Co týden dal a vzal (30/2008)

Reklama


Ruská expanze to Latinské Ameriky
Co že je to ta asymetrická odpověď? Rusko se rozhodlo reaktivovat své vojenské základny na Kubě (což je cca 150 km od Floridy) a umožnit jejich prostřednictvím dotankování strategických bombardérů (to jsou ty, které nesou jaderné nálože). „Vysoce postavený“ ruský zdroj (což je interpretováno jako polooficiální vyjádření ruské generality) se nechal slyšet: „Zatímco oni teprve budují své systémy protiraketové obrany v Polsku a Česku, naše strategické bombardéry již přistávají na Kubě.“ Tedy nic, co by se Američanům příjemně poslouchalo. Americký generál Norton Schwarz se pokusil kontrovat výrokem, že se ze strany Ruska jedná o „překročením červené čáry.“ Pokus zoufalý a marný, leč zřejmě povinný. USA na ofensivní aktivity Ruska nemohou říct ani popel. Úmyslem vybudovat své základny ve Východní Evropě se sami se připravily o možnost protestovat. Neexistuje totiž argument proti ruským snahám, který by zároveň nebyl argumentem proti snahám americkým. A naopak – všechny argumenty, které jsou používány na podporu americké expanze do Východní Evropy, jsou stejně dobré na obhajobu ruské expanze do Latinské Ameriky. (Dopady a konsekvence tohoto ruského tahu podrobně analyzuje Štěpán Kotrba a nikoliv neprávem hovoří o „druhé karibské krizi.“).
 
 
Aby toho nebylo málo, Venezuela nabídla Rusku, aby si na jejím území vybudovalo svoji vojenskou základnu. Zatímco ruský prezident Medvědev se vyjádřil poměrně diplomaticky: „Venezuela je nyní nejdůležitějším partnerem Ruské federace. Naše vztahy jsou klíčovým faktorem regionální bezpečnosti. Máme společný úkol – učinit okolní svět demokratičtějším, čestnějším a bezpečnějším.“, venezuelský prezident Chávez to řekl bez okolků: „Pokud by ruské ozbrojené síly projevily přání vybudovat si základny ve Venezuele, budou srdečně vítány. Vyvěsili bychom prapory, rozvířili bubny a zapěli písně, protože by tu byli naši spojenci, s nimiž nás spojuje stejný způsob pohledu na svět.“Nepřipomíná vám to něco, či spíše někoho? Malá nápověda: není třeba chodit daleko, vlastně není třeba ani opustit Prahu.
 
 
Ostatně, někteří komentáři sice ironicky, ovšem zcela v intencích pro-radarové propagandy, brilantně „rozpoznali“, že Kuba a Venezuela jsou ideální místo k zachycení balistických raket mířících na Rusko z Asie.
 
 
Je trapnou skutečností, že USA se chytily do své vlastní pasti. Ve snaze přechytračit své konkurenty jim do rukou vložily zbraně proti sobě samým. Jediné, co USA zbývá, je brutální a nepokryté „hovorové násilí“ – propaganda a vymývání mozků. Můžeme se tak těšit na záplavu ničím nepodložených prohlášení na téma, jak je jakákoliv americká vojenská základna ostrůvkem dobra a zárukou svobody, a naopak jakákoliv ruská vojenská základna semeništěm zla a zdrojem ohrožení svobody a demokracie.
 
Konečně, možnosti reakce Ruska nejsou omezeny na patetický a naprosto zoufalý bojkot českého piva. Již jednou citovaný bývalý náčelník generálního štábu strategických raketových sil generálplukovník Viktora Jesin naznačil, že Rusko může na protiraketovou obranu v Evropě odpovědět raketami na oběžné dráze.
 
Zprávy z Polska
Poslední zprávy z Polska nejsou příliš optimisté a vyznívají pro Poláky mnohem méně lichotivě, než vyznívaly ještě před pár týdny. Podle všeho totiž Polsko a USA přece jen směřují k dohodě o raketách. Obě strany prý „postupně překonávají rozpory ohledně vybudování americké protiraketové základny na polském území a přiblížili se k dohodě.“
 
 
Zdá se ovšem, že půjde o dohodu velmi podivnou: „Podle listu Rzeczpospolita Američané soudí, že Polsko nepotřebuje drahou techniku na obranu, protože i tak nebude schopné čelit případnému útoku například ze strany Ruska. Američané údajně přesvědčují Poláky, aby místo miliard zlotých na techniku [PAC-3] připravili všechno pro to, aby v případě ohrožení mohly co nejrychleji do země vstoupit armády NATO či USA. (No, dovedu si představit, jak si při čtení této zprávy čeští pro-radaroví fanatici hryžou vzteky ret nad tím, že naše vláda také nevyjednala něco tak „úžasně skvělého a blahodárného.“ Ale nechvalme dne před večerem, uvidíme, co přinese SOFA. Stále je čas pozvat „národní hosty“ s veškerou parádou.)
Proti radaru
Jednoznačně v neprospěch radaru vyznívá zpráva tří expertů (Hlobil, Kaucký, Pokorný – tedy lidé, kteří se dlouhodobě a fundovaně vyslovují proti radaru, což však jejich kompetence v oboru nijak nesnižuje), která hovoří o možném ohrožení populace v důsledku odrazu paprsku (celá zpráva je k dispozici zde).
 
