I New York vypadá jinak z chodníku a jinak z vyhlídkového ochozu na Empire State Buidingu. Stejně tak to je s vnímáním procesů probíhajících na ulici a v zasedačkách globálního finančního kartelu.
US Federal Reserve není ani US ani Federal, natož Reserve
Pokusím se dnes vnést světlo do toho, co se dnes děje na vrcholku finanční pyramidy a co dnes ovlivňuje současnost i budoucnost nás všech. Problematika je to velmi komplexní a složitá, v rámci jednoho článku neřešitelná. Takže předem omluva za to, že se netknu všech důležitých aspektů a budu dost zjednodušovat, aby problematika byla pochopitelná i lidem, kterým je makroekonomika a její finesy trochu vzdálená. Přestože budu hovořit primárně o USA, popsané procesy jsou globální, a U.S. Federal Reserve, „americká“ centrální banka (dále jen FED) de facto řídí tuhle globální finanční show a je autorem a šerifem procesů, co dnes ovládají svět. O institucích řídících FED řeč nebude, a to i z toho důvodu, že v nich zasedají ti samí vlastníci FEDu, kteří jsou ze cca 70 procent občany a rezidenty Evropy.
Není účelem tohoto článku rozebírat důvody dohody Rockeffelových a Rothschildových emisarů z Jeckyll Islandu, ani hanebnou roli presidenta Woodrow Wilsona při prosazování zákona o FEDu z vánoc 1913. Není ani podstatné, že Wilson sám později prohlásil, že svojí omezeností a proradností „nevědomky“ zničil Ameriku. Nežil dost dlouho, aby pochopil, že zničil celý Západ.
Podstatné je, že o vánocích 1913 došlo k privatizaci emise US dolaru kartelem tehdy 12 soukromých superbank a ekonomika USA je od té doby na milost a nemilost akciové společnosti převážně zahraničních finančních zájmů, která stanovuje Američanům úrokové míry, míru inflace, tvoří nebo likviduje likviditu, určuje množství dolarů v oběhu, stanovuje pravidla pro chování finančních institucí – zkrátka drží Američany a přes ovládání světové měny i celý svět pod krkem. Kde vydírání a manipulace nestačí, a jsou ohroženy zdroje příjmů majitelů FEDu, se i zhusta vraždí. Viz Abraham Lincoln, JFK i Andrew Jackson, zřejmě poslední americký prezident hodný tohoto titulu.
FED se tváří jako federální a vládní instituce, ve statutu organizace je péče o fiskální i měnovou stabilitu a růst US ekonomiky. Jako vše ve světě vysokých i nízkých financí, jedna věc je ctihodný vývěsní štít, status, propaganda vedoucí k vnímání této instituce jako nezávislé, objektivní a všem prospěšné součásti státu a jeho ekonomiky, druhou věcí je skutečnost, že od svého počátku tyto funkce prokazatelně neplní, viz cca 97% devalvace USD mezi léty 1914-2012), a po celou dobu svojí bohulibé činnosti americké i světové ekonomice škodí. Z orgánu, který měl americké demokracii sloužit, se korupcí a vydíráním stal její pán. Velmi parazitický pán, který prostřednictvím vlády nad US měnou dobyl bezprecedentní politickou moc a transformoval nejdynamičtější průmyslovou mocnost v bankrotující kasino bez vize a bez budoucnosti, pokud za budoucnost nepovažujeme gottwaldovské měnové reformy, přesun majetku 99 % obyvatel do rukou zlomku procenta majitelů systému a zbídačování světa vedoucí k revolucím, komplexní změně společenského systému.
FED nikdy nebyl ničím více než servisním orgánem amerických bank, a nikdy neprováděl měnovou či jinou politikou pro nikoho jiného než kým jsou banky … a jejich majitelé. Druhá světová válka a její ekonomicko-finanční důsledky vedly k ovládnutí větší části světa a FED a jeho poskoci v americké vládě se vydali po imperiální stezce prošlapané britskými a francouzskými Rothschildy. Snaha po totální globální moci, ovládání všeho, zejména surovinových a lidských zdrojů, za cenu nákladů, převyšujících možnosti jakékoli jedné ekonomiky, i ekonomiky strojovny Impéria – v daném případě cca od roku 1898 – USA.
