Co týden dal a vzal (19 / 2008)

Reklama


Zpravodajský server Aktuálně.cz zveřejnil (ve dvou článcích Exkluzivně: Co stojí ve smlouvě o americkém radaru a Smlouva: Když Česko radar zruší, USA musí do 2 let pryč) detaily dojednané smlouvy mezi USA a ČR; otázkou zůstává, nakolik lze jednotlivé citace brát vážně, jakkoliv působí věrohodně,  protože zdroj je obestřen tajemstvím. Jako nejzajímavější se jeví zmínka o jednoleté výpovědní lhůtě s roční lhůtou na odsun lidí a materiálu: „Platnost této dohody může být ukončena kteroukoliv ze stran jeden rok ode dne doručení písemné výpovědi druhé straně diplomatickou cestou. Po ukončení platnosti této dohody mají Spojené státy 12 měsíců na dokončení stažení svého personálu, vybavení a vojenského materiálu. Pokud se strany nedohodnou jinak, v průběhu stahování nelze aktivovat radar."

Zveřejněné informace však neříkají nic o tom, za jakých podmínek lze smlouvu vypovědět, ani existuje-li na výpověď karenční lhůta podobně, jako v případě NATO. Dvouletá výpovědní lhůta (s možností omezení používání základny na jeden rok) se jeví jako poměrně přísná, až je s podivem, že jsou USA na ni ochotny přistoupit. Buď jsou tedy ve smlouvě zabudovány omezující podmínky, které zatím nepronikly na veřejnost, nebo USA počítají s tím, že česká lokajská vláda smlouvu zkrátka nevypoví. Smlouva dále jednoznačně stanoví, že „Spojeným státům přísluší výhradní velení a řízení operací protiraketové obrany", zato o začlenění radaru pod NATO se mluví pouze velmi vágně, spíše ve smyslu koordinace než integrace (což znamená nesplnění podmínky Zelených, jejíž akceptací se Bursík nedávno tolik chlubil).

Aktuálně.cz dále přineslo rozhovor, ve kterém říká náměstek americké ministryně zahraničí Riceové John Rood: Zveřejnění smluv o radaru? USA nemají námitky. Upřesňuje ovšem: „(…) My o tom však nebudeme rozhodovat, je to opravdu na české straně." Bude zajímavé sledovat, zda bude česká vláda tutlat znění smlouvy, které považuje druhá strana za de-facto veřejné. V případě, že  česká vláda bude smlouvu tajit, nabízí se možnost pokusit se získat její text přímo od USA. Zajímavé je, že Rood říká v souvislosti se smlouvou SOFA na adresu americké posádky na základně: „Budou zde v České republice hosty, takže je třeba všechno dohodnout předem", což je natolik jednoznačné vyjádření jejich postavení, které z úst českých proponentů radaru ještě nezaznělo. Je ovšem také pravdou, že pověst amerických hostů není ve světě nejlepší.

V pokračování rozhovoru říká Rood v souvislosti s jednáním s Polskem toto: „Myslím, že budeme při jednáních s Polskem úspěšní a interceptory (rakety, pozn. redakce) nakonec umístíme tam. Nikomu jinému to Spojené státy nenabídly. Ale samozřejmě – pokud úspěšní nebudeme, budeme respektovat polskou suverenitu a poohlédneme se po jiném místě." Na otázku, zda by se nemělo se schvalováním smlouvu počkat až po amerických prezidentských volbách, Rood odpovídá: „Za prvé musíme počkat na výsledky voleb. Za druhé se raketová obrana těší podpoře demokratů i republikánů".  Že by toto byl skutečný důvod odkladu podpisu? Úvahu na toto téma Rood uzavírá slovy: „Z mezinárodních smluv je možné odstoupit, ale většinou se to nedělá." To nezní příliš povzbudivě a leccos to naznačuje o tom, jaké povahy bude výše zmiňovaná dvouletá výpovědní lhůta.