 
Zpráva je tak v ostrém rozporu s vyjádřením vlády, která tvrdí, že „Zdravotní rizika jsou vyloučena.“ Jak je to možné? Jednoduše. Studie, o kterou se opírá vláda, byla vypracována na základně sice relevantních, ale zcela spekulativních a nepodložených údajů. Vládní experti posuzovali fiktivní radar, který si sami vymysleli, protože se dodnes Američané neobtěžovali české straně sdělit, co přesně u nás vlastně hodlají postavit (a dost možná, že to ani sami nevědí). Přiznal – či spíše prořekl- se Martin Bursík: Kabinet (zřejmě s výjimkou několika zasvěcených) dosud neví, jak silný přístroj Američané v Brdech postaví. Například analýza, která loni vznikla na zakázku ministerstva obrany, pracovala pouze s hypotetickými daty.
Kaleidoskop
(Varietní) ministryně obrany Parkanová opět nezklamala opět plácala. Či spíše kecala a prokecávala. Jako argument pro radar totiž uvedla: „Ale když tady bude jedna velmi malá americká základna, tak naše pojistka svobody a suverenity bude velmi silná.“ Starosta Trokavce Jan Neoral to glosoval velmi výstižně: „Jedním z argumentů odpůrců radaru v Brdech je podezření, že o jakékoliv důvody jde až ve druhé řadě – a že především má radar být vstupní branou americké vojenské přítomnosti v Čechách a v Polsku. Jinými slovy, naše vládní koalice by zde ráda viděla „toho amerického vojáka s puškou“. Jednak ho tu potřebuje pan Bush, a jednak se naše vláda domnívá, že jí to může pomoci zajistit její další vládnutí.
 
 
Trestní oznámení za vlastizradu na ministra zahraničí Schwarzenberga, které v souvislosti s podpisem smlouvy o zřízení americké radarové stanice podal Martin Kadrman, bylo – podržte se něčeho, ať neupadnete, protože takové překvapení jistě nečekáte – zamítnuto.
 
 
Podle průzkumu agentury STEM má radar stále více odpůrců než zastánců, nicméně se podíl odpůrců podařilo stlačit na méně než polovinu na 44% (zastánců je údajně 35%). Svoji roli v tom může hrát i rezignace poté, co byla smlouva podepsána, a (vládou patřičně přiživované) přesvědčení, že už je rozhodnuto, že zase rozhodli „o nás bez nás.“ a že se s tím již nedá nic dělat. Však ono by se dalo, kdyby se chtělo.
 
 
Konstruktivnímu poslanci, flexibilními přeběhlíkovi Petru Wolfovi někdo vykradl kancelář. Jako z udělání zrovna v době, kdy pan poslanec potřebuje nějak zdůvodnit, že hlasuje ve zřetelném rozporu s programem, za který byl zvolen. Nevyrábí se zde náhodou obrázek hrdiny, který navzdory všem protivenstvím a nátlaku „hlasuje svobodně podle svého svědomí“? S největší pravděpodobností jde o snahu zdiskreditovat ČSSD a poskytnout Wolfovi záminku, aby mohl hlasovat proti svému mandátu, a ještě to vydávat za uvědomělé (vyhrožují mi, špiclují mne, ale já hlasují „svobodně a podle svého svědomí“).
Protože strach je nejlepší dráb, přiživuje generál Obering obavy z íránských raket: „Z toho, co jsem viděl, jsem osobně přesvědčen, že už nyní má Írán schopnost dosáhnout na většinu Evropy, jen to zatím nepředvedl.“ Protože již nějakou dobu všichni vědí, že íránské rakety mají jisté problémy vůbec vzlétnout, natožpak někam dolétnout a něco trefit, mluví pan generál rafinovaně o raketách, které ještě nikdo nikdy neviděl. Tak ho totiž nikdo nemůže usvědčit ze lži a manipulace. Zkuste dokázat, že něco, co není, nemá jisté vlastnosti.
 
 
A protože dobrých zpráv není nikdy dost, přinášíme nakonec jednu, která potěší všechny ty, kterým bylo vždy líto, že Česká republika nemá moře: Čechy budou chránit americké křižníky. Není úplně jisté, zda v případě ohrožení připlují po Labi z Hamburku a zaujmou bojové postavení ve Schwarzebergském kanále, či zda budou střílet ze svých obvyklých stanovišť v Perském zálivu a Středozemním moři. Ať tak či tak, o bezpečný spánek našich dětí je postaráno, protože jej budou střežit američtí hrdinové bez bázně a hany (zřejmě Pepek Námořník). Hned se cítím bezpečnější, dokonce ani vložky s křidélky mi neposkytují takový pocit bezpečí, jistoty a svěžesti, jako americké korvety střežící pobřeží České republiky.

Přejít do diskuze k článku