Celá globalizace je v podstatě o tom, že na základě zkušeností éry Britského impéria, globální finanční elity, které toho Impérium provozují, vytvořily systém, který udržitelnost a dobu trvání amerického impéria zajišťoval privatizací zdrojů vazalů do rukou členů banksterského kartelu, zadlužováním periférie, vnucováním jednostranně výhodných smluv, kontrolou cizích ekonomik prostřednictvím kartelu centrálních bank a jeho filiálek (jako MMF, Světová banka, různé agentury, vč. OSN), dosazování vlastních agentů do servisních elit vazalských států a vydíráním vojenskou silou. Všechny ty měnové carry-trade, petrodolary, měnové swapy, diktáty IMF a Světové banky, deriváty i vynucené nakupování stále rostoucího dluhu vlády USA vazaly, nebylo a není dosud ničím jiným než systémem spolufinancování nadnárodního banksterského Impéria.
Každé Impérium v minulosti skočilo primárně ne v souvislosti s různými vojenskými či politickými neúspěchy, ale na parazitismus, který se ve finální fázi promítal na chování elit vůči jejich měně a neprivilegovanému obyvatelstvu. Jejich náklady na provoz Impéria prostě převýšily jejich vlastní i nakradené zdroje. Zlaté mince měly stále menší obsah zlata, poté je nahradily nikláky, až došlo ke ztrátě důvěry v měnu a udržitelnost státu, který podvádí a krade, a pak už i legie začaly dezertovat a drancovat vlastní území Říma.
„Americké“ Impérium, které převzalo globální odpovědnost již na konci 1. světové války, a tuto svoji moc konsolidovalo 2. světovou válkou, prošlo fází extáze z nabyté geopolitické moci na sklonku 40. let a v průběhu 50. let minulého století. Za to, že se problémy imperiálního přetížení (imperial overreach) začaly projevovat až na počátku 60. let, vděčí Amerika prezidentu Eisenhowerovi a jeho týmu. Katolík J.F. Kennedy sice patřil k americkému establishmentu, ale záhy pochopil, že USD ve výhradním vlastnictví FEDu a jeho pánů je konec Ameriky. Představoval neparazitní disent v Pyramidě. Impérium se rozhodl spolufinancovat emisí státovek, což znamenalo rozbití monopolu soukromého FEDu na emisi světové měny a bilionové ztráty, zmenšený odbyt pro jeho finanční zboží . Svůj disent nepřežil a po jeho smrti se Impérium finančně i militaristicky urvalo ze řetězu.
Americký stát přešel kompletně pod velení FEdu s prezidentem Johnsonem, bobtnal, byrokratizoval se po bankovním vzoru, rostly vojenské základny USA po celém světě, válčilo se ve Vietnamu a začal život na dluh. A vše to finančně podporoval právě FED, neb není lepší bankovní byznys než státní dluh.
Nástup éry defraudací, dezinformací a bublin
Když Nixon v roce 1971 oficiálně zrušil „zlaté okénko“, oficiální vazbu měny na zlato, de facto tím zrušil mezinárodní platební vyrovnání nerovnováh v obchodní bilanci a de facto zdefraudoval zlaté rezervy, které musely vazalské státy Impéria uložit jako zástavu Impériu ve Ft. Knoxu a pod Manhattanem, a Friedman protlačil zrušení Bretton-Woodských dohod č. 2 a svoje ďábelské dítko – systém plovoucích směnných kurzů volnosměnových měn (Impérium tak získalo možnost ovlivňovat i ničit hospodářský rozvoj vazalských měn stanovováním směnných kurzů), nebylo to proto, že by se anglo-americké elity zbláznily, ale proto, že systém dorazil na útes bankrotu. Impérium změnilo pravidla, na úkor periférie tak, aby americká strojovna nenesla sama náklady Impéria. Defraudaci samozřejmě zaplatili daňoví poplatníci z periférie za skřípění zubů některých nacionalistů, jako třeba De Gaulla.
Není třeba zdůrazňovat, kdo vodil za špagáty Nixona, a kdo tímto činem získal nejvíce. Přes všechny výtky je nepochybné, že zlatý standard bránil úvěrové expanzi, plýtvání států, zadlužování a udržoval inflaci v mezích do 2-3 %. Bankovnímu byznysu i Impériu samotnému se otevřel prostor pro manipulaci doslova celým světem. Není vůbec přeháněním, že v roce 1971 skončil kapitalismus a tržní ekonomika jako autoregulační systém, skončila férovost v mezinárodních obchodních a finančních vztazích, což se přirozeně projevilo se zpožděním i v oblasti mezinárodní politiky a mezinárodního práva. Kolektivně, byť banksterskými elitami za oponou tvořená, schvalovaná a dohadovaná pravidla hry nahradil diktát a vydírání ekonomickou, finanční a vojenskou mocí. Diktát FEDu a jeho majitelů.
