Zatímco evropské univerzity obrazně a málem i fakticky hoří, tak na českých univerzitách panuje klid jako na střední škole. Studenti studují, chválí své pedagogy a pochvalují si kvalitu své výuky. Toliko alespoň poslední průzkumy. Dokonce 30 % procent studentů souhlasí se zavedením školného až ve výši 15 000 korun českých. To je tvrdé jádro naší budoucnosti, která bude vyučovat naše děti a vnoučata, bude sedět ve státních úřadech a v obecních samosprávách, svými radami vytvářet veřejné mínění a fakticky vést národ vstříc šťastným zítřkům. Mocipáni jsou si vědomi váhy názoru takové části společnosti a již spěchají s návrhem zákona o půjčkách na školné a prý by ho chtěli předložit ještě před volbami, tj. dokud by to šlo jakžtakž prosadit.
Nelze si při této příležitosti nepřipomenout poslední větší počin českého studentstva ještě za hrůzovlády sociální demokracie. Tehdy jsme byli denně krmeni ujištěním, že socdem se chová jako komunisti, když dotace na koleje nedává přímo studentům, čímž znemožňuje svobodnou volbu a trh. Po mnohaměsíční mediální smršti tehdy vláda ustoupila a dala peníze na koleje přímo studentům, kteří je pak měli roztočit v kolech svobodného trhu. Jenže naší omladině tehdy jaksi nedošlo, že kolej je hotelová služba a ta je zdaněna vyšší sazbou DPH. Tehdy si budoucí inženýři nastražili past, nicméně nic nenasvědčuje tomu, že by si vzali nějaké ponaučení. Soudím tak podle podpory pravicových stran mezi vysokoškolsky vzdělaným obyvatelstvem a podle klidu na univerzitách. Tito hoši a děvčata studují dál v postgraduálech nebo již působí ve sboru vyučujících na univerzitě. Většinou určují kvalitu výuky na bakalářském stupni, pročež tento program se velmi silně přibližuje k charakteru drilu na středních školách obohacených četnými seminárními pracemi, které nikdo nečte a jsou dobré tak akorát k procvičení Ctrl-C a Ctrl-V.
Čeští studenti ale vědí, že v profesním životě české kotliny je nejdůležitější vzdělání. A tak v zájmu svého budoucího společenského úspěchu drží hubu a jaksi jim nedochází, že jim zůstává utajena krása extáze při poslechu přednášky profesora, který z hlavy a přirozeně sype moudra a osvětluje souvislosti tak, jak to umí jen člověk po desítkách let soustředěného opravdového studia díla svých předchůdců, nikolivěk po pár letech upoceného psaní článků do univerzitního časopisu. Žel takových osobností je na českých vysokých školách pomálu a povětšinou nemají žádné adekvátní zástupce. Na jejich místa se chystají produkty bakalářsko-magisterských drilů. Čeští studenti radostně zahazují příležitost se včas ozvat proti současnému stavu výuky a univerzit a 30 % jich požaduje školné. Úplně stejný vzorec chování společnosti jako při radaru – 30 % nadšeně souhlasí, 70 % nesouhlasí, ale mlči, takže vlastně souhlasí.
