Paroubek píše Riceové
Dopis americké ministryni zahraničí Condoleezze Riceové napsal předseda ČSSD Jiří Paroubek a vyzval ji k tomu, aby nepodepisovala smlouvu o radaru.
Přiznává, že jeho dopis „… není zcela standardní, ale z hlediska vnitrostátního jde o legitimní odpověď na takřka spiklenecké schválení smlouvy o výstavbě amerického radaru během posledního zasedání české vlády …“ Vysvětluje svoji motivaci: „… povinností zabránit tomu, aby vláda USA učinila krok, který jen posílí negativní reakce občanů nejen vůči radaru, ale zejména proti Spojeným státům americkým …“ Dále odmítá arogantní postoj české vlády, která tvrdí, že smlouva s USA je vnitřní záležitost ČR, do které nikomu nic není: „… Naopak respektujeme obavy a odpor našich blízkých sousedů, Slovenska i Rakouska, které trvale proti jeho vybudování protestují. Koneckonců jednoznačně pozitivní stanovisko nemá ani německá vláda …“ Uvádí na pravou míru otázku vnitrostátních postupů, na jejichž dodržování se odvolává diplomatická nóta: „… Konečně zastáváme názor, že vybudování cizí vojenské základny na našem území Ústava České republiky neupravuje a proto požadujeme vypsání referenda k této otázce, neboť jde o významný zásah do svrchovanosti České republiky …“ To vše směřuje k vyslovení názoru, že „… by v současné etapě bylo nejrozumnějším řešením předmětné smlouvy vůbec neuzavírat …“
A aby nebylo žádných pochyb o jeho upřímných záměrech, uzavírá: „… Prosím, abyste tento můj dopis přijala jako dopis upřímného přítele USA, který nepokládá za rozumné, aby naše vztahy s USA byly podrobovány tomuto hluboce frustrujícímu procesu schvalování nechtěné smlouvy, a chce zabránit zbytečné eskalaci nedorozumění a napětí.“
Přestože Paroubek výslovně nezmiňuje možnost, že případná vláda ČSSD smlouvu o radaru okamžitě vypoví. jak po tom volá například hnutí NE základnám, jde o dopis zásadního významu. Dává jím totiž jako nikoliv nevýznamný politický představitel České republiky americké straně najevo, že platnost smlouvy uzavřené se současnou českou vládou může být sporná, že její schválení parlamentem je velmi pochybné, ale především, že vláda Mirka Topolánka nemá věci tak pevně v rukou, jak se tváří, a že je tudíž jako partner nedůvěryhodná. Třeba konečně USA pochopí, že nám smlouvu o PRO nenabízejí, ale nutí.
Jak to vidí bývalý „rakeťák“
K radaru se vyjádřil bývalý voják Martin Míček, muž, který v minulosti na vojně obsluhoval chloubu českého raketového vojska SS-23. O tom, proč se jako voják cítí povinen nemlčet, píše: „… Přísahal jsem věrnost této zemi a ne tomu, že budu mlčet k záměru na její ohrožení totálním zničením …“
O politicích, kteří tak vehementně usilují o zasazení supermoderní zbraně (a cíle prvního pořadí ničení zároveň) do hustě obydlené krajiny píše: „… když víte, že v případě války se stejně po cca 30 minutách doslova a do písmene vypaříte, pak teprve můžete pochopit alespoň trochu to, o čem to celé je …“ a pokračuje: „… v celé ČSSR neexistoval lukrativnější cíl, nežli ty čtyři odpalováky a ostatní naše vozidla. Cíl, který bylo z jejich pohledu nutno zničit jakýmikoliv prostředky jako první … Víte jak se nám tehdy spalo?“
Ze své zkušenosti píše i o vojensko-politických konsekvencích: „… Tento systém vyvolává naprosto neodůvodněný pocit falešného bezpečí… Ve skutečnosti obrovskými kroky posouvá svět k riziku termonukleární války. (…) Je zcela vyloučeno, aby tyto objekty a areály byly ubráněny. Obrana není a nebude nikdy dostatečně účinná, pokud protivník má tyto cíle jako ‚první pořadí‘. Použije vždy to nejlepší (nejúčinnější či nejmodernější), co má …“
