Tak vám byli dva životem protřelí kumpáni, kteří prolezli skoro celý svět, vždycky někde někoho vypekli a napálili, poměli se dobře a uměli zmizet včas, dřív než byli prokouknuti, aby po čase zase začali provozovat své taškařice někde jinde. Jednou takhle už měli jen pár krejcarů v kapsách a temné mraky podezření se kolem nich počaly zatahovat. Nejvyšší čas vzít nohy na ramena. Ale kam? Přemýšleli, dumali, zkoumali atlas světa, až náhle objevili vzdálenou zemičku, o které snad ještě nikdy nic neslyšeli. To by stálo za pokus podívat se do toho císařství Saprlotského! Nic nelenili, pobrali co mohli, naložili to do svého bouráku z druhé ruky, popadli saky paky a laptop a hurá vstříc novému dobrodružství! Když dorazili do hlavního města Heršvec, vyhledali nejlepší hotel, tam se uložírovali, představili se jako reprezentanti internacionální konzultační company a hned se vydali na průzkum. Nejdříve prošmejdili obchody. Zboží nic moc, ale ceny byly nizoučké, až si naši braši libovali, jak dlouho vydrží s penězi.
Prošli celé město křížem krážem a hned viděli, jak jsou tam sto let za opicema. Zkrátka pole panenské a neorané, akorát tak zralé pro jejich kultivační působnost. Večer věnovali návštěvě místních hospod, putyk a krčem. Těch bylo kupodivu dost, čepovali tam pivo jako křen, s naloženými utopenci a hermelínem to byla vskutku pochoutka. Všechny hospody byly narvané k prasknutí, zakouřené a hlučné. Když si naši kumpáni dali do nosu, začali se rozhlížet kolem a naslouchat pivním řečem domorodců. Někteří si dělali šprťouchlata z vrchnosti a panujícího nepořádku v zemi, někteří dokonce vedli buřičské řeči. Půllitry bouchaly o stůl, občas se napřáhla výhrůžná pěst a zvedl se varovný hlas.
Trochu podroušení uléhali naši cestovatelé na lože a přitom si řekli, že ráno je moudřejší večera, a že je předčasné dělat závěry. Vyspali se pěkně dorůžova, po vydatné snídani udělali poradu, co a jak dál, a rozjeli se i na venkov. Bedlivě pozorovali, pozorně naslouchali a důkladně zkoumali náladu celého národa. Lid se jim jevil uondaný a naštvaný, panstvo znuděné a duchaprázdné. Když si poskládali jednotlivé střípky a udělali si celkový obraz, usedli ke stolu, vytáhli laptop a nejdříve ze všeho si vyrobili vizitky:
M + M + M
MAGICKÉ META MORFÓZY
International Consulting Co.
Šal Aklam Hubo Mele
vizážista pí-ár
Potom se posilnili vydatným obědem a pustili se do práce na velkolepém projektu. Museli si notně pospíšit, už jim docházely peníze. Psali, až se z nich kouřilo, psali pilně až do večeře. Při placení požádali hostinského, aby odnesl jejich vizitky na císařský hrad a sjednal jim audienci u Jeho císařského Veličenstva.Usadili se do křesel u hořícího krbu, zapálili si viržinka, objednali si láhev whisky, polehounku z ní upíjeli a klidně čekali. A dočkali se. Hostinský se vrátil s rozzářenou tváří a zvěstoval už na prahu, jak dobře pochodil. Pánové jsou očekáváni na hradě zítra po odzvonění ranní mše v císařské katedrále.
Milí šikulkové pěkně poděkovali a šli si spokojeně lehnout. Ráno si přivstali, oprášili a nažehlili své lecos pamatující a trochu již oblýskané fraky, nablýskali po všech těch útěcích trochu sešlapané lakýrky, navixovali mírně odřenou aktovku,vložili do ní svůj projekt ve složce se zlatou ořízkou, naleštili si brýle. Když si je nasadili, pečlivě se prohlédli v zrcadle, pak si udělali pomyslná kolečka na čela a potichu zvolali: “Hiphiphurrá! Jde se na věc!“, a vykročili pravou nohou přes práh.
