Září 04, 2011
Mnoho ekonomických Nostradamů už dlouho předvídá, že epitaf na americkém náhrobním kamenu bude znít: „Made In China“. Ale náhodný pozorovatel si pravděpodobně stále ještě nemyslí, že pohřební průvod už vyrazil. V minulém roce ovšem mnozí už zmoudřeli. Díky záplavě ohromujících titulků, se dozvídáme, že čínská invaze není vzdálenou možností, ale že už probíhá.
Začalo to tím, že v únoru ABC News ohlásily, že skoro každá suvenýrová drobnost s americkou tématikou, kterou prodají v muzeu Smithsonian Institute, je vyrobená v Číně. Pak jsme se dozvěděli, že San Francisco kupuje nový most na překlenutí zálivu v Číně. Teď se objevuje zpráva z New Yorku, zveřejněná v New York Times, že město udělilo obrovské zakázky, placené z peněz daňových poplatníků, čínským firmám, podporovaným státem, a to, aby „renovovaly metro, přestavěly most Alexandera Hamiltona přes řeku Haarlem a vybudovaly novou stanici severní tratě metra u stadionu Yankee.“
Zarážející na tom všem je, že to rychle přebila zpráva z minulého týdne, že nový pomník Martina Luthera Kinga ve Washingtonu byl navržen oficiálním sochařem čínské vlády a zhotoven špatně placenými čínskými dělníky.
Trend je takový, že by měl znepokojovat každého Američana. Známkou toho, že tu máme velký problém, je přece to, že pomník obhájce lidských práv, který odsuzoval i „hladové mzdy“ a zemřel, když podporoval stávku odborářů, je budován odborově neorganizovanými nevolníky z Číny.
Ale co to všechno vlastně znamená?
Xenofobové řeknou, že vzestup Číny ohrožuje americkou globální kulturní hegemonii a hrozí nám pesimistickou představou, kdy se my všichni budeme učit mandarínskou čínštinu a používat jídelní hůlky.
Taková bigotní demagogie nás ovšem odvádí od skutečné krize, která na nás zírá ze zrcadla – není to krize cizí, ale naše. Při všech řečech o nebezpečí vnějšího napadení, nám tato čínská invaze ukazuje skutečný problém, že totiž Amerika už není ochotná či schopná investovat do vlastní budoucnosti.
Tímto problémem je zřejmě a otřesně … naše vlastní vláda.
Naše veřejné mínění je proti multinárodním společnostem, které se starají jen o maximalizaci zisku svých akcionářů, a zdá se být zaměřeno na budování naší Ameriky. Ale v tomto zlatém věku politiky velkých peněz a faktu, že si multinárodní společnosti kupují naše zákonodárce, dostáváme pravý opak toho, co chceme, a to i při krizi a nezaměstnanosti. (Pozn.překl.: Naše zákonodárce si společnosti evidentně nemusí kupovat, oni se nabízejí sami.)
Dnes místní zastupitelstva outsourcují projekty veřejných prací a nestarají se o místní firmy, sněmovna splachuje návrhy zákonů, usilujících o záměr „kupuj jen americké zboží“ a president obhajuje obchodní smlouvy, které povzbuzují naše firmy, aby vytvářely pracovní místa v zámoří. A tak se nemůžeme divit, že americké suvenýry jsou vyráběné v čínských továrnách, že americké realitní a developerské firmy jsou v rukou čínských společností a že pomníky obhájců lidských práv jsou budovány čínskou nevolnickou prací.
Naši zkorumpovaní politici se vůči veřejnosti obhajují tím, že Američané vlastně nechtějí ta pracovní místa, která by vznikla, kdyby zákonodárci preferovali domácí investice. Například minulý týden – Ron Kirk, představitel Bílého domu pro obchod, řekl, že bychom se neměli starat o místa, které „otevřeně řečeno v Americe nechceme – přece ta produkující levné výrobky a vytvářející místa pro nekvalifikované“. Je to repríza roku 2006, kdy senátor John McCain řekl odborářům to samé.
Pravda je ovšem zcela opačná – miliony nezaměstnaných Američanů zoufale usilují i jen o kousíček ekonomického vlastenectví, které by jim opět zajistilo práci. Ale náš politický systém nespočívá ve vlastenectví, ale v klamu, který se skrývá v Kirkově prohlášení.
Díky tomu představa, že úspěšně uzákoníme potřebu domácího investování, je jen toužebným přáním. Je totiž úplně nesmyslná stejně jako představa, že dnes vstoupíme do velkého obchodního domu, kde bychom mohli najít většinu výrobků z vlastní americké produkce.
Převzato z AlterNet
Překlad: onlooker
Námět: Václav Umlauf
