Film Jiřího Menzela Slavnosti sněženek jsem včera neviděl poprvé, ale poprvé jsem si s plnou intenzitou uvědomil, jak je z dnešního pohledu nepatřičný a zoufale nemoderní. Žádná akce, žádná soutěž, žádný dravý individuální hrdina. Podobně působí jako z jiného světa i postavy, které se nepachtí za úspěchem, nehromadí majetek, nepracují na sobě, nemají žádné ambice a o nic neusilují – prostě jen jsou, takoví, jací jsou. Nejde ale o žádné zoufalce bez perspektivy žijící ze dne na den, jen jsou stejní, jako byli včera a budou i zítra. Slavnosti sněženek působí nepatřičně tím, že zcela postrádají konstituční atributy dneška: flexibilitu, dynamiku, produktivitu a růst. Místo nich je něco, co by se dalo nazvat spočinutí, či prosté bytí, bytí samo o sobě, bytí bez účelu, tím méně účelu mimo danou bytost, jako jsou dnes „přirozené“ (či lépe „zpřirozenělé“) účely ekonomicko-technické.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