Po příchodu na hrad je sice nechali trošku vydusit v císařské čekárně, pak však byli milostivě přijati samotným císařem. Uctivě poklekli,pozdravili a dostalo se jim privilegia políbit císařovu ruku a vybídnutí, aby nesetrvávali po celou audienci na kolenou. Císař se netajil tím, že se zajímá o jejich cestovatelské zkušenosti a novinky z celého světa. Naši filutové nejdříve začali chválou Císařství Saprlotského, jeho starobylosti, krásy císařského hradu a katedrály. Pak stočili řeč na ocenění šlechetnosti a velkoleposti samotného Jeho císařského Veličenstva, ušlechtilosti dostihových koní z Jeho stájí, chlouby to císařovy. Neopomněli se zmínit o půvabech a nádherných špercích Jejího císařského Veličenstva a nakonec uznali i pracovitost místního lidu.
Císař se polichoceně usmíval, při tom podkuřování a horoucím pochlebování mu jihlo srdce, až se rozhodl pozvat šprýmaře na svačinku k císařskému stolu a volnému popovídání. Nic lepšího si ti dva nemohli přát. Hned se chopili císařské vlečky, když Jeho Veličenstvo povstalo, aby se odebralo do vedlejších komnat.
Půda byla pohnojena,blížil se čas orby.Není příhodnějšího okamžiku než při dobrém jídle.Když si začali pochutnávat,obrátil se císař na jednoho ze zahraničních návštěvníků. “A co mi povíte o těch cizích vzdálených zemích,které jste navštívil, pane ehm …,“ vzal do ruky navštívenku, „Hubo?“
Pan Hubo si otřel ústa vyšívaným ubrouskem a začal od lesa: “Tak řekl bych, že svět je velice rozmanitý, jiný kraj, jiný mrav. Lidé se liší dokonce i barvou kůže, oblečením, staví odlišné domy, jsou různého náboženského vyznání, jiné zákony a státní uspořádání. Představte si , že někde například si potrpí na mnohoženství, jinde na mnohomužství, že někde regulují porodnost, onde zase úmrtnost. Viděl jsem taky města s domy o sto poschodích i více …“
„Moment“, přerušil ho císař,“ a to než vylezou nahorů, tak dřív zajde slunce.“
„Ale kdepak“, smál se Hubo,“ od toho tam mají výtah. Vlezete do takové malé kabinky, zmáčknete konflík a frr, už si to hasíte vzhůru.“
„No tohle“, žasli všichni. “A co nám povíte vy,pane Šale?“, obrátil se císař na druhého cizince.
Ten si odkašlal, aby trochu získal čas: “No v těch městech jsou všechni krásní a mladí, protože si dávají udělat plastické operace, co nedodala příroda, to se namaluje, nikdo nemá šedivé vlasy ani pleš. Nedostatek vlastních vlasů nebo zubů se nahradí falešnými. To jen tak na okraj.“,dodal skromně.
