Mimochodem, ze stejného důvodu – tedy kvůli mé dovolené – pravděpodobně nevyjde ani příští číslo, což znamená, že událost prvořadého významu, kterou návštěva americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové a podpis smlouvy bezesporu je (tedy pokud k ní dojde, protože situace „na bojišti“ se mění každým okamžikem, jak již před dávnými lety správně postřehl gen. Kutuzov) nebude podchycena. Kdo by to pociťoval jako ztrátu, ten si může připomenou slova Daniela Landy: „Ze lva se stal pejsek, na řetězu/slintá, čeká na odměnu od vítězů,“ která okamžik podpisu smlouvy vystihují více než věrně.
Podle polských not
Jednání o umístění amerických raket v Polsku tento týden gradovala. Výmluvnější než všechny komentáře bude uvést novinové titulky v časovém sledu: USA: S Poláky se na raketách dohodneme do 14 dní – Polsko se dohodlo s USA – O raketách ještě není rozhodnuto, varují Poláci – Polsko odmítlo nabídku USA na raketovou základnu. Poslední zmiňovaný článek informuje: „Tusk [polský premiér] řekl, že nabídka USA na modernizaci polské armády stále není dostatečná a neodpovídá polským představám. Nebrání se ale dalšímu jednání. Američtí vyjednávači však tento týden oznámili, že nejnovější nabídka je konečná a další už nepřijde.“ Velmi poučné je srovnání slov polského premiéra: „Chceme se podílet na zlepšení globální bezpečnosti, ale především musíme dbát na zajištění bezpečnosti Polska.“ s vyjádřeními českých politiků, která se nesou v duchu: "Chceme se podílet na zlepšení globální bezpečnosti a tento cíl je pro nás natolik významný, že bezpečnost České republiky je vedle něj druhořadá.“
Nakonec Američanům nevyšla ani „varianta brod“, protože Litva opět odmítla jednání s USA o instalaci radarového systému.
Co na nastalou situaci říká česká strana? „Praha nyní analyzuje, co polské ‚ne‘ znamená.“ Polské odmítnutí (je ovšem třeba nepouštět ze zřetele, že zatímní) podstatným způsobem mění situaci. Má radar bez raket smysl? V kontextu proradarové propagandy v žádném případě, v kontextu skutečných cílů, které budování radaru sleduje, zajisté. Ti z Čechů, kteří jsou nadržení (výstižnější termín asi neexistuje) na americký protektorát a „přimknutí se k mocnému orlisku,“ v polském odmítnutí vidí možnost, jak do České republiky kromě radaru umístit i rakety. To je sice logická úvaha, zároveň by to však nutně znamenalo, že se jednání mezi USA a ČR vrací na začátek. Smlouvy, tak jak jsou dnes postaveny, totiž umístění raket neumožňují. A to by se před odchodem GWB z Bílého domu zajisté nestihlo.
Come, Condi, Come
Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová má přiletět do Prahy v úterý 8. července ráno, aby podepsala ústřední smlouvu o radaru. Příčiny utajování přesného data příletu se nakonec ukázaly jako poměrně prozaické: „Dlouho nejistou návštěvu potvrdili Američané až ve čtvrtek [tj. 3.7.] večer.“ Nelze ovšem vyloučit, že v důsledku polského odmítnutí opět nedojde ke změně, ke které může dojít i v reakci na události na Blízkém Východě.
Zajímavé informace přináší zpráva s výmluvným titulkem Riceová podepíše smlouvu, kterou poslanci nechtějí: „Plánovaný podpis smlouvy o stavbě radaru mezi českou a americkou vládou bude mít tři vady na kráse. S Američany se dosud nedohodli Poláci, kteří měli jako doplněk k radaru postavit raketovou základnu. [My už víme, že se ani nedohodnout.] Také Češi zatím nepodepíší druhou smlouvu, která měla legalizovat pobyt amerických vojáků na českém území. Ani samotná smlouva o radaru dosud nemá podporu ve sněmovně, která bude mít při jejím schvalování poslední slovo. Vláda má pro radar k dispozici zatím nejvýš 97 hlasů. Vedle tři zelených poslanců totiž nemá podporu tří sociálnědemokratických přeběhlíků.“ Obzvláště chybějící smlouva SOFA činí z podpisu smlouvy o radaru jen teatrální gesto, namířené na vnitřní politickou scénu jak českou, tak americkou.
