Robert Holman je významný, velice vlivný, pravicově a myslím, že by se dalo říci i neoliberálně orientovaný vysokoškolský učitel ekonomie.
Podle jeho učebnice Dějiny ekonomického myšlení (přesněji řečeno podle učebnice, kde byl vedoucím autorského kolektivu a kde valnou část této knihy sám napsal) se na vysokých školách učí naše děti „dějiny ekonomického učení“ – a to asi nejvíce a nejmasověji
A o jakém světě profesor Holman naše děti učí?
Ve své učebnici, masově užívané, kritizuje v kapitole věnované Davidu Ricardovi, kterou napsal sám, sterilitu jednoho modelu rozdělování a cen, který na Ricardův přístup navazuje (Piero Sraffa, Výroba zboží pomocí zboží, česky Svoboda, Praha 1970).
Nejde mi o odbornou stránku celé záležitosti.
Ta je v naší souvislosti vedlejší. Z hlediska tématu, o které se mi jedná, je podstatné, že v textu příslušné pasáže pan profesor sděluje mládeži toto:
„… Sraffův model vyznívá uměle a sterilně – nevíme, k čemu slouží a o čem vypovídá v době, kdy dělení společnosti na „dělníky“ a „kapitalisty“ (a tím pádem dělení zboží na „mzdové zboží“ a „ne-mzdové zboží“) je již pouhou fikcí…“
(R. Holman a kol., Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck, Praha vydání z roku 2005, str. 97)
Kdyby pan profesor zdůraznil, že je dnes relativizováno členění zboží na mzdové a ne-mzdové, dalo by se to pochopit.
Ale tvrzení, že dělení společnosti na námezdní pracovní sílu (dělníky) a kapitalisty je fikcí, je poměrně dost odvážný obrat, a pokud nebyl ani při korektuře knihy upraven a změněn, vypovídá to zejména něco o samotném panu profesorovi, jemu podobných a jejich světě…
V Chrudimi dne 18. 3. 2011
