Červen 13, 2012
Už mě to vážně začíná štvát. Další dílčí novelou má být změněno ustanovení § 57 odst. 1 ObčZ, protože se zjistilo, že pořadatelé tzv. předváděcích akcí bránili svým zákazníkům odstoupit od smlouvy tím, že jim dali podepsat
Snaha řešit každou formu nepoctivosti zvláštní právní normou je cestou do pekel, jejímž výsledkem bude tak nejvýš největší korpus psaného práva na světě, jemuž nikdo nebude rozumět, nikdo ho nedokáže vyložit, protože česká judikatura je tradičně nejasná a rozkolísaná, a hlavně ho nikdo nebude respektovat, protože strach s případných nepříznivých následků se zdaleka nevyrovná zisku z protiprávního jednání. Pokračovat bude to, co zde máme nyní, tedy jungle v kulisách právního státu.
Samotný příběh
Za prvé mám za to, že každý, kdo je způsobilý k právním úkonům, je odpovědný za své jednání a musí mít aspoň tolik elementární soudnosti a předvídavosti, aby fraudulentní charakter nabídky zájezdu
Za druhé, jestliže míra nátlaku na akci překročí přijatelnou mez, je primárně na poškozených, aby se mu bránili. Nejsou ovce a ke své obraně mají přinejmenším ústa k protestu, mobilní telefony k přivolání policie a francouzské hole pro případ, že by se někdo pokusil zasáhnout do jejich fysické integrity.
Za třetí, k tomu, aby státní orgány tomuto druhu nekalého podnikání učinily přítrž, mají dostatek prostředků už nyní. Smlouvy, včetně případných rozhodčích doložek, by měly být soudem uznávány za neplatné prakticky automaticky, a kdyby se poškození mohli domoci náhrady za zásah do svých práv žalobou na ochranu osobnosti (byli pozváni na výlet, ne na několikahodinovou obchodní presentaci), a soudy jim za to přiznávaly satisfakci v desítkách tisíc korun na osobu a den, přičemž řízení u soudu by netrvalo pět let, ale tři měsíce, byl by tento druh podnikání do roka minulostí.
To se ovšem nestane, místo toho se můžeme dočkat jen další novely zákona, po jejímž přijetí podvodníci jen mírně pozmění svou praxi a budou vydělávat dál.
pozvánkuk uzavření smlouvy.
Snaha řešit každou formu nepoctivosti zvláštní právní normou je cestou do pekel, jejímž výsledkem bude tak nejvýš největší korpus psaného práva na světě, jemuž nikdo nebude rozumět, nikdo ho nedokáže vyložit, protože česká judikatura je tradičně nejasná a rozkolísaná, a hlavně ho nikdo nebude respektovat, protože strach s případných nepříznivých následků se zdaleka nevyrovná zisku z protiprávního jednání. Pokračovat bude to, co zde máme nyní, tedy jungle v kulisách právního státu.
Samotný příběh
českých předváděčekbývá podáván melodramaticky až kitschovitě: nebozí senioři, pevně přesvědčení, že jim někdo, nota bene obchodní společnost nebo jiný soukromý podnikatel, jehož jediným logickým raison d’etre je dosažení zisku, nabídne autobusový zájezd a další benefity zcela zdarma, jen pro jejich krásné modré oči, jsou na místě samém vystaveni nevybíravým praktikám podnikatelů, kteří se je pokoušejí přimět k uzavření nevýhodných smluv, z nichž se po návratu oběti jen s největším vypětím sil snaží vyvázat např. cestou odstoupení.
Za prvé mám za to, že každý, kdo je způsobilý k právním úkonům, je odpovědný za své jednání a musí mít aspoň tolik elementární soudnosti a předvídavosti, aby fraudulentní charakter nabídky zájezdu
zdarmaodhalil. Jistě, v každé době existují lidé, kteří utratí horentní sumy za různé
kosmodiskynebo masti na růst penisu nebo zvětšení prsou; takto vynaložené prostředky soukromě označuji za školné ve škole života a necítím s osudem těchto spoluobčanů nejmenší dávku sympathií. Nazvěte mne asociálem, je to váš legitimní názor.
Za druhé, jestliže míra nátlaku na akci překročí přijatelnou mez, je primárně na poškozených, aby se mu bránili. Nejsou ovce a ke své obraně mají přinejmenším ústa k protestu, mobilní telefony k přivolání policie a francouzské hole pro případ, že by se někdo pokusil zasáhnout do jejich fysické integrity.
Za třetí, k tomu, aby státní orgány tomuto druhu nekalého podnikání učinily přítrž, mají dostatek prostředků už nyní. Smlouvy, včetně případných rozhodčích doložek, by měly být soudem uznávány za neplatné prakticky automaticky, a kdyby se poškození mohli domoci náhrady za zásah do svých práv žalobou na ochranu osobnosti (byli pozváni na výlet, ne na několikahodinovou obchodní presentaci), a soudy jim za to přiznávaly satisfakci v desítkách tisíc korun na osobu a den, přičemž řízení u soudu by netrvalo pět let, ale tři měsíce, byl by tento druh podnikání do roka minulostí.
To se ovšem nestane, místo toho se můžeme dočkat jen další novely zákona, po jejímž přijetí podvodníci jen mírně pozmění svou praxi a budou vydělávat dál.
Převzato z blogu Paragraphos