Hubo hned využil nastalé pauzy, jakou vyvolal úžas posluchačů a zaryl si první brázdičku: “Z toho vidíte, že i když vaše císařství je obdivuhodné, ještě máte co zdokonalovat. A tu není na škodu využít zkušeností ze světa. Vaše císařství má dobré základy a bylo by škoda, kdyby se nevyužilo všech světových vymožeností k dalšímu zvelebení vaší překrásné vlasti. Já jsem přesvědčen, že s naší skromnou radou a pomocí to dokážete. Za tohoto předpokladu jsme si dovolili zpracovat malou studii, lépe řečeno, projekt moderní transformace,“ poklepal významně na aktovku. “Neradi bychom ale teď kazili prací zaslouženou chvíli odpočinku a posilnění Vašeho Veličenstva, snad by bylo lépe odložit to na dobu Vámi vyhraženou státnické práci.“
Císař souhlasně kývl hlavou a luskl prsty na sloužící, aby nabídli další chod. Když se dostatečně nasytil, otřel si svá císařská ústa zlatým brokátem a povstal, v čemž ho ostatní stolovníci hbitě následovali. Poklekli a políbili mu na rozloučenou ruku a pozpátku vycouvali ze dveří. Císař pokynul a řekl: “Vyčkejte,můj sekretář vám záhy doručí pozvání k projednání vašeho projektu.“
Dalšího dne, před tím než sluníčko stačilo vysušit ranní rosu, už tu byl císařský sekretář jak na koni, a prý že Jeho Veličenstvo si pro slovutné pány konzultanty ráčilo vyhradit celé dnešní pracovní odpoledne. Ať tedy nelení a dostaví se ihned po obědě do královské studovny. Tak jo, přeochotně přijali pozvání a dali si tentokrát jen lehký oběd. Je totiž známo,že plný žaludek činí mysl malátnou a jazyk méně mrštným. Ačkoliv se samou horlivostí dostavili ti dva o pár minut dřív, byli okamžitě zavedeni do studovny. Tam už je očekával císař, usazený za svým zlaceným psacím stolem, a vyzval je, aby usedli do křesílek přistavených k hranatému ebenovému stolku. Jeho Veličenstvo dělo: “Zanechme všech formalit a skočme rovnýma nohama do našeho problému.“
„Děkujeme Vaše Veličenstvo za otevřenost a dělný přístup k věci, budeme se snažit, abychom Vám byli užiteční,“ uklonil se výmluvnější Hubo. “Abych poctivě předeslal, reprezentujeme tu významnou mezinárodní poradenskou firmu a tu je zapotřebí vzít na zřetel, že – lidově řečeno – zadarmo ani kuře nehrabe, a že naše služba je poskytována za úplatu, která však není nijak astronomická a později se Vám mnohonásobně vrátí. Náš projekt je zpracován písemně a taky Vám jej dodáváme jako na zakázku.“ Otočil se na Šala, ten otevřel aktovku a vyňal z ní tu kancelářskou složku se zlatou ořízkou, ukázal ji a zase schoval do aktovky.
„Pro začátek bych si dovolil malý úvod. Jsme již tady několik dní, které jsme využili k pečlivému prozkoumání poměrů ve Vaší zemi, projektu předcházela zevrubná a zodpovědná objektivní rešerše. Jak jsem již dříve zmínil, Vaše císařství je skutečně úžasnou zemí s velkým potenciálem. Jenom se tu trochu zastavil pokrok, je tu poněkud hustá a nehybná atmosféra, stojaté vody, nedostatek zájmu, únava z neměnnosti, ale i vnitřní napětí.“
Císař nadskočil na svém křesle. “Víte,že můj tajný císařský rada našel několik pamfletů, které si dovolují kritizovat naše císařství a dokonce i moji osobu?“
„Ovšem že ano, to všechno víme. Neračte to však Vaše veličenstvo brát tak osobně,“ reagoval hbitě Hubo. “Pamflety jsou jenom ventilem, kterým uniká jako pára přebytek vařících se vášní. Váš lid je sice nespokojený, ale naivní a důvěřivý, a zatím s výjimkou hospod drží hubu. Zatím. Je pochopitelné, že touží po změně… Má ji mít. A od toho jsme tady my. My je předběhneme a tu změnu provedeme sami.“
Císař souhlasně zamručel a spokojeně si promnul vousy: “Pokračujte!“, pobídl Huba.
A ten už začal zasévat pestrá a nabobtnalá semena své květnaté mluvy. Mnoha krásnými a účinnými slovy přesvědčoval císaře, že je zapotřebí vše přebarvit, přelakovat, přejmenovat, překabátit, přerozdělit, zkrátka přeonačit. Pan Šal k tomu něco dodal o drobných kosmetických úpravách a zábavné hře na „Škatulata, hýbejte se“. Když se císař pobaveně rozesmál, Hubo mu taktně připomněl, že je čas splatit první zálohu, protože se dostali k okamžiku, kdy je nutno Jeho Veličenstvo seznámit s technologií této metamorfózy. “A to už je záležitost našeho know how, a to my si musíme chránit,“ dodal s vážnou tváří.