Začala éra systémových krizí zvaných „boom-bust“ nebo také bublinová ekonomika založená na umělém vytváření konjuktur (kdy FED cpal do ekonomiky peníze – likviditu prostřednictvím státu i bank) a následných krizí, které z neprivilegovaných úspěšných dělají nuzáky, a jejich majetek padá za babku do rukou vyvolených. Svět peněz se přestal zajímat o to, co za šaška sedí v Bílém domě, ale visí na rtech šéfa FEDu.
Skončila éra průmyslového rozvoje, éra reálné ekonomiky, éra reálných potřeb, éra úspor, coby základního faktoru tvorby kapitálu, skončila éra finančních trhů, coby objektivního stanovitele tržní ceny, éra objektivních informací a statistik, skončila průhlednost, transparentnost, solidnost a důvěryhodnost finančních, státních i společenských institucí.
Nastoupila éra dezinformací (blbec se okrade snáze), debilizace školských systémů, systémů vzdělávání, a jejich produktů, koncentrace mediálního trhu do rukou 6 vyvolených rodin, komercializace všeho, vypjatého sobeckého individualismu, úspěchu definovaného nikoli zásluhami o společnost, ale v jednotkách peněz. Byla zlikvidována i bajka o meritorní společnosti, a nahrazena velmi třídní diktaturou parazitních dobývačů renty. Došlo k náhradě přirozených vzorů chování i konání člověka za prázdnou celebritní image. Vzorem přestal být Henry Ford nebo Iacocca, vzorem se stal Gordon Gekko z filmu Wall Street. Bezohledný, sebestředný ničitel, parazit, podvodník a šmelinář.
Postupně zemřel kapitalismus, demokracie, soudnost, kontakt s realitou, schopnost žít na vlastní účet, myslet vlastní hlavou, něco vymyslet, co by nebylo v zájmu pouze jednotlivce, nebo mafie. U 99 % procent lidí umřel pud sebezáchovy, osobní iniciativy, schopnosti bojovat za vlastní zájmy, myslet na zájmy vlastních potomků, řada faktorů rozbila základ státu – rodinu. Svět se intuitivně změnil v bandu parazitů, v níž úspěch znamená být největším zlodějem, manipulátorem, privatizátorem a vládcem doslova všeho, i statků přírody jako je pitná voda, které mu nepatří. A za vším je všemocný kult peněz, kdy už i velmi vzdělaní lidé věří, že mají hodnotu. Amsterdamské protokoly Výboru 300 z roku 1898 naplněné v praxi.
Pánům peněz se z učebnic podařilo vytlačit nejen vše, co není v zájmu bohem preferovaných tiskařů peněz, do odpadkového koše zahodili i celé dějiny měnových systémů, ve kterých je děsivé ponaučení z 5 tisíc let zkušeností s důsledky totální vlády peněz a banksterských podvodů. Lidé žijí v mylném domnění, že dnešní systém je věčný, dnešní mocní všemocní, že je někdo ochrání před tím, co prostě musí přijít a že sami disponují luxusem na to budoucí ani nemyslet, natož se na to připravit. O to větší bude šok s budoucího globálního Výmaru a navazujících globálně politických změn nazývaným Novým světovým pořádkem – NWO. Zatím žijí v mediální iluzi, že „dnes je všechno jinak“, že rozvoj technologií, lidského poznání a já nevím čeho všechno – zabrání opakování procesů, tolikrát historií dokumentovaných, že je možno je zařadit k zákonům přírodním.
Žijeme v etapě vývoje lidstva, kdy úžer vládne stále tvrdší rukou, neb má k dispozici a v žoldu sám stát, jeho donucovací nástroje, politiku zastupitelské demogracie, která již nezastupuje občany, ale peníze a zájmy jejich tvůrců. Peníze jsou moc, peníze koupí v demoralizované a atomizované společnosti vše, včetně loajality a integrity lidí. Ovládání nástrojů státní moci zároveň představuje neomezený zdroj vydírání v podmínkách legislativní revoluce sil korupce, neb chaos a neznalost neustále se měnícího právního rámce každého člověka činí dodržování zákonů nemožným pro 99% obyvatelstva. Takový zákon jako dravotní reforma USA, populárně zvaný „Obamacare“ představuje 22 500 stran nesrozumitelného textu, který nikdo nikdy nečetl celý, a pokud někdo četl, důsledky nepochopil. A to ani v Kongresu USA. Demogracii se znelíbíte, a akční trojky nadnárodního kapitálu jako je třeba ta, vytvořená Baradáčovou, Ištvánem a jedním elitním policajtem, pošlou do chládku nejen Rathy, ale doslova každého poslance či občana, neb v korupcí promořeném systému vlády se na každého něco najde, a pokud náhodou nenajde, tak se důkazy taxikářsky vyrobí. Žijeme v době privilegovaného práva božích vyvolenců, pro kterou je obyčejná lidská spravedlnost omezováním operačního prostoru pro pány světa.