Nevinně nazvaný článek "Lidovci hrozí blokováním koaličních zákonů, když nebudou restituce", skrývá ne-li přímo bombu, tak alespoň rozbušku. Jak se totiž vyjádřil poslanec KDU-ČSL Jiří Carbol: „Když budeme vytloukat klín klínem, tak mohu říci, že pokud ODS nenaplní koaliční prohlášení v otázce církevních restitucí, tak budu zvažovat, jak budu hlasovat v otázce radaru," a dále naznačuje, že nebudou-li restituce, bude on ve věci radaru prosazovat referendum, což se vzhledem k postojům veřejnosti, které nechce takový premiér vzít vůbec na vědomí, rovná odmítnutí smlouvy. Je vidět, že ODS udělala zásadní chybu, když přistoupila na obchod „církevní restituce za hlasy pro Klause." 

Je-li již řeč o zprávách z parlamentu, je třeba zmínit, že ČSSD neuspěla s pokusem přerušit jednání o radaru.  Nutno dodat, že opakovaně. Otázkou zůstává, nakolik to ČSSD myslí upřímně. Je zde však cosi ještě mnohem závažnějšího – zatím se poslancům vůbec nepodařilo přinutit vládu ani k tomu, aby o průběhu jednání s USA parlament alespoň informovala. Nikdo tedy neví, co vláda s USA dohodla, dokonce ani poslanci, kteří jsou podle vládní propagandy jediní, kteří mají a mohou mít dostatek informací k rozhodnutí.

Již několikrát citovaný Lubomír Zaorálek se ve své stati "Proč nepřijela Condoleeza Riceová?" zamýšlí nejenom nad tím, proč zmiňovaná dáma nepřijela, ale též nad tím, že „kolem radaru se tradičně všechny termíny posouvají." Zejména v souvislosti s vládou neustále zdůrazňovanou vazbou radaru na NATO a prezentováním radaru jako závazku z NATO vyplývajícího stojí za zmínku Zaorálkova slova: „Aliance po nás žádný radar nechce. Nic takového nikdy z úst žádného aliančního představitele nezaznělo.

Generální tajemník Jaap do Hoof Scheffer nás při svém vystoupení na zmiňované konferenci vyzval k něčemu úplně jinému: Požadoval, aby Česká republika splnila svůj závazek a zvýšila své výdaje na obranu na slíbená dvě procenta HDP. Pustili jsme se do uzavírání dvoustranných obchodů a smluv s USA nad projektem, jehož bezpečnostní dopad je nejistý a nejasný, a přitom nejsme schopni splnit si svoje závazky, které máme uvnitř aliance, do které jsme dobrovolně vstoupili. Také tak by se dalo chápat poselství jinak v Praze velmi opatrného generální tajemníka NATO.

Že by i česká vláda hrála na to, že účinnost radaru (až na pečené holuby létající v Míšově přímo do huby) je v podstatě neměřitelná, zatímco ostatní závazky vůči spojencům měřitelné jsou, a chybějící vojáci se vždy nějak projeví? Nebo je za tím matením pojmů a směšováním USA s NATO snaha zmást českou veřejnost, či snad pouhá neschopnost?

Britské listy
informují, že mluvčí iniciativy NE základnám Jan Tamáš zahájí hladovku proti radaru. Upřímně, můj první dojem byl, že se jedná o další z pokusů hnutí zesměšnit, kterému se tentokrát podařilo proniknout i do jinak ostražitých Britských listů. Nicméně zdá se, že to Tamáš myslí vážně. Tak proč ta nedůvěra? Protože hladovka je velmi silná zbraň, jedna z nejsilnějších. Jenže nasazení takové zbraně musí předcházet „dělostřelecká příprava." Hladovku nelze vyhlásit mimochodem, ta musí být vyvrcholením kampaně, ve které bude její možnost opakovně zmiňována, a teprve až jako nejzazší krok, kdy si bude veřejnost zcela jasně vědoma toho, že je zde někdo, kdo je ochoten zajít až za samou mez protestu, lze hladovku vyhlásit. Ale vyčkejme, jak se Tamáš osvědčí. Možná jenom nerozumím činu, který bych sám nebyl schopen vykonat. Protože čin podobný hladovce je potřebný, tím spíše, že druhého Palacha nelze očekávat; ostatně je otázka, zda by takový čin, poněkud se míjející s naší kulturní tradicí, měl vůbec smysl.