Císař okamžitě překývl, zazvonil a když se objevil jeho sekretář, vydal mu písemný příkaz pro císařského strážce pokladu, aby bez prodlení připravil po měšci zlatých pro níže uvedené pány Šala Aklama a Huba Mele. Podepsal, zapečetil a tajemník už spěchal splnit příkaz. Protože Hubo ani ten druhý se neměli k slovu,zazvonil císař podruhé a poručil komorníkovi, aby přinesl lahev portského a skleničky. Jen si usrkli, už tam byl tajemník celý uřícený, v každé ruce měšec. Pánové slušně poděkovali, pro jistotu však nahlédli dovnitř. Pak měšce znovu zavázali a strčili do aktovky.
“Tak a kde jsme to přestali?“,navázal nit Hubo. Zamyslel se chvíli a zhluboka se nadechl: “Náš přístup je postaven na dialektické filosofii, která spatřuje zdroj pohybu ve vnitřním napětí mezi protiklady. Jak ve světě fyzikálním, tak politickém funguje princip ANO – NE. Pól a protipól, kationty a anionty, hmota a antihmota. Podobně ve společnosti lidské to je například pozice a opozice nebo člověk a opočlověk.
Císař zaujatý myšlenkou,spěchal se svou troškou do mlýna: “Vržení a opovržení, vážení a opovážení.“
Císařovo šibalství nakazilo i pana Šala: “Ra a opora.“
Císař kontroval: “Na a opona.“
„Ale pánové“,krotil je pan Hubo, “to není žádná zábava,nehrajeme slovní kopanou. Tady jde o vážné věci. I když mimochodem budeme potřebovat cirka sto metrů opony.
Pan Šal byl ve svém živlu: “Měl bych prosím na skladě prvotřídní samet nebeské modři.“
„Dobře, dobře, na to však přijde řada později,“ odbyl jej pan Hubo a nenechal se přerušovat. “Další zákon,který je zapotřebí vzít v úvahu, je Darwinův zákon přirozeného výběru. A my se budeme snažit využívat tyto zákony v zájmu lidského pokroku. Opakuji. Váš lid si přeje změnu, má ji mít. Nedovolíme však její živelné prosazení, my ji budeme regulovat ve prospěch pokroku.“
Císař zatleskal a pozvedl číši. Pan Hubo lehce svlažil rty a pokračoval: “Ve světě teď frčí velice módní politický modýlek, jehož účinnost se již ověřila. Jmenuje se republika a já bych ho vřele doporučoval. Recept je jednoduchý. Rozdělíte politickou scénu na pozici a opozici, které zorganizujete do minimálně dvou politických stran, kde se jistě uplatní hodně vašich dvořanů. Byla by to dejme tomu strana konzervativních liberálů a progresivních radikálů. Pak je zase spojíte v parla – mentu, což je opět protiklad dvou latinských výrazů – mluví a lže. Tam ať se požďuchují, handrkují, rvou a hádají. Jsou totiž jen dvěma stranami trojúhelníku, nad nimi ční třetí vrchol, to je nestranný prezident, který se směje, když se ti dva perou. A to by byla parketa pro Vaše Veličenstvo. Místo osvícen duchem budete osvícen rozumem, místo otcem vlasti budete jejím učitelem. No a z Vašich poddaných se stanou občané.“
„Co je to opo-čan,“ vrátil se císař zase do dialektiky.
