bylo uvedeno pod linkem výše.
V Brně neonacisty nechceme je volná neformální iniciativa fyzických osob a organizací. Volné uskupení vzniklo jako spontánní reakce na skutečnost, že do Brna na neděli 1. května ohlásila svůj pochod Dělnická mládež, což je dle jejich názoru sdružení blízké zakázané Dělnické straně a napojené na nejtvrdší jádro extrémní pravice v České Republice. Obávají se, že jde ve skutečnosti o shromáždění nenávisti, které má za cíl využít protiromských nálad ve společnosti k získání dalších politických bodů pro Dělnickou stranu sociální spravedlnosti a totalitářské, nedemokratické myšlenky, které tato strana reprezentuje. Ideologický rozmach anticikanismu, společně s antihumanismem, eurofobií a islamofobií je prý v naší republice čím dál čitelnější. Tvrdí, že respektují základní lidská práva, svobodu. Přesto prý opakované prvomájové pochody Dělnické mládeže ulicemi Brna smutně pošlapují ducha jejich města. Tvrdí, že jejich iniciativa je nenásilná a otevřená každému, kdo chce aktivně vyjádřit svůj nesouhlas s pochody nacionalistů v našich městech.
Prvomájovou plánovanou bohoslužbu vyjadřující tak svůj odpor proti akcím nacionalistů podpořil i předseda Ekumenické rady církví v ČR a synodní senior Českobratrské církve evangelické Mgr. Joel Ruml. „Ekumenické bohoslužebné shromáždění, které v Brně připravujeme, je reakcí na plánovaný pochod extremistů. Extrémní myšlení nemůže jinak než mezi lidmi rozlišovat a jedny brát jinak než druhé. Nalézá půdu a ohlas, kdykoli jiné myšlení, byť třeba většinové, zůstává neviditelné…“ „Jako křesťané jsme narůstajícími aktivitami neonacistů znepokojeni a proto jsme se rozhodli sejít k ekumenické bohoslužbě za překonání násilí neonacismu.“ Plánované místo bohoslužby leží údajně mimo ohlášenou trasu pochodu neonacistů.
Církve se snaží protinacionalistickými veřejnými vystoupeními médiím zavděčit, protože se blíží vyjednávání o restituci církevních majetků ve výši až 240 miliard Kč, při kterém by mediální podporu pro vyjednávání s vládou a k uklidnění veřejnosti velmi potřebovaly. Ve skutečnosti jim je osud Cikánů i sociálně vyloučených lhostejný, dvacet let na ně kašlali a vzpomněli si na ně až teď.
V Novém Bydžově i v Krupce bylo účelem bohoslužby obezličkou v zákonech překazit pochod nacionalistů. V obou případech však policie účastníky bohoslužby vytlačila z ulic, aby zajistila volný průchod řádně ohlášenému průvodu nacionalistů. „Kdyby bylo údajné náboženské shromáždění protidemonstrací, tak dle našeho názoru nejde o výkon běžné náboženské svobody, v tu chvíli už jde o běžné shromáždění bez oznámení a tak je potřeba s tím nakládat," zdůvodnil postup policie mluvčí ministerstva vnitra Vladimír Řepka. Odpůrci neonacismu se proto chtějí obrátit na Ústavní soud, aby rozhodl, zda policie může zasáhnout proti účastníkům bohoslužby, kteří blokují trasu předem nahlášených pochodů pravicových radikálů. "Základ problému je v tom, že policie nepozná, co je to bohoslužba, nerozumí tomu, neorientuje se v problematice," prohlašuje Miroslav Brož z iniciativy V Ústí neonacisty nechceme.
A jaký z toho vyplývá závěr? Platí Voltairův citát „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat“, nebo nikdy neplatil? Tento princip je základním kamenem demokratické společnosti, ale zejména ti, kteří se nejvíce ohánějí humanismem, tolerancí, demokracií, pravdou a láskou, vyvíjejí dnes největší úsilí k zadupání svých názorových oponentů jakýmikoliv prostředky a usilují o nastolení své jediné multikulturní pravdy. Demokracie končí tam, kde končí svoboda slova. Dá se tedy ještě mluvit o demokracii, nebo již je to zcela jiný společenský systém, který zatím ještě nebyl pojmenován?
