Poslední hysterické eskapády ministra Kalouska jsou ukázkovou esencí arogance moci naší tzv. politické elity. Jeho ústy je nám sdělováno, že on (respektive oni) je (tedy jsou) de facto ten stát, ba co víc i zákon. Nechali jsme vyrůst téměř obludná mocenská monstra. Voliči jim dávali opakovaně své hlasy. Média je adorovala jako protikorupční a rozpočtově odpovědné zachránce. A teď zíráme. Smráká se nad některými polobohy české kotliny. Není to jen o Kalouskovi, totéž se dá říci i o státním mega manažerovi Romanovi, a mnoha dalších státem vydržovaných suverénech. Na dnešní scény se dá jistě nalézt několik trefných lidových přísloví. Ale příliš velká zábava to nebude, naopak, spíše až mrazí z toho, kam až jsou schopni někteří zajít, a jak devastující ztráty to generuje.
Ve stejné době se tandem Klaus – Zeman chystá na prodloužení své nekonečné mise. Sílu mají ohromnou. Zdroje jistí Petr Kellner se svými ruskými partnery. Zapomenuty budiž všechny tzv. transformační ztráty. Nechme navždy u ledu příběh „bermudského trojúhelníku české ekonomiky“, což bylo působení Konsolidační agentury. Nepátrejme v detailech hospodaření ČEZ. Neptejme se již po drahých nákupech a nevýhodných prodejích. Těch odložených, časem zaprášených témat, je již pěkná řádka. Věnujme se raději destrukci Evropské unie, globálnímu oteplování a popisu „zásluh“ budovatelů českého kapitalismu na přelomu milénia. Sem tam se otevře nějaký institut či čerstvě opravený park, aby lid z podhradí viděl, že panovníci na ně myslí.
Já se však domnívám, že tato selanka zaznamená velmi vážnou trhlinu již letos. A bude to v souvislosti se sestavováním státního rozpočtu. To totiž padne ta falešná iluze o tom, že jsme ostrovem stability a prosperity v rozbouřeném moři globální krize. Nejde zdaleka jen o absolutní ta či ona čísla, ale o trendy a celkovou atmosféru ve společnosti. Jde také o nebývale nízkou míru alespoň elementárních sdílených priorit a principů při správě země. Krize důvěry šplhá na svůj vrchol.
Nuže pánové, konec legrace a karty na stůl! Nezachrání vás ani sebelepší masky rádoby starostlivých hospodářů. Ztráta vaši prestiže a důvěry je nezvratná, pokud ji někdo někdy měl, čeká nás bolestivé potkání se s realitou. Mix neumětelství a nemravnosti připravuje svůj závěrečný účet. Píši o tom již řadu let a tudíž nejsem překvapen. Co bude dál? Uvidíme. Tunelů máme za poslední léta víc než dost, ale světla na jejich koncích se jaksi nedostává. Bohužel se opět naplňuje naše dějinné prokletí o tom, že největším nepřítelem Čechů jsou Češi samotní.
