Včera jsem jel tramvají téměř přes celé město. A nechtě jsem vyslechnul zajímavý rozhovor dvou hlučných expertů z reklamní branže. Bavili se o tom, kolik asi tak stojí předvolební kampaně politických subjektů, které nyní kandidují v blížících se volbách. Zajímala je především ta zjevně nejdražší kampaň.
Jeden z nich říkal, že je to zvláštní, že u nás neexistuje žádný strop na výdaje. Ten druhý kontroval, že je to vlastně jedno, že se u nás pravidla nedodržují a nikdo by to stejně pak nekontroloval. Pak začali nahlas sčítat počty různých reklamních nosičů, inzerátů atd. V tom se zarazili a nevěděli, jestli mohou do celkové sumy počítat i to, když je někdo vlastník novin, respektive vydavatelství, a jak je to s ovlivňováním průzkumů veřejného mínění a různými slevami, které jsou vázány na pravděpodobné protislužby atd. Ale nakonec se dohodli, že se pokusí dojít k souhrnnému číslu, které bude součtem ceníkových cen. Výsledek jsem očekával s napětím. Rozhodl jsem se dokonce, že pojedu o dvě stanice dále. Nakonec došli u té nejdražší kampaně k šokujícímu číslu 500 až 700 mil. Kč. Počítali do toho částečně i zaváděcí kampaň, kdy se nová značka uváděla na trh.
Vystoupil jsem docela omráčen. A řekl jsem si, že je to zvláštní byznys, že se opravdu politika do značné míry stává pouhým marketingovým produktem. To znamená, že při nákladech 600 mil. Kč a dejme tomu 30 získaných mandátech stojí jeden poslanec v tom správném tričku 20 mil. Kč. Bárta byl o něco levnější, ten chtěl úpis od jednoho poslance za, tuším „jen“ 7 mil. Kč.
Žijeme v divné době a v divné zemi. Ano, vše je možné a za peníze si lze koupit vše, tedy i moc a vliv. Všichni nám teď slíbí vše, jak na nás budou myslet, jak odstraní korupci, jak budou lépe vybírat daně, jak pomohou potřebným, jak se o vše postarají. Hned po volbách to vše začne fungovat. Jenom maličkost. Musíte jim to tam hodit. Utéct před jejich nabídkou nelze. Občas to pak vypadá jako při nákupní horečce v supermarketu. Tu hezky zabalenou krabici mají všichni v košíku a tak si ji také pořídíme. Až doma pak zjistíme, že ten obsah není nic moc, že to „něco“ pak skončí v zaprášeném regálu ve sklepě.
U voleb je výsledek o to horší, že to „něco“ bude pár let polykat veřejné zdroje a rozhodovat o správě země. A nepochybně bude myslet i na své osobní zájmy, kterých není vůbec málo, včetně té zaručeně správné interpretace vlastních příběhů.