Tenhle svět není o přírodní rovnováze, solidaritě, vzájemnosti, kolektivistickém charakteru „homo sapiens“, o rozvoji – to je o budoucnosti – je o parazitismu a dnešku. Proto zkolabuje velkou ranou, naráz a v nepředstavitelné devastaci nejen majetku a životního stylu, ale i stávajícího přístupu k životu a iluzí o světě kolem nás a o sobě samých.
Svět reálné ekonomiky, reálných podmínek pro udržitelný rozvoj či zachování společnosti, společenského řádu je přecpán neklasifikovatelnými, nestanovitelnými a i nepoznanými (či zapomenutými) faktory, které je nedají uvěznit do počítačových modelů řízení či ovládání světa. Proto elity řadu zásadních proměnných vůbec neberou v úvahu, a simplifikace jejich uvažování, zvolených nástrojů i stanovování cílů je děsivá. Hrají si s ohněm, a mají za to, že protože se sto let vlastním ohněm nikdy nepopálily, že jim to zase projde a …. popálí se zase někdo jiný k jejich benefitu.
Svět, v němž je parazitismus pánem, svět, v kterém je úspěch definován mírou parazitismu a ochoty porušil veškeré morální principy, právní rámce, i desatero, nemůže v dnešní míře rozkladu základních lidských hodnot a měřítek, obyčejné spravedlnosti, přežít. Budeme-li všichni parazity, kdo nás bude živit, kdo nám bude zajišťovat všechny ty komparativní a kompetitivní výhody? Nepožereme se navzájem? A není to, koneckonců cíl celé té hry šéfů globalizovaného světa? Není to agenda globálních eugeniků jako je filantrop Soros nebo magnát Gates? Není to agenda Rockeffellerovy nadace?
Vzhůru k nové totalitě
FED a jeho majitelé tedy používají totální kontrolu emise peněz jako politický nástroj transformace světa. Mění vnitřně rozložený (paralela SSSR) aparát Impéria a jeho ekonomický kabát na dirigistický, vrcholně centralizovaný, autokratický systém diktátu globální finanční věrchušky, chcete-li nomenklatury, stále více se systémově i organizačně blížícímu modelu zaniklého SSSR. Včetně aspektů vybudování všemocného policejního státu. Ani gulagy (Fema campy) s kapacitou 1,5 milionu vězňů nechybí. Občané států Západu přicházejí o svoje bývalá práva, svobody, žijí ve světě lživé propagandy a padá dlouhodobě a nezadržitelně jejich předchozí uměle vytvořená vysoká životní úroveň. Jestliže sovětští Chazaři svrhli svoje podmaněné národy do gorbačevského a jelcinovského chaosu z prvního patra, ti američtí svrhnou ty své z vrcholu mrakodrapu, postaveného na dluh, na úkor celého světa.
Svět globálních elit může ledacos, devastovat a zabíjet odpůrce, mučit v Guantanámu, ale nevím, co si počne s masou minimálně 59 milionů silně ozbrojených Američanů, co přežívají na potravinových lístcích a v tomto úžerovém systému sebedestrukce nemají žádnou budoucnost. A poté, co spadnou z výšin svojí ignorace po nějakém novém a ještě větším 9. září, si půjdou pro svoje iluzorní občanská práva se zbraní v ruce. Nelze čekat nic jiného, přes dvěstě let si svůj životní prostor vymezují s bouchačkou v ruce.
Moc FEDu je velká, ale není nekonečná. I emise ničím nekrytých peněz má svůj konec, který je daný ochotou vazalů Impéria akceptovat tyto iluzorní peníze jako platbu za reálné, užitečné produkty a služby. A krize důvěry již nastala. Nejen státy BRIC, ale i další země, které se stále s větší dynamikou zbavují dolarových rezerv, US dlužních úpisů, tvoří mohutnou globální zónu, kde se obchoduje v jiných měnách, a díky americké aroganci a finanční válce proti Iránu, dokonce i ve zlatě. Poptávka po dolarech klesá, jsou země, jako např. Jižní Korea, kde již i podomní obchodníci na ulici odmítají dolary přijmout jako úhradu za zboží či služby. To je změna globálního vnímání světové měny srovnatelná k počátku doby ledové. Dinosauři ale stále nechápou, že ztrátu důvěry nelze restaurovat ani destrukčním potencionálem sta svazů letadlových lodí USA.