Kaleidoskop
Stínový ministr zahraničí za ČSSD Lubomír Zaorálek je toho názoru, že Dohoda o radaru není v souladu s Lisabonskou smlouvou a říká: „Česko-americká dohoda míří proti myšlence společné evropské bezpečnostní politiky, s níž Lisabonská smlouva počítá.“ Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zatím nebyla přijata (a je otázka, zda kdy bude) a od ledna 2009 platit v žádném případě v platnost nevstoupí, nelze než s politováním konstatovat, že pan stínový ministr pláče sice správně, ale na špatném hrobě.
Bývalý náměstek ministra zahraničí Colina Powella v první Bushově administrativě Kim R. Holmes poskytl rozhovor (1.díl, 2. díl) Aktuálně.cz. Mluví v něm mimo jiné o kandidátech na prezidenta USA. O Obamovi říká: „Pravděpodobně zvýší objem zahraniční pomoci a sníží rozpočet na obranu. Ukáže zřejmě přátelštější přístup (vůči světu), což mu však dlouho nevydrží.“ O Johnu McCainovi říká: „Ohledně Blízkého východu se bude jeho politika podobat té George Bushe. Podle toho, jak hlasoval v Senátu, ale není přítelem vysokého vojenského rozpočtu, takže tady se od Obamy zřejmě tolik lišit nebude.“ Ani v jednom případě tedy není jisté – na rozdíl od výkladů české vlády – že bude nový americký prezident pokračovat v programu NMD se stejnou intenzitou, jako ten stávající., Což ostatně nepřímo přiznává i česká vláda tím, jak na uzavření smlouvy spěchá. Holmes rovněž vysvětluje, jak se stalo, že blízký americký spojenec Pákistán nedovolil USA vyslechnout muže, podezřelého z terorismu: „My jsme se o to pokoušeli, ale oni řekli, že ne. Už si nevzpomínám, s jakou přišli výmluvou, není těžké si nějakou najít. (…) Ale prostě tam nemůžeme přikráčet a požadovat, aby nám dali, kohokoliv chceme.“ Co z toho plyne? Že i Spojeným státům je možno vzdorovat a že bezmezná poslušnost není jediná možnost, jak s USA jednat.
Poslanci ČSSD si setrvale stěžují, že mají málo informací o probíhajících jednáních s USA, vláda, potažmo Ministerstvo zahraničí, jsou samozřejmě přesvědčeny o tom, že poslanci mají informací dostatek. Pokud jsou ovšem všechny informace stejně obsažné a konkrétní, jako je tato: „K Dohodě mezi ČR a USA o právním postavení ozbrojených sil přítomných na území ČR (‚bilaterální SOFA‘) proběhlo ve dnech 22. až 24. dubna na Ministerstvu obrany 7. kolo vyjednávání. Během tohoto kola se podařilo uzavřít téma trestní jurisdikce. Následně v rámci jednání s náměstkem ministryně zahraničí USA za účasti ministra životního prostředí byla uzavřena kapitola týkající se životního prostředí. Předpokládá se, že zbývající sporný bod v otázce problematiky daní a poplatků bude vyřešen do několika týdnů," potom jsou námitky poslanců ČSSD zcela na místě. Podobná vyjádření totiž velmi dobře vystihuje lidové rčení: „To by němý neřekl, kdyby mu hubu roztrhl.“
Rusové, kteří jsou si velmi dobře vědomi současné americké slabosti, jim ústy svého prezidenta Dmitrije Medvěděva vzkazují: USA jsou v depresi a měly by se vzdát dominance. Přímá souvislost s radarem zde sice není, ale pro dokreslení situace je tento vzkaz více než příhodný.