Pan Hubo si povzdechl: “Račte prominout,asi jsem to nevyslovil dost zřetelně.Občan je odvozen od slova obec, takto latinsky civis. Člověk obecný, to je asi něco jako Váš člověk sprostný. Ještě se ale musíme dobrat k aplikaci zákona přirozeného vyběru, když laskavě dovolíte. Ten je respektován principem voleb. Občané volí zástupce stran jako poslance do parlamentu, ti pak volí prezidenta. To račte znáti,Vaše Veličenstvo, neboť v ranném středověku byli králové voleni. Až později byl tento princip nahražen právem dědičného titulu a poté zdokonalen právem primogenitury. Takže to není nic neobvyklého, kromě toho máme k dispozici celou škálu dokonalých manipulačních technik. Není tedy čeho se obávat.“ Krátce se odmlčel a pak pokračoval: “Nyní přichází na řadu způsob provedení, který bych nazval šoubysnysovým překvapením. Na to je ale tady už odborník kolega a jeho návrh je hodný odměny.“
Císař pochopil,opět zazvonil a poslal sekretáře pro další dva měšce poctivých saprlotských zlaťáků, zvaných kuláče. Jakmile byly v aktovce, kolega Šal povstal a máchaje nervózně rukama spustil: „Nejdříve bych začal hlavními změnami. Doporučuji změnit název země na REPUBLIKU SAPR + LOTE, jméno hlavního města z HERŠVEC na MRŠVEC, na státním znaku nahradit císařskou korunu kuláčem, zatímco kuláče jako měnu bych nahradil papírovými korunami. Státní vlajku bych probarvil do duhova, ať nám září všemi barvami, a proťal šípem letícím vzhůru ke zlatému slunci, které je zároveň symbolem zlatého kuláče a blahobytu. Změnil bych i hymnu, která by měla dodat lidu optimismus. A jestli dovolíte, zazpíval bych ji teď trochu pro obveselení. Ani nečekal na souhlas a už trylkoval poněkud skřiplavým hlasem:
Ze svobodných hrdel,
radost se nám line,
rozvázal se uzel,
budoucnost nám kyne.
Ref.: Saprlote, saprlote,
tuž si ruce až po lokte!
Aby naše milé dílo
Dobře se nám podařilo.
Změna,pokrok,nová síla!
Budoucnost se rozjasnívá.
Nové slunce, nový jas,
nastává nám lepší čas.
Ref.: Saprlote, saprlote…
Zlehka se uklonil tleskajícím posluchačům: “To není vše,přebarvíme fasádu hradu, z trůnního sálu bude prezidentská kancelář. Trůn a císařské insignie uložíme v nově zřízeném Muzeu císařství, parlament umístíme do bývalé jízdárny. Nu a teď se soustředíme na změny, které provedeme s Vaším Veličenstvem. Vytvoříme Vám zcela nový IMIČ, tedy obraz, zdání, zjev. Císařský purpur nahradíme jasnou občanskou modří, vlasy přistřihneme sportovně a dáme jim černobílý melír, vous vymodelujeme do lehce arogantního knírku. Na modrý prezidentský dvouřaďák bych našil zlaté knoflíky a dekoroval jej masivním zlatým řetězem se státním znakem jako symbolem majestátu. Korunu bych nahradil romantickým kloboukem s vlající šerpou a širokým širmem.
Z Jejího Veličenstva uděláme elegantní mondénu a První Dámu, jež se stane zakladatelkou a historicky první prezidentkou dobročinné nadace MĚKKÉ SRDCE. Lidem dáme pozlátko, zábavu a hry, touhu po věcech a mamonu. Nejlepší uzda je uzda z kočičího zlata. Abyste si je udrželi od těla, vytvoříme byrokracii jako spolehlivou izolační vrstvu. A protože přísnost na lid musí být, dáme drábům nové uniformy a uděláme z nich strážce pořádku. K ruce bude i vojsko z bývalých zbrojnošů, taktéž převlečené do nových kabátů.
Z roboty uděláme námezdní práci, berně přejmenujeme na daně, to zní lépe. Ze začátku můžou být nizoučké, jde nám hlavně o důslednou registraci. Pak teprve můžeme utahovat šroub. Za tím účelem zřídíme ministerstvo blahobytu a to taky bude mít v agendě proměnu císařského pokladu ve státní dluh. Dalším důležitým orgánem bude nově zřízené ministerstvo informací, zábavy a sportu. Svým výnosem zřídí dvoje noviny. Je to jednoduché jako facka. Rozdělí se napůl Císařský hlasatel. Jedny budou KACÍŘSKÝ HLAS, tam se budou kanalizovat všechny drby a kritika, obnaží se všichni pamfleťáci. A druhý bude solidní deník LETA, sázící na tradici a vlastenecké cítění. Vidíte? Nepřišlo ani písmenko nazmar,“ usmál se pyšně na císaře.