Imperiální přepětí transformované do reálné ekonomiky USA tím, že se stát podíl svojí neproduktivní spotřebou na HDP 30 %, finanční sektor se svými podvody cca 35 % a reálná ekonomika jde do kytek, se projevuje tím, že US stát si půjčuje na provoz Impéria každý druhý dolar. Při všem tom vysávání zbytku světa je 50 % deficitu státního rozpočtu kryto půjčkami – dluhem ve formě papírových příslibů nesplnitelného – tedy zaplatit dluh i s úrokem někdy v budoucnosti. A FED mu dodává penízky výměnou za nesplnitelné sliby. Řečeno hrubě, vezmeme-li všechny dluhy a budoucí platební závazky USA dohromady, Američané by nesměli ani žrát po nějakých 36 let, aby se dluhu zbavili. To přirozeně není možné, a tak je jisté, že v určitý okamžik udělají na svět dlouhý nos, vystrčí na něj zadek a vybídnou k políbení. S ohledem na vojenskou sílu a renomé gaunera, půjde o neodolatelné vybídnutí a přímou cestu do role globálního outsidera, desperáta, izolace a ztráty důvěry a respektu na generace. Ještě přede dvěma roky se u aukcí amerických státních dluhopisů tísnily davy cizinců, kteří, ve stávající situaci obecné nejistoty, co bude zítra, kupovali americké dluhopisy v přesvědčení, že jde o „bezpečnou investici s garantovaným ziskem a výplatou“. Asi před rokem skuteční cizinci, zejména vlády a finanční subjekty BRIC, Japonska, ale i dalších státu, začali mezi zákazníky nejen chybět, ale začaly se těch papírů zbavovat. Postupně, aby šéfy světa moc nepopudily a nestihlo je nějaké to umělé zemětřesení, či cyberútok, či jiná chuťovka, jako odkloněné cyklóny, útok na měnu, a tak podobně. Cizinci-necizinci (hlavně centrální banky vazalů, nebo zahraniční pobočky ve vlastnictví členů FEDu, loajálně setrvávají, ale i ony mají svoje meze, i když do USA vlastně jen posílají zpět americké dolary, co jim v rámci různých instrumentů a v utajení, poslal sám FED. Udržují dnes zdání, že o US dolar je na měnovém trhu stále zájem a že je oním „bezpečným přístavem“ pro neamerické investory. Proto ony všemožné snahy o posilování US dolaru probíhá vytváření krizí jinde, jako třeba v EU a Japonsku, rozšiřování fám o stavu čínské ekonomiky – jinými slovy vytváření dojmu, že US dvorek je úžerem zahnojený nejméně. V dnešní světě manipulací již nejde o kupní sílu dolaru či měny obecně, jde o IMAGE, iluzi solidnosti a síly. Proto ony neuvěřitelné útoky na cenu papírového zlata. Navíc, vzhledem k tomu, že, odečteme-li export zbraní a letadel, je obchodní bilance USA silně negativní, je iluze vyšší hodnoty US dolaru i velmi potřebná, na rozdíl od exportérů do USA, kteří soutěží v devalvování svých měn vůči dolaru s cílem získat kompetitivní výhody na trhu.
Obamova vláda dnes vyrábí dluh tempem 85 miliard dolarů měsíčně, pro 50-80 % z nich nejsou cizí kupci, a tak nový dluh kupuje – kdo jiný, než FED za imaginární peníze vzniklé stiskem tlačítka na počítači. Kdyby to bylo možné dělat donekonečna a beztrestně, mohl být komunismus v USA již za Rosenfelda-Roosevelta.
Stále větší množství ničím nekrytých peněz honí stále méně statků mající užitnou a tržní hodnotu, stále méně takových statků je k mání za jakoukoli cenu. US dolar je zombie, skořápka bez obsahu, status pro stupidy, image zevnitř rozkládaného Impéria, iluze a reminiscence bývalé slávy a síly. A o tuto roli jediné světové měnu tu jde. Je zdrojem nejen bubliny amerického snu a životního stylu, úrovně v Americe, je to nástroj okrádání celého zbytku světa. Padne všechno, obětují kohokoli a cokoli, i přátele a spojence, ale kontrolu tiskárny světové měny a právo tvořit peníze, nepustí z rukou ani za cenu nového holocaustu, nové „horké“ světové války.
