ČR páchá sebevraždu v přímém přenosu

Březen 22, 2012

Je to zvláštní sitcom, který nám předvádí náš establishment. Příliš k smíchu to ale není. Předhánění se ve vzájemném trumfování. Kdo za co může? Kdo je větší pašák? Která vláda kradla více?


Která a proč se více zadlužila? Která ze stran má více kmotrů a záhadných donátorů? Média chrlí různé příběhy a kauzy. Jakoby se probouzel onen pověstný hlídací pes demokracie. Doposud totiž fungoval spíše jako domácí mazlíček. A za okny křičí nespokojený, a prý nerozumný, dav. Říkáme tomu všemu demokracie. Demokracie bez elit a bez hodnot.


Sledujeme stále se prohlubující úpadek zodpovědnosti, povrchnost a nestálost postojů, a z toho všeho pramenící logický úpadek autorit, či dokonce jejich totální absenci. To pochopitelně prohlubuje všeobecnou deziluzi. Političtí veteráni vzkazují různým rebelům a houfující se ulici – „ nechte nás odpovědně a protikorupčně vládnout, a když se Vám to nelíbí, tak nás musíte porazit ve volbách“. Cudně zamlčují ty stovky milionů korun ze státních příspěvků na svou činnost a další stovky milionů korun od různých tajemných mecenášů, s nimiž pak společně již dlouhá léta dojí stát. A platí to pochopitelně i o regionální a municipální úrovni. Můžeme to třeba nazývat rovnou politickou soutěží.


Hledáte-li jádro korupce a trvalé deformace demokracie, pak jsou to právě parlamentní politické strany a jejich financování. Vše ostatní jsou již jen navazující produkty tohoto zvráceného a bohužel stále tolerovaného modelu. On už se pro ně pak najde způsob, jak přežít. Trocha demagogie, trocha mediálních ideologických jakoby šarvátek, trocha populismu, trocha vydíraní a zastrašování, atd. Na pomoc rádi přispěchají známí klauni z etnertainmentového businessu, internetoví glosátoři a kamarádi s neomezenými finančními zdroji na nové variace „lákavého“ obalu již dávno prošlého zboží. A pro jistotu si tu ČR uzavřeme před Evropou, aby k nám nikdo neimportoval tu jejich hloupou krizi. Hlavně klídek, nějaký ten „smrádeček“ se přeci snese. Snad nechcete, aby Vám vládl nějaký český Hugo Chavez? Tak držte ústa a krok. To přeci znáte, anebo jste již zapomněli?


Na Islandu nyní vrcholí soudní proces s bývalým premiérem Geirem Haardem. Islanďané zjišťují, že jim vládla vláda jen jaksi formálně. Ve skutečnosti to byly banky a finanční skupiny. Potíž však byla v tom, že bohatství nevytvářely, nýbrž vysávaly. Přispěly tak k zásadní nestabilitě finančního prostředí a alarmujícím disproporcím společnosti. A pak se ucho utrhlo. Přidejte si k tomu náš dvacetiletý posttotalitní experiment, opírající se o tzv. státní kapitalismus těch „správných“ kluků, co spolu mluví, jejichž kořeny sahají ke kdysi úspěšným vekslákům a všemocným estébákům. Koukněte se z okna a třeba i do novin. To co vidíte, to je ČR v r. 2012. Ptáte se na návod, jak z toho ven?


Profesionalita, mravnost, dodržování a vymáhaní pravidel, důsledný audit uplynulého období, vzdělání, kontakt se světem, důraz na sociální oblast, nový daňový systém, posílení přímé demokracie, definice rozumné podoby státní správy, majetková přiznání, dohledání výnosů z nekalých a podvodných obchodů na úkor státu, konec daňových rájů, konec anonymních akciovek a konec selektivní demokracie pro vyvolené. Ostatní si doplňte sami.


Sklízíme trpké plody naší dlouhodobé netečnosti a lhostejnosti. Hurá revoluce ovšem není řešením, dokonce může být vodou na jejich mlýn. Výsledkem by pak mohlo být pouhé prohození figurek v parlamentu. Parlamentní pozice i opozice tvoří jeden svět a sází na osvědčený trik s volbou menšího zla. Samotná negace bez reálné vize, akceptovatelných osobností a programu nestačí. Může však alespoň uvolnit páru z hrnce a poněkud zneklidnit současný mocenský kartel. Ano, důkladný jarní úklid je potřeba, neboť může přispět k bourání zdí všeobecného nezájmu a rezignace.


Zvykli jsme si kupodivu i na to, že měl prý jeden státní manažer v jednom státním monopolu např. v r. 2010 souhrnnou roční oficiální odměnu za svou náročnou práci skoro 1 mld. Kč (tisíc milionů!) a to hlavně díky tzv. motivačnímu programu. A nikoho ani nenapadlo se zeptat, zda li to náhodou nebyl klasický insider trading, což je v jiných zemích „hrdelní zločin“. A to zvláště u státní firmy.


Excesy se staly normou. Čemu se tedy vlastně nyní divíme? Anebo jsme již zapomněli na předražené armádní zakázky, tzv. transformační ztráty, podivně drahé a při tom nekvalitní železniční koridory a dálnice atd. Pak se nedivme, že například peníze na rezervním důchodovém účtu chybí. Proč asi? Všichni si žili nad poměry a způsobili tím dnešní tíživou situaci? Skutečně za všechny naše potíže mohou současné trable eura? Anebo to budeme vše svalovat ještě dalších 100 let na osudové dědictví totality? Opravdu si to myslíte? Správa země zvané ČR se drolí a řítí se podivným samospádem. Kam vlastně? Čím méně je naděje, tím více je strachu z budoucnosti.

 

Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku