Co stojí „Made in Germany“

Reklama


Publikováno: 19.12.2012 17:50 

Většina levného zboží, které si kupujeme v západních řetězcích, dnes pochází z Číny. Čína se stala hlavním dodavatelem spotřebního zboží na zeměkouli. Stroje, které toto zboží vyrábějí, jsou ale zpravidla "Made in Germany". Stejná situace existuje vzhledem ke zboží dlouhodobé spotřeby. uxusní pračky, myčky na nádobí atd. německé výroby směřují k vrstvám s nejvyšší kupní silou na světě.


Razantní nárůst podílu exportu na HDP začal v Německu v polovině devadesátých let. Hlavně od roku 2003 se vyvíjel německý export nadproporčně a mezi léty 2004-2007 dosahoval až 60 % německého hospodářského růstu. Tím se ale na druhé straně ocitl v rizicích, spojených s budoucími očekáváními v zahraničí. A to zejména v zemích, kde se spotřebitel rozhoduje racionálně podle ceny. Takže když si americký spotřebitel nekoupí BMW nebo pračku Miele, zasadí tím německé ekonomice pořádnou ránu.



První graf znázorňuje prudký nárůst exportu od roku 2000 a tento rok je vzat jako 100 %. Export je znázorněn červenou křivkou, níže je znázorněna soukromá spotřeba domácností a spodní linka ukazuje vývoj mezd, které byly záměrně proti jiným zemím stlačovány.


Německý zázrak a vnitřní dluh

Máme ještě v paměti drahé řešení, ke kterému přistoupila německá vláda, aby se odprodaly nadbytečné zásoby aut. Vláda iniciovala trik, kterým se lidé zbavili starých aut a zadlužili se koupí nového. A bylo přitom pokrytecky řečeno, že jde o "přínos ke zlepšení životního prostředí". Němečtí občané dostali státní bonus na 2 milióny vozů. Ale nakoupili si levná auta převážně japonské, korejské a rumunské produkce. Náklady na tuto operaci byly 2,6 mld euro, která vydala státní kasa. Tyto výdaje však rozhodně německým výrobcům aut nepomohly. Těm nezbude nakonec nic jiného, než své provozy zavřít.


Souběžně s růstem exportu se zadlužují domácnosti a stát. Uvedený příklad ukázal vznik dluhu, kterým se podpořil odbyt nadbytečného zboží. Jedná se o typickou krizi poptávky. Ta se musí snižovat stejným tempem, jakým se zvyšuje majetek koncentrovaný do rukou úzké globální elity. Tuto zásadní, tj. strukturální krizi ekonomiky ukazuje další graf. Ukazuje růst nominálního objemu exportu, podnikových a majetkových příjmů. Tím je dán prudký nárůst soukromého majetku.



Jenže německá hospodářská politika orientovaná na vývoz způsobila, že přestávají platit národní kritéria pro mzdové ohodnocení a mantrou je pouze: "musíme být konkurenceschopní". Trend osekávání mezd a sociálních výdajů v situaci hospodářského růstu potvrzuje i Angela Merkelová, viz tento článek na E-republice(external link). Bohatnou banky Německa a jiných zemí EU, kterým Německo zaručuje trvalý transfer peněz kvůli dluhům. Občané chudnou, banky bohatnou. Toto vysávání ekonomiky se děje na úkor sociálního státu, který je tímto způsobem zásadně okrádaný. Ekonomicky to znamená, že se trvale snižuje kupní síla obyvatel.


Výsledek ekonomického zázraku "Made in Germany" je paradoxní. Exportní vítězství Německa přineslo dlouhodobou stagnaci mezd a během posledních deseti let poklesla reálná kupní síla Němců na úroveň na přelomu tisíciletí, poněvadž "drahá" německá pracovní síla byla nahrazena levnými montážníky v zemích východní a střední Evropy. Montovny potřebuje Německo proto, aby udrželo konkurenční cenu výrobků. Tím ovšem zase snížilo zaměstnanost na vlastním trhu práce, a tak dále snížilo spotřebu.


Facit:

Německo si svoje evropské exportní prvenství zaplatilo snižováním životní úrovně svých obyvatel. A to nemůže dopadnout dobře.
Tento negativní vývoj ukazuje graf sledující vývoj nominálních německých mezd v poměru k HDP. 




Jde o grafické vyjádření vývoje od 1. čtvrtletí 1991 do 4. čtvrtletí roku 2011. Poměr mezd k HDP je v roce 2011 na 51,55 % roku 1991. To je jasný důkaz toho, že Němci jako celek zchudli.


Chudí Němci nekupují, proto nelze doma investovat

Ožebračením obyvatelstva při růstu exportu to však nekončí. Ekonomika představuje vzájemně provázaný systém, kde jeden proces negativně nebo pozitivně ovlivňuje druhý. Máme zisky z exportu, ale nemůže je investovat doma, kde vázne poptávka. Vázne proto, že se lidem neplatilo a práce se navíc vyvezla do cizích zemí. Nastupuje druhý problém: Co se zisky z mohutného exportu, když je nelze investovat doma? Nahromaděné peníze začínají křižovat zeměkouli sem a tam v neustálé snaze najít místa, která by zajistila odpovídající výnosy. Chce někdo z bohatých Němců americké subprime-hypotéky? Německé banky rády zprostředkují jakýkoliv obchod, i ten nejhloupější. Jen se nesmí dát peníze normálním Němcům, těm se naopak výplaty musí snížit. Německý investor nemá nikdy dost. Tak se peníze z exportu probendily v USA a jinde než v samotném Německu. Dluhy bank ovšem z velké části znovu zaplatili daňoví poplatníci.


Zchudlí Němci nemají na školu a tím ani na kvalifikaci

Pojďme ke třetímu podstatnému problému, který souvisí s německou ekonomickou orientací na světové trhy. Rychle narůstá vrstva lidí s nízkou kvalifikací, pro které nenabízí německý pracovní trh žádná místa. Pro tyto většinou manuálně pracující občany se nedostává pracovních míst, poněvadž výroba byla přesunuta do nejchudších zemí světa, kde vládnou otřesné otrokářské pracovní podmínky a hodnota lidské bytosti je nulová, viz Peklo v bangladéšské textilce(external link). Stále rostoucí vrstvě německých obyvatel s nižším vzděláním nezbývá než pobírat podporu typu Hartz IV a vegetovat na hranici lidské důstojnosti. Sociální vzestup dětí z těchto rodin odkázaných pouze na sociální pomoc je prakticky vyloučen.


Výše uvedená analýza dokazuje, že i do nejvyspělejší evropské ekonomiky, Německa, byl importován trend, který známe ze Spojených států. Chybějící poptávka je dána vinou stagnujících mezd, jejichž reálná úroveň prudce klesá. Výpadek ve spotřebě je částečně vyrovnáván aktivitou státu, který se dále zadlužuje. Tím vzniká začarovaný kruh, protože bohatí jednotlivci a společnosti využijí svůj vliv a lobbing k tomu, aby nemuseli platit daně.


Dalším negativním důsledkem je nedostatek plnohodnotných pracovních míst a s tím spojeného nárůstu chudoby. Nízké mzdy v zemích bývalého východního bloky umožnily rychlý přesun výrobních kapacit sloužících německému exportu. Německo se tím připravilo o zrychlení inovačního cyklu a navíc si snížilo vlastní kupní sílu obyvatel.


Jsou a budou to ovšem němečtí daňoví poplatníci, kteří jsou nuceni dnes zachraňovat banky v zemích jižní eurozóny. Těm poskytly úvěry na to, aby si koupili německý zboží a tím podpořili export. Jenže toto opatření je naprosto umělé. Úvěrování přes EU a tím i dotování ekonomiky zemí jako Řecko způsobilo, že tyto země by si ve skutečnosti importované zboží "Made in Germany" za normálně fungujících ekonomických pravidel těžko mohly dovolit.


Závěr jednou větou

Předčasným zavedením eura a popřením všech základních ekonomických zákonitostí se začal evropský kontinent otřásat ve svých základech.

 

Převzato z e-republika.cz

Přejít do diskuze k článku