V českém i americkém tisku proběhla kampaň, v níž bylo uvedeno, že Martina Navrátilová chce vrátit americké občanství na protest proti americké politice. Pravicová média, především v USA, toho využila k vylíčení Martiny jako nevděčnice, která chce zradit svoji vlast. Levicová média, především v ČR, naopak využila této příležitosti k tomu, aby oslavila Martinu jako bojovnici proti americkému imperialismu. Skutečnost je ovšem trochu jiná.
Martina Navrátilová opravdu patří k otevřeným kritikům G. W. Bushe a jeho neocons, vyčítá mu, že jeho chování jí připomíná komunistickou ideologii, že (stejně jako naši modří) razí heslo, že „kdo není s námi, je proti nám“, že přivádí Ameriku svou zahraniční i ekonomickou politikou na dno, ale nikdo ji nemůže obviňovat z toho, že by svou novou vlast neměla ráda. A to i přesto, že pro svou přiznanou sexuální orientaci to v Americe neměla vůbec lehké.
Martina Navrátilová dokázala ve svém oboru to, co nikdo jiný před ní, je nejen skvělou sportovkyní, ale i všestrannou a inteligentní dámou, která je v Americe zvána do prestižních mediálních debat o politice, umění a sportu. Patří také k lidem, kteří v USA nejvíce přispívají na charitu. Žije třicet let v Americe, po celou tu dobu tvrdě pracovala, svých úspěchů dosáhla poctivým a čestným způsobem a stala se nejlepší tenistkou všech dob. Svoji rodnou zem miluje, ale je to především americká vlastenka.
A co o tom sama Martina Navrátilová napsala pro Huffington Post 25. března 2008 ?
Mé dvojí občanství: Proč o tom média informovala tak špatně?
Říká se, že špatná reklama je lepší než žádná reklama. Dovolím si s tím nesouhlasit. Jsem v kontaktu s tiskem více než třicet pět let a stále nepřestávám být překvapena tím, jak může dezinformovat. Vezměte si tu zprávu z minulého týdne o tom, že jsem obdržela dvojí občanství – dostala jsem zpět své české občanství přesto, že si ponechávám to americké. Myslela jsem si, že to je zcela neškodný, nezajímavý příběh, který bude někoho zajímat snad jen v České republice. Ve skutečnosti jsem žádala o navrácení svého českého občanství již v roce 1998 nebo 1999, ale papíry (kopie mého rodného listu, doklad o mém americkém občanství apod.) se ztratily při doručování do ČR. Samozřejmě mi trvalo dlouho, než jsem požádala znova.
Často jezdím do ČR na více než měsíční návštěvy mé nemocné matky, která již mě nemůže navštěvovat ve Státech. Také jsem tam začala podnikat, a pořídit si české občanství v této souvislosti se mi zdálo smysluplné. A samozřejmě je v tom i citový náboj. Když jsem opustila Československo, udělala jsem to kvůli represivnímu komunistickému režimu, ne proto, že bych neměla ráda tu zemi nebo její občany. Zamilovala jsem se do Spojených států, její demokracie i lidu. A protože většina tenisových turnajů se konala zde, bylo pro mě naprosto přirozené, že jsem si vybudovala svůj domov v USA. Zažádala jsem o americké občanství a obdržela je 20. července 1981. Poté jsem hrdě reprezentovala Spojené státy v početných soutěžích, včetně Fed cupu, Wightman cupu a OH v Athénách. V roce 1986 jsem dokonce pomohla vyhrát Fed cup pro USA v Praze, když jsme tam ve finále porazili právě Československo.
V roce 1989 se Československo stalo demokratickou zemí a já jsem mohla být po všech stránkách opět hrdá na mou rodnou zemi. Nikdy jsem neřekla, že chci dostat dvojí občanství, protože jsem nešťastná z Bushovy vlády. Ale právě to bylo o mě médii šířeno. Nikdy jsem neřekla, že chci vrátit své americké občanství poté, co dostanu to české, a právě to bylo z nějakých důvodů publikováno. A samozřejmě teď se na mě hrne velké množství negativních reakcí na tato obvinění. Skutečnost, že tato obvinění jsou falešná, se nezdá být důležitou pro autory těchto komentářů.
Miluji svou rodnou zemi, a to, že je teď svobodnu zemí a skutečnou demokracií. Ale můj domov je zde, v USA. Žiji v Americe od roku 1975 a hodlám zde žít i nadále. Je to můj domov a cítím se vždy nepatřičně, když musím stvrzovat lásku k USA. Žiji zde, volím zde, platím zde daně a vykonávám funkci porotce u soudu. Všechny zprávy o tom, že chci toto všechno opustit a vrátit americké občanství jsou prostě nepravdivé a řečeno přímo – pomlouvačné.
Mít dvojí občanství není neobvyklé pro miliony Američanů a jsem bezradná z toho, že jsem se jako jedna z nich dostala do takového negativního světla. Má krajanka s dvojím občanstvím, Madeleine Albrightová, se v takové palbě neocitla, tak proč já? Dávají mi co proto, ale taková je moc tisku. Občas vynechávají fakta, která jim překážejí v jejich verzi příběhu. A to je ostuda.
Originál článku Martiny Navrátilové
Oficiální stránky Martiny Navrátilové
Její životopis a sportovní statistiky
Photo by Sharyn Jackson/GO Magazine