„V zábavě bych noblesní menuet nahradil diskotékou, právo první noci vybudováním sítě nevěstinců a ve sportu bych zavedl golf jako příležitost k osvěžení těla a zákulisním jednáním pro novou elitu a kopanou pro obyčejný lid. Školní vzdělání doporučuji povinné,ve třídách stačí vyměnit Váš portrét jako císaře za prezidentský. Ostatní změny bych ponechal iniciativě kantorů, které by měla napůl vybírat Školská rada parlamentu a napůl Prezidentská kancelář.“
Oddechl si a upil portského: “Tak to by bylo pro představu, ostatní detaily je možno si přečíst v písemném projektu. Celou změnu bych zrežíroval jako oslepující, ohlušující a ohlupující představení – ohňostroj, hudba, tanečnice, amnestie jako velkorysé gesto odpuštění. Program by mohl moderovat císařský šašek. Však má pusu pěkně proříznutou a umí chodit v každé šlamastyce. Rád to s ním nacvičím. Uf!“
Otřel si zpocené čelo rukávem,posadil se a otočil se na císaře: “Nějaké dotazy?“
Císař si zamnul ruce: “Vy myslíte všeobecnou amnestii,to mám ty neřády pustit všechny?I s tím prokletým básníkem? To bude s odpuštěním bordel.“
Pan Hubo se vmísil :“O to právě jde,vytvořit trošku bláznivou frašku a poplést diváky. Já bych naopak doporučoval, abyste básníka udělal šéfredaktorem Kacířského Hlasu. Tak ho budete držet v hrsti.“
„Zajímavé“, uvážil císař, “a kdy to začne?“
Pan Šal potichu počítal: “Alespoň měsíc potřebuju na přípravy. A potřebuju hodně barviček, papíru, látek, malířů, muzikantů schopných pískat jinou písničku, krejčích, švadlen, nemluvě o konkursu na krásné tanečnice. Hodně, hodně peněz!“
Císař poposedl. “Tak dalších deset měšců bude stačit?“ Oba chytrolíni přikývli a vyjádřili snahu vyjít i s tímto málem.
Pak nastal měsíc horečných příprav.Velký shon a hemžení. Lidé něco tušili, ale účastníci ani necekli. Byli vázáni slibem mlčení a hrozbou mučení. Hladomorna a mučírna sice byly určeny ke zrušení a jejich prostory měly být přebudovány na koncertní síň s kinem. Potichu se však předělávalo i staré bestiarium a kdoví…? Hlavní nádvoří bylo neprodyšně uzavřeno nebeskou oponou, za niž nešlo nahlédnout ani koutkem oka.
Vzrušení rostlo, dohady se množily,do hospod chodilo stále víc diskutujících. Ale čas plyne jako voda, kýžený okamžik byl na spadnutí. Naši konzultanti všechno zkontrolovali, přehlédli zrakem ostřížím, přezkoušeli šaška, zda umí dobře nazpaměť předepsaný zahajovací projev, zrevidovali kostýmy, účesy, líčení a rekvizity. Potom přistoupili k nervózně vyhlížejícímu císaři, pardon teď už skoro prezidentovi, nahlásit mu, že akce je perfektně připravena. Zbývá ještě vyslat do ulic panoše-heslonoše a hlasatele s tlampači, aby dostali lid na místo děje, které už teď neslo název Náměstí Republiky, ale ten byl dosud zakryt. Naši vykukové kuli železo, dokud bylo žhavé, a vyžádali si od císaře doplacení odměny předem a na ruku, protože byli zvyklí sklízet úrodu nastojato. Pohrozili dokonce, že jinak akci stornují a za nic pak neručí.
Bývalý císař a už málem prezident tedy ještě vydal poslední příkaz k výdeji pytle zlatých kulaťáčů ze skoro bývalého císařského pokladu.Potřásli mu rukou, popřáli hodně zdaru a štěstí, pytel hodili do bouráku, který si připravili u zadního vchodu, nastartovali a odfrčeli.
