Co týden dal a vzal (18 / 2008)

Reklama


Soubor komentovaných odkazů na dění kolem americké základy za 18. týden roku 2008.

S velkou slávou bylo před časem oznámeno, že smlouva mezi USA a ČR (na úrovni vlád, nešlo by ještě o ratifikaci zastupitelskými sbory, i když v USA smlouva zřejmě ratifikaci Kongresem podléhat nebude, protože bude vedena v režimu „prezidentská") o umístění americké radarové základny v Brdech bude podepsána 5. května. Oznámení, že Riceová podepíše smlouvu o radaru zřejmě až v červnu, již bylo mnohem skromnější. O důvodech lze jen spekulovat. Například hnutí NE základnám, které právě proto na 5. května svolalo demonstraci, tvrdí že Riceové se nehodí demonstrace v Praze. To je velmi sebevědomé prohlášení, bohužel se obávám, že poněkud odtržené od reality.

Mnohem pravděpodobnější je, že podpis se odkládá z toho důvodu, že ještě nejsou dojednány obě smlouvy (i když to odkazovaný článek přímo nezmiňuje, tou druhou je zřejmě míněna SOFA). Asi příliš optimistické je předpokládat, že se Američané snaží z celého projektu pro nepřízeň Ruska a Evropy vycouvat, nebo jej minimálně pozdržet do té doby, než pro něj získají jednoznačnou a aktivní podporu klíčových spojenců z NATO a přinejmenším pasivní toleranci Ruska. Také je docela dobře možné, že „naše" Ministerstvo zahraničí to s tím 5. květnem jen tak pláclo, aniž by se předem dohodlo s Američany, nebo do toho Riceové prostě něco vlezlo. Konečně, je to velmi vytížená dáma a v případě ČR má naprostou jistotu, že jsme „na písknutí" a budeme k dispozici kdykoliv.

Kótu, kde má stát americký radar, obsadili Greenpeace. Je to zatím nejrazantnější čin odporu proti radaru, ke kterému se kdo odhodlal. Ekologičtí aktivisté se na kótě 718 utábořili a hodlají tam vydržet několik týdnů, je ovšem otázka, jak se k tomu postaví vojáci. Zdá, se že zatím drží. Minimálně si zajistili mediální publicitu, když hned následující den dostali prostor k on-line rozhovoru na Aktuálně.cz. Rozhovor nic zásadně nového nepřinesl, pouze potvrdil, že mezi základní vlastnosti stoupenců radaru patří násilnické sklony a nebetyčná pitomost. Posuďte sami (výběr z otázek): „Domnívám se, že svět by byl mnohem lepší místo pro život, kdybych vám zlomil nos, utrhnul jedno ucho a do kanceláře Greenpeace vyprázdnil obsah fekálního vozu.", či „Je vůbec ještě nějaký rozdíl mezi veřejně se prezentujícím komunistou a aktivistou z Greenpeace?" a skutečná perlička na závěr: „Kolik procent vašeho rozpočtu kryje KGB?"


V rámci této akce Greenpeace rovněž zaslali Otevřený dopis generálnímu tajemníkovi NATO: „Věříme, že jako představitel významné mezinárodní instituce se zajímáte i o názory obyvatel členských států Aliance a nikoliv pouze o názory českých vládních představitelů, kteří od navíc nedostali od občanů ve volbách mandát k jednání a radarové základně."


Součástí „okupace" kóty 718 je i projekt Fotoblokáda, který se nese v duchu hesla: „Mám cíl – nebýt cíl."

O tom, že americký projekt raketový obrany je nejenom nefunkční, ale přímo zastaralý, si již cvrlikají vrabci na střeše. I v Německu: Deutschlandradio: Americký protiraketový radar v Česku je už dnes zastaralý. Za zmínku stojí myšlenka, které se zatím diskuse v ČR spíše vyhýbá, přestože jako odpověď na otázku proč? dává možná nejlepší smysl: „ (Američané) jen chtějí dostat svou nohu do dveří. Chtějí prostě co nejrychleji NĚCO v Česku a Polsku nainstalovat. Zvětšení a vylepšení těch zařízení pak bude později o to snazší." Jinými slovy – jde o to jakýmkoliv způsobem nastolit fait accompli.

Podle posledních zpráv Branný výbor amerického Senátu schválil štít USA v Evropě. Myšlen je rozpočet ve výši cca 720 milionů dolarů; žádný americký senátní výbor nemá samozřejmě co rozhodovat za suverénní stát o tom, budou-li USA na jeho území něco budovat. Tím spíše, že k takovému rozhodnutí nemá legitimaci ani vláda toho státu, ale pouze jeho občané. Tedy alespoň v případě, že v tom státě berou hru na demokracii vážně, protože vláda není lid. Řečené rozhodnutí je jen další důkaz toho, že politici jsou všude na světě stejní. USA ztrácejí (či spíše již dávno ztratili) kontrolu nad tím, co se děje v Iráku či v Afghánistánu, o Jižní Americe nemluvě, dolar oslabuje, válečné výdaje rostou přímo geometrickou řadou, hrozí celosvětová ekonomická krize, potravinová krize a s ní spojená hrozba hladomoru je již skutečností, ropný zlom popírají již jen největší doktrináři, ale americký senát klidně vyhodí skoro miliardu dolarů oknem na vybudování čehosi, co ani nefunguje, a i kdyby fungovalo, tak je to k ničemu. Tedy pokud nebudeme považovat eskalaci mezinárodního napětí a směřování k pokračování diplomacie jinými prostředky za cíl. Což ve světle výše řečeného nelze vyloučit.

Následující dvě zprávy jsou ze stejného dne: Sněmovna posvětila vyslání vojáků do Afghánistánu a V Afghánistánu zemřel třetí Čech, další bojuje o život. Nesouvisí přímo s radarem jako takovým, ale se způsobem jeho „prodeje." Důležité je na těch dvou zprávách jejich pořadí. Takto byly zveřejněny a takto prošly parlamentem, ve skutečnosti k nim však došlo přesně naopak. Pokud je pravda, co píše na svém blogu Lubomír Zaorálek, potom vláda o incidentu věděla již před hlasováním o vyslání našich vojáků do bojů v Afghánistánu, ale zamlčela tyto informace poslancům až do doby, než parlament vyslání schválil. Možný důvod si není těžké představit: vláda vhodnou manipulací s informace zvýšila pravděpodobnost takového výsledku hlasování, o který měla zájem. Co to znamená? Zcela padá další mýtus proradarové propagandy, který tvrdí že „pouze poslanci mají (a mohou mít) dostatek informací k tomu, aby mohli kvalifikovaně rozhodnout." Poslanci mají totiž pouze takové informace, jaké jim dá vláda. Jaké informace asi dostanou, až se bude hlasovat o radaru? Co vláda zamlčí tentokrát? A co si vymyslí?

Mimochodem, je velmi zajímavé, jak bylo vyslání vojska do Afghánistánu schváleno – pouze díky hlasům ČSSD, které se jako mávnutím kouzelného proutku objevily během opakovaného hlasování, když to první zpochybnil poslanec ČSSD Urban s tím, že chtěl hlasovat pro, ale započítalo mu to ne. Při prvním hlasování totiž vyslání vojsk neprošlo, když nenašlo podporu tria „kandidátů na dopravní nehodu" z koaličního tábora Hovorka, Zubová a Jakubková. Vnucuje se tak otázka, jak moc upřímně to ČSSD myslí se svým odmítavým postojem k radaru, a nakolik jen sbírá body.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Převzato z blogu Tribun


Přejít do diskuze k článku