Máme demokracii. Ó, my se máme. Máma má mísu, Ema má maso. Pamatuji se, jak jsem se v první třídě divil, proč vůbec tahle moudra visí na stěně, na billboardech, tenkrát ještě stalinských, a jestli náhodou učitelům nejeblo, když nás učí takové triviality. Uměl jsem už číst.
Stejně tak jsem se na počátku devadesátých let divil, když zde pravicoví patlalové, packalové, deprivanti a psychopati zaváděli českou varietu tržního hospodářství a demokracie. Už jsem o obém ledacos věděl a tedy i velmi ostře vnímal, že se v našem případě jedná o lumpárnu, grázlovinu, zlodějnu a otevření prostoru k uplatnění pro ten nejhorší póvl.
Občan tleskal. Neuplynula dlouhá doba, a v orlické přehradě se našly sudy a nová kapitalistická elita absolvovala první plavecké kurzy, s traverzou na zádech. Tleskali byste ještě dnes?
Je ovšem téměř neuvěřitelné, že po jednadvaceti letech „demokratického režimu“ a letitém členství v EU se v české politické krajině mohou objevovat poutníci typu Kristiny Kočí. Přehrajte si video s jejím prohlášením, dole na stránce.
Pomineme-li infantilní dikci, kterou se snaží potlačit rázností svého projevu, tak v jejím expozé není nic věcného, jenom obecné fráze, výzvy k semknutosti okolo programových cílů. Tohle když naučíte papouška, tak to bude mlít kolem dokola stejně kvalifikovaně, ale nebude chtít poslanecký plat, stačí mu oříšek. Nebo banán, nebo co vlastně tihle opeřenci žerou.
Poslanci žerou peníze, hodně peněz, přitom ovšem, když nějaké dostanou, neví si s nimi rady. Poslankyně Kočí dostala od kolegy Bárty obálku s půl milionem korun českých. A ona řekla, že nevěděla, co s tím má dělat. Přítel Onlooker v jedné diskuzi pravil, že je to přece jednoduché: měla se zeptat, jak to má rád a jestli se manželka nebude zlobit.
Kočí však dobré rady neposlouchá, a tak se obrátila na policii a obálku s půlmelounem jí předala. A na dárce podala trestní oznámení.
Chápete to? Někdo přijde, zničehonic vám vrazí půl milionu, nechce ani kvitanci, a vy s tím poběžíte na policii a udáte ho? Místo abyste ho pusinkovali, to pokud jste dáma, nebo mu třásli pravicí, to pokud jste muž, nebo pusinkovali, to pokud jste prezident.
Jediné logické vysvětlení by mohlo být, že dva poslanci VV chtěli namydlit schody panu Bártovi a vymysleli lest: za loajalitu ke své straně požadovali peníze, a když jim je Bárta dal, utíkali s nimi za chlupatejma.
Pokud to tak je, potom to potvrzuje jediné: politická kultura v této zemi je na dně, byla na dně a na stejném místě spočine i v budoucnosti. Neboť česká společnost ztratila tzv. sebečistící schopnost, je jako řeka, zahlcená a přesycená nečistotami. Mrtvá.
Pokud chceme vrátit do řeky život, a teoreticky je to možné, musíme zamezit vypouštění toxických odpadů. Nestačí zakázat, je nutné toto počínání trestat, viníky odhalovat, pokutovat, pranýřovat, ze slušné společnosti vyloučit. Zavřít.
Máme demokracii, ale neumíme s ní zacházet, odnaučili jsme se to. V minulých volbách to český volič potvrdil. Potřeboval by znovu vstoupit do první třídy, posadit se do lavice a začít: Ema má maso. Máma má mísu. Ó, my se nemáme.
Jediná potíž je v tom, že bychom napřed museli celý učitelský sbor, včetně ředitele, naházet do Vltavy.
Naše komparativní výhoda spočívá v tom, že je, takříkajíc, při ruce.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