Další z pokusů o diskreditaci hnutí NE základnám, a sice osvědčeným spojováním hnutí se vším zlým a ošklivým, jako je komunismus, islamismus, extrémismus, levičáctví, antisemitismus etc. etc., komentuje Zvědavec v článku nazvaném Spin doktoři nasadili nejtěžší kalibry. Za ocitování stojí závěr, který si servítky rozhodně nebere: „Řekl bych, že zrádcům teče do bot. Řekl bych, že se racionálními argumenty nedařilo národ znásilnit. Tedy ono to žádné racionální argumenty nikdy ani nebyly. Ne, že by ti radarovi fanatici byli hloupí nebo líní si je vymyslet. Prostě proto, že nejsou. Neexistují. Nelze je vyprodukovat. Z hovna bič neupleteš. Pravdu říct nemohou a žádná lež, proč je radar třeba, neustojí ani pět otázek položených mým psem."

Shoda dvou bývalých prezidentů připomíná dění v Polsku, konkrétně shodu Wojciecha Jaruzelského a Lecha Wałęsy na tom, že Rusko je třeba brát vážně a v žádném případě jej furiantsky neprovokovat. Jak se vyjádřil Jaruzelski: „Západ by měl mít větší pochopení pro historické obavy Ruska z jeho obklíčení nepřátelskými silami (…) Polsko musí velmi uvažovat, aby v oblasti vztahů s Ruskou federací nerozsévalo neshody." A Wałęsa mu sekunduje: „Proč si má Polsko znepřátelit Rusko? Polsko a Rusko jsou odsouzeni na geografické sousedství, dejme vzájemným vztahům více chytrosti a logiky." Vše nasvědčuje tomu, že ani Tusk neuvažuje jinak. Tak proč je přístup české vlády tak diametrálně odlišný, když situace je tolik podobná?  Co si chtějí Topolánek & spol. dokázat? Že už jsou velcí kluci? Že se nebojí? Že si budou dělat co chtějí, ať jsou následky jakékoliv? Češi se Polákům rádi posmívají, ale není nejmenší důvod. Jestli se může někdo někomu pošklebovat, tak Poláci Čechům. Ale nedělají to. Proč asi?

Obsáhlou úvahu Karla Dolejšího s výmluvným názvem Radarová inkvizice přinesly Britské listy. Autor se v ní zaobírá proradarovým třeštěním, které jde ruku v ruce s urputným hledáním a vytvářením vnitřního nepřítele, v jehož rámci jsou odpůrci radaru odhalováni jako komunističtí (možno zaměnit libovolnou ostrakizující nálepkou) spiklenci. Odrazovým můstkem mu je středověká inkvizice, která: „(…) věděla velmi dobře, že nejtěžší zločiny jsou zločiny ducha, a proto je tak nelítostně trestala." Tažení za radar je tak jen pokračováním vymítání (neexistujícího) ďábla komunismu, jehož se některé kruhy české společnosti nedokáží ani dvacet let po restauračním převratu zbavit.

Uzavřeme dnes zprávou spíše bulvárního ražení: Trojice amerických vojáků napadla v Chebu taxikáře. Je pravda, že v souvislosti s radarem z takové zprávy nelze činit unáhlené závěry. Již v dobách Třicetileté války neměli knechti táhnoucí Evropou nejlepší pověst, a není nejmenší důvod, proč by tomu mělo být v případě jejich novodobých následovníků jinak. Na každý pád však tato zpráva opět jasně ukázala, že americká vojenská přítomnost nemusí být nevyhnutelně taková idyla a požehnání, jak se nám česká vláda snaží vsugerovat.

Zdroj blog Tribun

Přejít do diskuze k článku