Tiskaři peněz změnili systém, změnili svět, zrušili uzance, zvyklosti, pravidla hospodářské soutěže, oceňování majetku, kapitalismu odebrali základní funkce, provozní řád a sebezáchovné, rekuperační mechanismy – to co k prospěchu úžeru vyvinuli, je neživotaschopné, to je objektivně slepá ulice pro lidstvo, pro tuto planetu.
Zdá se, že „Majesty´s Twelve“ již rozhodla, že problémy spojené s pokroky v technologiích, produktivitě práce, robotizaci, jako rostoucí nezaměstnanost, lokálně neudržitelný demografický vývoj a další globální disbalance, bude řešit velmi razantně a s talmudickým sadismem – depopulací válkami, pandemiemi, snižováním imunity lidí prostřednictvím léků a potravin, ovlivňování lidské reprodukce. Nepotřebují ke svému štěstí tolik poddaných a otroků a zdrojů pro uživení světové populace ubývá.
V takovém intelektuálně zvrhlém světě peníze nemají jakoukoli cenu. Iluzi, kterou si sám vytvořím, mohu sám, o své vůli i zničit.
Podvod zvaný frakční rezervy a finální bublina státních dluhů
Tvořit peníze z ničeho, než mu to bylo pány světa zakázáno pod trestem smrti neposlušný, uměl v minulosti i stát. Tvořil státovky. Úroky z úvěrů šly zpět do státního rozpočtu a stát splacené úvěry prostě vymazal, protože neměl důvod stimulovat inflaci, znehodnocování měny, jeho hospodaření nezáviselo na generování úžeru, ale na růstu reálné ekonomiky. Nechtěl ruinovat svoje občany a překážet rozvoji ostatních subjektů ekonomiky i kultury.
Frakcionální rezervní bankovní systém je jeden velký podvod. Řekněme, že si vkladatelé uloží do banky jeden milion, který reprezentuje užitnou hodnotu odložené spotřeby. Banka musí podržet na účtu cosi mezi 8-10 procenty této částky ve formě rezerv pro případ, že si vkladatelé přijdou svoje vklady vybrat. Ještě před nástupem Volckera do postu šéfa FEDu platilo, že banka může vytvořit nové peníze – úvěry v pákovacím poměru 8:1, tedy v našem případě 900 tisíc krát 8, tedy 7,2 milionu. Jde tedy o cca 7 milionovou iluzi, za kterou si příjemce úvěru něco koupí. Prvním co příjemce platí je co? No úroky přece, protože o ty jde, ty jsou ziskem banky, ty jsou tím, co odčerpává kapitál z produktivních odvětví směrem k úžeru. V okamžiku, kdy zaplatíte úroky, má banka jistý zisk, když zaplatíte dalších 900 tisíc je za vodou a zbytek je čistý parazitismus. Odčerpávání reálně vytvořených užitných hodnot a kapitálu z produktivní ekonomiky. Za cizí peníze vytvořila banka fiktivní peníze, které si nechává krvavě platit reálnou prací.
Čím více půjčuje, tím více likviduje všechny kolem, kteří do toho frakcionálního podvodu a hry na blbce nevidí. Tuším, že to byl bankster par excellence, poválečný šéf Bank of England, který se, již mimo aktivní službu, vyjádřil lapidárně: “Kdyby lidi věděli, jak se vytvářejí peníze, druhý den by byla revoluce“.
Kdyby. Kdyby lidé věděli, že cca 40 % ceny skoro každého výrobku na trhu tvoří náklady spojené s financování výroby, úvěry, pojištění, zkrátka úžer, že zestátněním finančnictví a zavedením státovek by jejich kupní síla a životní standard se zdvihl ne o 100 %, ale o víc, protože by je nekorporátní stát už nemusel zadlužovat a měl by více peněz na vše, od mostů po důchody, poklesla by i inflace, firmy by měly více kapitálu na rozvoj i vyšší zaměstnanost – bylo by jim zřejmě jedno, jestli tuto změnu prosadí levičák, pravičák, černý či fialový, jestli zrovna budují ten či jiný -ismus. A řešení všech těch globálních problémů a nerovnováh by se obešlo bez válek a ničení, bez kterých se ten banksterský svět úžeru prostě neobejde.
Války bez úvěru, to nešlo ani za krále klacka, natož dnes. A úvěr – to je přece zadlužení, příjmy úžeru, parazitů někdy až na generace. Neválčete, máte-li banku a korporátní stát v kapse. Neválčete, když vlastníte válku financující banky na obou stranách fronty.
