Když před několika lety figurovaly na prvním místě francouzských zpráv terorismus, přistěhovalectví a nepokoje na předměstích Paříže, svěřil se jeden francouzský policista výzkumnému pracovníkovi: „Vezmete-li v úvahu různé úrovně nelegálního obchodu, očividně ho mají na svědomí černoši a Arabové. Když jste na silnici a spatříte černocha nebo muže s arabskými rysy, řeknete si: ,Ten nevypadá jako Francouz,‘ a pak ho třeba zastavíte a požádáte o doklady.“
Tento policista popisoval učebnicový příklad „etnického profilování“: příslušníci bezpečnostních složek nepoužívají při rozhodování, koho zastaví, prohledají nebo zadrží, konkrétní informace o chování, nýbrž stereotypy. Etnické profilování je v Evropě nezákonné. Při zadržování zločinců je neúčinné a v boji proti terorismu kontraproduktivní. Policisté po celé Evropě ho však používají dál.
Neúčinnost etnického profilování vyšla plně najevo počátkem května, kdy britská vláda zveřejnila údaje, podle nichž z více než 117 000 policejních kontrol provedených v letech 2007 a 2008 vedlo pouze 72 kontrol k zatčení za trestné činy související s terorismem. Ostatní velké evropské země neshromažďují údaje o policejních kontrolách provedených podle etnického nebo náboženského založení kontrolovaného. Soukromý výzkum a nepřímé zprávy však skýtají děsivě podobný obrázek.
Rozsáhlý datový výzkum provedený v letech 2001 až 2003 v Německu prošel osobní informace o 8,3 milionech občanů a neodhalil mezi nimi jediného teroristu. Kontroly a prohlídky prováděné v Evropě v rámci protiteroristického boje přinesly jen málo obvinění a žádné usvědčení z teroristických aktivit. Studie provedené nezávisle na sobě ve Velké Británii, Nizozemsku, Švédsku a Spojených státech dospěly k závěru, že etnické profilování je mrháním času i prostředky.
Jak ukazuje nová zpráva Iniciativy za spravedlnost při institutu Open Society, zaměřováním pozornosti na etnické menšiny si policie odcizuje právě ty lidi, na jejichž spolupráci a informacích je závislá. Vyčleňováním předem vybraných kategorií lidí k bedlivějšímu zkoumání navíc úřady přehlížejí ty, kdo jejich profilu neodpovídají.
Mladý Španěl, který je příslušníkem etnické menšiny, to formuloval takto: „Bojím se, že když vyjdu na ulici, policie mě zastaví a požádá o doklady jen kvůli barvě mé kůže, odstínu mé pleti, stylu mé chůze.“
Pokud má tedy etnické profilování tolik nedostatků, proč je tak rozšířené? Odpověď je prostá. Když policie používá etnické profilování, působí dojmem nesmlouvavosti ke zločinu a terorismu. To uklidňuje veřejné mínění, které vyžaduje rázné protiteroristické akce.
Po útocích v New Yorku v září 2001 a poté i po pumových útocích v Madridu v roce 2004 a v Londýně v roce 2005 zahájily bezpečnostní složky v celé Evropě mohutné zatýkací operace, ve velkém začaly sledovat mešity, zastavovaly a prohledávaly lidi, kteří vypadali jako muslimové, a používaly i další dotěrná opatření, která narušovala životy spořádaných evropských občanů – a v mnoha případech je i ponižovala.
Když veřejné obavy ochably a snížil se tlak na vysoké policejní důstojníky, aby ukázali, že něco dělají, počet nejkřiklavějších případů porušování práv klesl. V menší míře se však tyto praktiky používají stále a lze je „vytáhnout z rukávu“, kdykoliv si to politické či společenské podmínky žádají.
Někteří nejvyšší evropští představitelé si naštěstí tento problém uvědomují. Koncem dubna vydal Evropský parlament zprávu, která zdůrazňuje riziko, že neomezené shromažďování dat založených na rasovém, etnickém či národnostním původu by vystavilo nevinné lidi svévolným kontrolám, omezením cest a zákazům zaměstnání či bankovních služeb. Zpráva vyzvala k zákonné úpravě ochrany proti etnickému profilování.
Řešením není ignorovat hrozbu terorismu, nýbrž přistupovat k ní inteligentněji. V průběhu uplynulých dvou let uskutečnila naše organizace ve spolupráci s policejními složkami a skupinami občanské společnosti v Maďarsku a ve Španělsku projekt, který zjistil, že když byly kontroly systematicky monitorovány a data zveřejňována, podíl kontrol vedoucích k zatčení či jiné bezpečnostní realizaci se skutečně zvýšil. Policejní práce se zefektivnila.
Má to logiku. Když se od policistů žádá, aby formulovali důvody k podezření, budou se s větší pravděpodobností spoléhat spíše na aspekty chování kontrolovaného než na předsudky.
V budoucnu by Evropská unie a její členské státy měly financovat užší spolupráci mezi policií a menšinovými komunitami. Proti radikalizaci by měla EU bojovat tím, že bude řešit vyčleňování příslušníků menšin ze společnosti, nikoliv směšováním konzervativní náboženské víry s terorismem. A také by měla dát jasně najevo, že policie nesmí podléhat etnickým, rasovým či náboženským stereotypům.
Etnické profilování, v souladu s nímž se příslušníci bezpečnostních složek chovají k lidem jako k podezřelým ryze na základě toho, kým jsou, jak vypadají nebo kde se modlí – nikoliv na základě toho, co dělají nebo udělali –, ohrožuje samotný étos EU coby unie pevně založené na hodnotách svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