Jako epilog nejlépe poslouží tato vzpomínka: „… Po celém útvaru mezi zasvěcenými koloval smutný žert o tom, jak se obranné rakety liší od těch útočných: startují dříve. PERSHING II jsme měli zničit použitím kazetových hlavic na zemi. Znamenalo by to vystřelit jako první – jako první v té bezesporu poslední válce…“
Na domácí scéně
Europoslanec za Jan Zahradil (ODS) oprášil nedávný plán na „super kšeft“ a chce vyhandlovat Lisabonskou smlouvu za radar. Co je základem tohoto príma kšeftíku? Když ČSSD přistoupí na omezení české svrchovanosti smlouvou o radaru, ODS přistoupí bez remcání na omezení české svrchovanosti Lisabonskou smlouvou. Jak je vidět, tak všechny ty řeči ODS o EU jako hrozbě pro českou samostatnost nejsou nic víc, než účelové řečičky. ODS stále více naráží nejenom nalevo, ale i napravo, u kovaných národovců: „… Souhlas s cizí armádou na našem území jsou politici ODS ochotní směnit za souhlas s předáním dalších pravomocí do Bruselu a snížením váhy našich hlasů tamtéž (prosazují údajně hlavně socani, ale euroústavu převlečenou za Lisabonskou smlouvu radostně podepsal v rozporu s mandátem od vlastní strany slavný český principál Mirek T) …“
Že Zelení navrhli referendum o přímé volbě prezidenta, se může na první pohled jevit jako zpráva, která s radarem nijak nesouvisí, ovšem je třeba si uvědomit, že referendum je jedním ze stěžejních bodů volebního programu SZ. Lze totiž s úspěchem spekulovat o tom, že Zelení (čti Bursík) nakonec nebudou požadovat referendum o radaru s tím, že referendem o přímé volbě prezidenta bylo předvolebním slibům učiněno zadost.
Prezident Klaus se na adresu radaru vyjádřil v tom smyslu, že: „… Rozhodnutí o umístění radaru americké protiraketové obrany v České republice je výhradně záležitostí české strany, a nikoliv Ruska, které má proti tomuto plánu ostré výhrady …“ Ale je to opravdu tak jednoznačné? Představte si, že se rozhodnete postavit si na pozemku u svého rodinného domku kupříkladu kafilérii. Opravdu si myslíte, že se to vašich sousedů netýká, že do toho nemají co mluvit? V konečném důsledku se skutečně rozhodnete sami, ale je slušné sousedy vyslechnout a vzít jejich námitky v úvahu.
Na to, jaký zájem stojí v pozadí za plánem na rozvinutí PRO do Východní Evropy, naráží Lubomír Zaorálek ve stati na svém blogu, ve které hájil hladovkáře před posměšky: „… Zbraně a kořalka jsou nejvýnosnější obchod na světě …“
Více o tom, jak to dopadlo s návrhem Jana Kavana, aby ČSSD držela hladovku proti radaru, a vlastně s celou hladovkou, přineseme v příštím vydání.
Ze zahraničí
Zprávy, které občas problesknou českými médii a které tvrdí, že se Rusko nechalo přesvědčit a s radarem souhlasí (či jej alespoň bude tolerovat), se podle všeho nezakládají na pravdě a nesouhlas Moskvy s plány Washingtonu na rozvinutí PRO do Východní Evropy je stále stejně razantní.
Radar nevyvolává nadšení ani v Německu. Předseda německé Svobodné demokratické strany (FDP) Guido Westerwelle říká o radaru mimo jiné toto: „… Německá vláda by se měla jasně postavit proti plánované stavbě amerického protiraketového štítu v Česku a v Polsku a hrozící zbrojní horečce mezi velmocemi. (…) Bezprostředně před naším prahem se rozjíždí spirála zbrojení a my budeme první, kdo na to doplatí. (…) Americký prezident hovoří o třetí světové válce, ruský prezident oznamuje ,velkolepé zbrojení‘ – a spolková vláda mlčí. Německo jako síla zasazující se o odzbrojení končí …“
Pokud je pravda, co tvrdí bývalý americký diplomat, totiž že: „… Bushova vláda plánuje během následujících dvou měsíců bombardování Íránu …“, radar ztrácí proklamovaný smysl a Topolánek s Vondrou si budou muset hledat jiného úhlavního padoucha. Nebo jít s barvou ven. Doufám však, že se i tato pověst o útoku na Írán ukáže jako falešná, stejně jako ty předchozí. Kvůli Íráncům, stejně jako kvůli nám.