Dotkl jsem se problematiky největší bubliny všech dob, bubliny státních dluhopisů, nesplatitelnosti státních dluhů. Až dozraje, pánové světa ji propíchnou stejně tak, jako propíchli všechny předcházející bubliny. Privatizací zisků a socializací ztrát převedli majitelé kasina dluhy ze svého skvělého hospodaření z bank, přes korporativistický stát na svoje poddané – daňové poplatníky. Kalouskova složenka byla symbolická. Říkala všem: „My dluhy a podvody děláme, my se tím živíme, a vy zaplatíte svoji omezenost a hloupost“. Politicky stupidní, zvlášť před volbami, fakticky upřímnost dementního zloděje, který ztratil pud sebezáchovy a cit pro akceptovatelnou míru arogance. Pohrdání finančně nesvéprávným póvlem. Ta chemická opice jen kopíruje stav mysli a chování pánů světa.
Je třeba se ale trochu vrátit k tomu, že FED a jeho pobočky (ECB, Bank of England, Bank of Japan, Bundesbank, ale i ČNB a další) tu nejsou k ochraně zájmů společnosti, státu či nějakého ismu, ale jsou globálním orgánem soužícím bankám, a to ještě jen systémově důležitým superbankám, pojišťovnám, fondům a dalším finančním institucím patřícím do portfolia majitelů FEDu. Kdo nevěří, může si ověřit, že jen v USA ročně padá cokoli mezi 150 až 250 nezávislých bank, a jsou polykány jako maliny oněmi „too-big-to fail“ superbankami, který jsou samy o sobě plazícími se archeotypy bankrotu. Kdysi, asi před 5 lety, po pádu Lehmana, se korporátní stát a jeho FEDem kontrolovaný kontrolní orgán FDIC pustil do tzv. zátěžových testů bank s cílem zjistit, jak si banky vedou po té Lehmanově popravě a rachotu realitní bubliny. Pro ty velké, samozřejmě, vše dopadlo tak, jak mělo, ty malé skřípli, až jich řada popadala jak hrušky do nastavené plachty. Ve velké tichosti se v návaznosti na první stress testy změnila pravidla hry.
Ono totiž, když vypukne krize, tak to, co mělo tržní hodnotu, řekněme 100, má okamžitě po krizi tržní cenu také třeba jen 10-20. V duchu principů obecně platných principů pro kapitálovou přiměřenost, tedy poměr mezi vlastním kapitálem, aktivy a výší poskytnutých úvěrů (tedy normálně 8:1), se pokles majetku bank projevil zvýšením pákování systému na cca 20:1, v případě průměru Evropy na 28:1. Protože pro privilegované neplatí žádná omezení, dostaly se superbanky jako Citi, Bank of America, JPMorgan Chase a další giganti jako třeba pojišťovna AIG k pákování až na úrovni 60:1. To pak stačí pokles tržní cen aktiv o necelé dvě procenta, a gigant nad zákonem je bankrot, bez kapitálu a run na banku je zákonitostí. Co s tím? Bankster, co lže a krade i ve spánku, si věděl rady. Banky, co dřív byly povinny ze zákona oceňovat svůj majetek kvartálně dle reálných cen na finančních trzích (mark-to-market valuation), získaly potichu, s vyloučením mediálního krytí, právo si oceňovat svůj majetek – JAK CHTĚJÍ a JAK POTŘEBUJÍ, a nikdo nemá právo jejich iluzorní sebeoceňování napadnout. Představte si, že si chcete vzít úvěr 100 milionů, ručíte svým domemv tržní ceně, dejme tomu 3 miliony, ale jeho hodnotu si sám oceníte na 100 milionů. A najde se někdo, kdo vám ten úvěr nejen dá, ale ani vás za ten podvod nezavře, protože na vás je právo i stát krátký. To sice pro zloděje nemá chybu, ale nemůže to být integrální součástí fungujícího ekonomického systému.
A toto je okamžik, kdy skončila i iluze o trhu, natož volném či svobodném trhu. Skončila též i vzájemná důvěra bank, dokonce i mezi těmi bankami – zakladateli FEDu, a zamrzl mezibankovní trh. Nikdo z nich totiž dnes neví, jestli jeho partner nepůjde zítra na blok, zu grund. A půjde-li jeden velký hráč, či několik velkých hráčů současně, sesype se na hromadu celý finanční systém. Přestala platit i pravidla kasina, každý za sebe a Pán Bůh za všechny. A tenhle graduálně se rozsypávající bordel již dnes drží pohromadě akorát podvod, zlodějina a podpora FEDu, bez které bychom už Citigroup, Goldmana Sachse, JP Morgana, Deutsche Bank, Societé Generale, Unicredito, Barclays, Lloyd´s a další ikony banksterského souhvězdí dávno neměli.