Nezaslechli tedy ani obrovský potlesk a hurrrá diváků, když se před jejich užaslými zraky začal rozevírat nebeský závěs a šašek zadeklamoval: “Čas sametovou oponou trhnul …“ Spustila břeskná kapela, střídaly se národní písně a nová hymna a projevy. Největší ovace sklidil projev bývalého profouse, převlečeného za auditora ve zbrusu novém vínovém sáčku :
Saprlote,saprlote,
věřte pevně,správně volte !
Vaše volba,naše veslo
by koráb náš hrdě neslo !
Loď naše k cíli míří,
kompas ji vede najisto,
lid je futro,my kanonýři,
dobudeme ráj pro lidstvo.
Vaše píle,naše snaha
perspektiva lidstva blaha.
To už se tlačil dopředu bývalý ochutnávač císařských pokrmů a nápojů,který tu byl za výrobce a dovozce vína, omámený úspěchem akce i předchozím koštováním nabízených produktů. Rozpřáhl paže a předklonil se přes zábradlí,div se nepřekotil a dal průchod svým emocím :
Lide, já tě miluju,
až ti hubu zmaluju.
Na červenou, na modrou,
že ji máš příliš bodrou.
Zacpu ti ji sladkou kaší,
zpívat budeš hymnu naši.
Naštěstí ho zachytil za šos kapelník dechovky, připravený se zdviženou taktovkou k zahájení nové hymny a incident zapadl do všeobecného hlaholu a jásotu. Nakonec nadšené publikum odhlasovalo republiku s poslanci i prezidentem aklamací, to je veřejným zvednutím ruky. Novopečení byrokrati začali počítat, najednou se zvedl odzadu hluk a křik. Lidé se rozestupovali,ruce stále ještě zvednuté a uličkou mezi nimi prošel básník, obklopený hejnem malých dětí. Byl odrbaný a zarostlý, na jedné ruce mu ještě visel zbytek pout, který děti nedokázaly rozetnout, na rameni nerozlučnou kytaru,na rozježených vlasech věnec z polního kvítí, kterým ho ti malí nezbedové korunovali. Díval se planoucím zrakem a volal: „Kam jste dali oči,kam jste dali rozum Dívejte se pořádně a přemýšlejte!“
A děti se začaly smát a křičet: “Chachá, prezident je císař, císař je prezident, vyměnil jen šaty! A ty ostatní panáčky taky známe! Koukejte, jak se nám překabátili! To je maškaráda! Sundejte masky!“ Rozebíhaly se po celém náměstí a prstíčky ukazovaly na ty směšné postavy v nepadnoucích rolích.
Co teď? Poradci byli v čudu. Babo raď! Císař-prezident dal pokyn ke stažení opony, muzice k zahrání hymny a vojákům ke spuštění ohňostroje. To však jen zvýšilo zmatek a paniku. Do té zrovna vtrhli propuštění vězni. To byla pro ně žeň! Ti jediní měli z celé akce prospěch. To se to lezlo do kapes poblázněných občanů!
Jenom básník s dětmi se otočili a odešli na louku u lesa. Tam si zahráli poctivou hru na Škatulata, hejbejte se. Když si dost vyhráli, posadili se do kroužku, uprostřed rozdělali ohýnek. Básník uchopil kytaru, prohrábl struny a začal zpívat:
Žádný IMIČ na světě
zdravý rozum nesplete.
Vidí skrz make up i šat,
nedá se lží oklamat.
Muže s duší hyeny
žádný převlek nezmění.
Proradnost a hamižnost
nezakryje žádný skvost.
Smaž líčidlo,odhal šat,
ukaž zda jsi správný chlap!
Otevř srdce,obnaž duši,
nahá pravda nejvíc sluší.
To byla hezká písnička! Děti radostí výskaly a hned se připojily a za chvíli zpívaly spolu s básníkem. Nakonec si slíbily, že tu píseň nikdy nezapomenou a budou ji zpívat po celém světě, kam je osud zanese. Já jsem ji taky slyšela a taky si ji tiše broukám. Jestli se vám líbí, zazpívejte si ji s námi.
Foto: zdroj