Totální moc úžeru, společenského parazitismu reprezentovaná vlastníky FEDu, jimi ovládnutého státu, médií i jimi kontrolovaných a financovaných společenských organizací od lidsko-právních po ekologické, vede svět do globální katastrofy. Veškeré funkční alternativy nemilosrdně likvidují (emise státovek, státní banky a jiné státní či družstevní finanční instituce). Kontrola „krevního systému“ planety je totální. Na cestě k individualizovanému otroctví a bezprávnosti stojí již jen onen sice zkorumpovaný, ze všech stran ničený (i zevnitř) národní stát. Zřekneme-li se ho, padne poslední organizační a funkční struktura, která má na to, hájit alespoň elementární práva a nároky svých občanů a je svým občanům odpovědná, závisí na jejich vůli a podpoře. Proto je instituce národního státu předmětem kritiky zprava, zleva, seshora i zdola. Málokdo si ale uvědomí, že špatnou vládu můžeme nahradit jinou z vlastní vůle, ale v okamžiku, kdy nám bude panovat zaměstnanec Goldmana Sachse, třeba z Bruselu, nepohnou s ním ani milionové demonstrace odporu. Uškrtí nás na nudli z přerušených peněžních a obchodních toků, dluhů, nezaměstnanosti, uzavření jejich bank, prostě přes jimi kontrolované peníze nám zajistí tmu, zimu a středověk. A ani na nás nebude muset pouštět svoje vlčáky v neprůstřelných vestách. Křižácká válka prostředky mamonu.
Žijeme ve velké době. Zahnívání kapitalismu, od kterém psal Karl Marx na náklady domu Rothschildů, vidíme v terminální fázi Krebsova cyklu rozkladu organiky na CO2 a vodu. Nic nefunguje tak, jak fungovalo po staletí, ve stadiu klinické smrti je nejen globální režim FIAT měn, globální finance, tvorba kapitálu, reálná produkční ekonomika a globální obchod, plný strukturálních nerovnováh, zmonopolizovaný trh zničil základy fungování zákona nabídky a poptávky, monopolní zisky ničí koupěschopnou poptávku, ničí lokální trhy a produkční kapacity, vyvolávajíce tržní situace, kdy lokální ekonomiky se mohou zhroutit při výpadku dodávek i elementárních potřeb občanů ze vzdálených výrobních lokalit v případě přerušení dopravních koridorů. Pro příklad, pokud by přestala Čína dodávat svoje spotřební zboží do USA, do tří týdnů si výkladní skříň demogracie nemá čím utřít panímandu a mýt ruce. Chrámy konzumu budou prázdnější než sámošky v nejhorších dobách Ceaušeskova Rumunska.
Že svět po této cestě nemůže pokračovat o moc déle, musí být jasné každému, i pánům světa. Na rozdíl od 99 % lidí na ulici, globální elity jsou připraveny na přicházející zákonitou ránu, proti které bude incident „Lehman Brothers“ úplnou srandou.
Okamžik vyvrcholení morální krize talmudického Západu, konce jedné hegemonie, relativního míru, vlády bezpráví a zločinců, iluze demogracie, vyvrcholení globální třídní války je za rohem. Proč? Ze všech možných odpovědí zvolím tu nejzásadnější – elity už nebudou mít co komu co zcizit, ukrást, koho podvést, nebude kolaterál na další úvěry – a tak v duchu chamtivosti začnou zcizovat úspory a majetek těch 99 % – Kypr, ESM, vykrádání penzijních a jiných fondů budiž globálním vzorem. Půjdou až nadoraz, protože nemají zábrany, nemají strach, nemají pojistky. A pak ulice povstane, neb nebude mít z čeho žít, a ekonomika pro koho vyrábět, zaměstnávat.
Nevěřící Vodníci mohou pochybovačně kývat hlavou, třeba se i smát. Nemusí věřit ničemu, co se jim nehodí do krámu. Mohou věřit na nekonečnost konečného. Na to, že se jich to netýká, že to někdo za ně vyřeší a nabídne další iluzi. Třeba jen oddálení nevyhnutného. Ale přijde den, kdy generátory lží a iluzí přepnou na úplně jiný režim. A ten se líbit nikomu nebude. Nevěřící Vodníci nebudou věřit už ani vlastním smyslům. Nebudou mít ani tušení, že tohle drama už tu nejednou bylo, jen nebylo v globálním měřítku.
